Doma jsem matka medvědice už odnepaměti. Začalo to asi někdy když byla Martina malinká a hráli jsme si na medvědí rodinu. Už nám to zůstalo, medvědi jsou naši příbuzní. Hlásíme se k hnědým, ledním, pandám, koalám i bratrům od Kolína. Jen mývali jsou taková divná přízeň - ale znáte to, v každé rodině je něco. Medvědice je milující matka, ovšem v případě potřeby zasáhne ráznou tlapou. To moje medvíďata vždycky respektovala.

Pak jsem jednou pod stromečkem našla skládanku puzzle s tímhle obrázkem:

(autorem je německý ilustrátor Janosch, abych se nechlubila cizím peřím)

Tuhle medvědici jsem si zamilovala. Dobře si ji prohlédněte. Odpočívá uprostřed svého velice zabydleného příbytku, ona spokojená, medvíďata spokojená. Takhle ?zabydleno? máme doma někdy taky?

Mám ji za rámečkem nad jídelním stolem ? můj životní vzor!