Blog uživatele Verlit

Ano, přátelé, je na čase si to přiznat.

Nelze to nazvat jinak, než posedlostí. Už řadu let miluji zelenou a ta náklonnost se stupňuje v nekritickou vášeň. Cokoli mi dáte pod nos a bude to zelené (kromě salámu), to se mi bude líbit.

Ve skříni mám nespočet prakticky totožných triček, která jsem koupila dřív, než mě mohl zbytek rozumu zarazit, protože byla ZELENÁ.

Není tedy asi překvapení, že od chvíle, kdy jsem si začala hrát s barvením přízí, hledala jsem tu nejsprávnější, nejkrásnější a prostě tu jedinou pravou zelenou. Prostě něco takovéhleho:

V mém obchůdku najdete první dvě příze z nové experimentální řady přízí s barevným gradientem - tedy postupným přechodem z jedné barvy do druhé.

Tento druh barevných přechodů se u komerčních přízí nevyrábí (celkem logicky, výroba by byla zbytečně náročná), pokud jde o příze s barevnými přechody, mají je obvykle vytvořené ve formě opakujících se pruhů.

Tvorba příze s efektem plynulého přechodu začíná už při barvení, kdy je třeba vytvořit několik odstínů požadovaných barev. Druhým krokem je česání, při kterém tyto odstíny ještě vzájemně promíchám, takže efekt smísení barev nevzniká pouze předením (pak by vznikal prostě barevný melír).

Výsledkem jsou příze, které začínají jednou plnou barvou a postupně z ní přecházejí do barvy druhé.

Glastnobury je městečko nejen mýtické, ale také bláznivé, magické a vůbec veskrze šílené. Místo přesně pro verlitku.

Glastonbury proslavily tři věci - Tor, místo prehistorického uctívání. Opatství, které možná skrývá hrob Artuše a Ginevry. A do třetice Chalice Well, studna, do níž ukryl Josef Arimatejský svatý Grál. Tři mýty, tři historické doby, trojí kultura...je málo míst, kde by takové legendy nebyly v rozporu, ale spokojeně koexistovaly napříč staletími. A kdyby jen to...jakoby Glastonbury skutečně přitahovalo vše podivné, zvláštní, neslučitelné. Všechno, co se trochu vymyká a co, vděčné za to útočiště, spokojeně sdílí jeden prostor se všemi ostatními podivnostmi světa.

A co teprve Glastonbury v předvečer Beltainu!

Potkáte tu zeleného muže

zasněnou vílu

i vílu trochu světštějšího založení

Dixit je hra jako žádná jiná - naprosto originální, odlišná od všeho, co jsem kdy hrála předtím. A navíc je to hra krásná.

Vzhledem k tomu, že Fler je plný kreativních lidí, lidí s vyjímečnou fantazií, schopných vidět neobyčejné v obyčejném, myslím, že by se líbila i mnohým z vás (a ne, není to reklama :-) Jen se chci podělit o své nadšení!

Oč jde? Hra obsahuje 84 naprosto úžasných obrázkových karet. Žádný text, jen hluboké, zvláštní, divné, někdy až znepokojivé kresby, které mají spoustu rovin.

A právě na tom množství významů a asociací, které karty vyvolávají (a že někdy jdou až pěkně hluboko do našeho podvědomí) je založený princip hry, která se nejlépe hraje ve 4-5 lidech.

Už druhým rokem se dívám na estonskou webkameru, která sleduje život páru orlů mořských.

Řeknu vám, kam se hrabe Ulice, Ordinace nebo Pojišťovna. Nic člověka tak příjemně nenaladí jako HNÍZDO.

Nejúžasnější na orlím životě je, jak něžně a pozorně se k sobě orlí pár chová. V příštím životě rozhodně plánuji stát se orlicí mořskou. Uznejte, který chlap vám postaví dům, spravedlivě a poctivě se s vámi střídá v sezení na vejcích a krmení omladiny. Který vám nosí pravidelně snídani do postele, i když si ji můžete později ulovit sama? Který mužský pravidelně a z vlastní iniciativy nosí další a další měkkoučkou vystýlku, aby se vám lépe sedělo a neustále vylepšuje vaše bydlení?

A jenom orel mořský přitom ještě stačí svoji vyvolenou jemně vískat v peříčkách, tiše si s ní povídat a zároveň vaše HNÍZDO zuřivě bránit proti všem případným drzým očumovatelům.

Hnízdovník rozkvétá na naší zahrádce každý rok někdy mezi únorem a dubnem, podle počasí. Připomíná trochu bavlník, jenom jeho větvičky nesou místo bavlny chomáčky jemného ovčího rouna.

Už léta budujeme naši zahrádku tak, aby byla co nejpřírodnější, přátelská a pohostinná ke všemu živému - a přitahovala tak co největší počet zvířáků, ptáčků a všemožné havěti.

Že je to snaha úspěšná, o tom svědčí mj. i to, že náš seznam ptačích druhů, které naši zahrádku(uprostřed zástavby utopenou a na míle od nejbližšího lesa vzdálenou) navštívily - momentálně je jich na seznamu 32 :-)

Vzhledem k tomu, že mám (fňuk!) na týden zakázané předení, abych odlehčila bolavé noze, vrhla jsem se alespoň na barvení a přidala do obchůdku první várku přadýnek, jejichž barvy jsou inspirované odstíny (polo)drahokamů.

Materiálem je kvalitní mohér z Anglie - složení 80% mohér, seskaný s vlněno-nylonovým vodícím vláknem, kvůli pevnosti. Je nadýchaný a lehký, 50 g má návin 100 m. Hodí se pro pletení na hodně tlustých jehlicích, aby vznikl načechraný, vzdušný vzor.

Zatím jsou v prodeji první čtyři odstíny, další čtyři ještě přibudou (a doufám, že z nich nevstávají místním mineralogickým odborníkům vlasy hrůzou na hlavě )

Růžovo-zelený Turmalín

žlutooranžový Ohnivý opál

Jaké barvy nejvíc frčí mezi tvůrci? V které barevné kategorii bude váš výrobek osamělý a kde bude mít davy kamarádů? Trochu jsem si hrála a udělala statistiku "popularity" barev z hlediska nabídky výrobků:

Docela zajímavé, ne? Bývala bych čekala, že jasné barvy jako je žlutá nebo oranžová a hlavně velmi oblíbený tyrkys budou zastoupené mnohem víc. Naopak tmavě zelená a tmavě modrá mě překvapily jako jedny z nejpopulárnějších barev.

Škoda, že nejde stejným způsobem filtrovat prodané zboží. No řekněte, nebylo by zajímavé zjistit například, že barva, které je v nabídce nejméně, se nejlíp prodává? To by byla motivace, vrhnout se do nových kombinací

Moje šály se rodí trojí ruční prací - barvením, předením a tkaním (to vše občas proložené mrmláním, vrčením a musím přiznat, že tu a tam i proklínáním).

O barvení a předení už jsem v předchozích blozích (šiš, to je slovo!) povídala, tak dneska se budu věnovat více té nejzdlouhavější ze tří činností - tkaní.

Začíná to příjemně a tvořivě.

Ruční barvení je pro mě dobrodružství. Miluji experimentování s barevnými tóny a jejich kombinacemi a ještě víc miluji nečekané interakce mezi barvami, které znamenají, že žádná dvě přadýnka nejsou stejná.

Na druhou stranu není úplně od věci někdy se opřít také o trochu teorie při výběru té nejzajímavější barevné kombinace, aby působila přesně takovým způsobem, jaký si představuji. Je to věda, na kterou mám někdy náladu...a někdy taky ne.

Když tedy tu náladu mám, musím uznat, že kolo (nebo taky kruh) barev je skvělým nástrojem, který pomůže převést instinktivní pocit „hmmm, tohle by dohromady docela šlo" do finální volby barev a jejich tónů a odstínů.