Blog uživatele Gurumina

Zdravím všechny, kdo navštívili naši právě ukončenou výstavu. Protože v jejím průběhu zlobilo osvětlení a donesly se mi zvěsti o tom, že nebylo nic vidět, vkládám tento blog s fotografiemi.

Některé ze šperků budu postupně během tohoto týdne vkládat na Fler. Jde o samé náhrdelníky, což má svůj důvod - jsou to malé objekty, pouze uzpůsobené k zavěšení na krk. Nemůže je nosit každý, vyžadují výraznou osobnost s hravou náturou a smyslem pro humor. Vyjma Ducholodi, kterou jsem pro výstavu z Fleru stáhla, jde o věci, navržené přímo pro atmosféru a ducha Ponorky. Je to galerie, kam chodí návštěvníci divadla, tj. hlavně rodiče s dětmi.

Těchto pět náhrdelníků tvoří v mé práci jakýsi rozcestník, kde je nutné se rozhodnout, zda jít cestou objektu (loutky atd.) či šperku. Pro Fler jsem se rozhodla pro cestu šperku a tím návrat k jednodušší formě a mravenčí práci. Experimenty budu dále prezentovat převážně mimo Fler.

To je prozatím vše. Děkuji...

Po delší odmlce se znovu pouštím do psaní.

Už vloni jsem slíbila sepsat krátký text o jantaru. Nestalo se tak, a proto jím otevírám až druhé pokračování otevřené kolekce Sever. Tedy Sever II.

Je to řada, zaměřená výlučně na jantar, původem z naleziště na pobřeží Severního moře. Nebo, abych byla naprosto konkrétní, z místa, které se jmenuje St. Peter - Ording.

Zdejší jantar pochází z jehličnatých stromů, které rostly v místech severního pobřeží Baltského moře před cca 35 - 55 milióny let. Tudíž nejde o kámen v běžném slova smyslu, ale o tzv. organolit.  V době ledové se odsud různými trasami dostal až do Německa, Dánska a dokonce i Holandska a Anglie.

Milí přátelé i ostatní,

protože reportážní blog z vernisáže chystá  Tewa, budu snad stručná.

Především bych ráda poděkovala. Všem, co přišli na vernisáž, Rozmar za pozvánku i za to, že nám poskytla možnost vystavovat v tak báječném prostoru, jakým divadlo Minor je, Tewě za spoustu dobrého vína,  Lucii VV za grafické zpracování popisek a životopisů a za perníčky... všem, které napekly a přinesly spoustu dobrot ... a určitě jsem na někoho zapomněla, jako vždy.

Jako všechny vernisáže, i tato byla plná rychlých a překvapivých setkání s lidmi, které jsem zatím znala jen pod nicky a s lidmi, které jsem neviděla už hodně, hodně dlouho. A stejně jako u každého, kdo dodělává věci na poslední chvíli, byla opět kulminačním bodem únavy.  Proč to píšu? Dostala jsem dárek od jedné spřízněné duše z Fleru. Rychlé představení, pár slov a byla pryč... až teprve dnes ráno jsem si uvědomila, jak milou a vtipnou věc držím v ruce. Set na opravu píchlé duše.....  Tímto se dárkyni omlouvám za zoufale pomalé vedení.  Děkuju...

Dnes bych vám chtěla představit kolekci, vytvořenou pro účely výstavy, kterou jsme spolu s přáteli otevřeli tuto sobotu v Městském muzeu v Bechyni. Více o výstavě najdete v mém profilu a v blogu, který se tu brzy objeví.

Ještě než začnete číst. Vynechte můj blog, pokud se zrovna necítíte moc dobře.  Mně samotné dalo toto téma hodně zabrat...

.....

V duchu kráčím spáleništěm. Co se to tu vlastně odehrálo? Nepamatuji... jen zlomky, dialogy a vzpomínky vlastní i cizí. Jak asi vypadá paměť sv. Floriána...

Myšlenku poskládat z těch trosek tady nějaký ucelený tvar jsem rychle opustila. Nejde to. Raději je nechám, ať mi křupou pod nohama.

Chvíle klidu, čím je pro vás? Nohy na stůl? Hrnek s kafem, pohoda? Spánek? Samota či meditace?

Pro mne je především tím posledním. Chvílí, kdy přemluvím svou mysl, aby na chvíli přestala žvatlat a ztichla. Velkou úlevou, protože v tu chvíli věci přestávají vyžadovat pojmenování a ztrácejí důležitost. Slova jsou závazná, přesná pojmenování nutná, ale to vše jen proto, že hrajeme dohodnutou hru na skutečnost. Je to vyčerpávající a proto je tak důležitá chvíle klidu.

Kam mířím? Ne do skutečných hloubek, to na Fler nepatří a navíc je to čistě moje věc... takže kam jinam, než do dílny. K nové kolekci. 

Chvíle klidu je otevřená řada šperků,  která začala vznikat ve chvíli, kdy jsem se pustila do broušení kamenů. Náznaky byly už dřív, jednak v jantarové kolekci a pak v Zóně, kde jsem prvně použila vlastnoručně broušený a leštěný labradorit.

Ráda bych vám představila novou uzavřenou kolekci, která je částečně k vidění na výstavě v Jílovém u Prahy. Píšu částečně, protože poslední tři kousky jsem dokončila až teď a tak je příští týden vystavím zde na Fleru. Zbytek sem převedu po skončení výstavy.

Na  první pohled je patrné,  že kolekce vychází ze série Harampádí a tudíž se zdá být zbytečné vytvářet další šuplík.  Ale smysl a původ šperků Zóny je jiný, podobnost jen formální. Na rozdíl od Harampádí, kde je každý kousek sám za sebe, se tady jednotlivé šperky vztahují ke konkrétnímu místu a situaci. A to hlavní - jsou inspirované filmovým příběhem. Už v harampádním blogu jsem zmínila mistrovský film Stalker (A.Tarkovskij, 1979), natočený podle literární předlohy bratrů Strugackých "Piknik u cesty".

Tuto pozvánku jsem některým z vás stihla poslat, většině ne. Jak to tak bývá, plánuje se dobře a stíhá špatně...  tato výstava byla původně plánovaná na jaro, na dobu, kdy je k vidění spousta housenek, všude se to klube a pučí... voní hlína, déšť a první květiny... Natřikrát odložená. Prvně kvůli rodinnému průšvihu jedné z nás... poté kvůli státnicím další z nás... napotřetí kvůli přijímacím zkouškám třetí z nás. Po té rychle realizovaná, aby si nestihla něco vymyslet ještě i čtvrtá vystavující.

S radostí malinko poťouchlou jsem se dnes konečně dostala k tomu, abych vám představila novou řadu šperků, která se bude postupně objevovat ve výkladu u Gurumíny.

Řekněme, že maličko navazuje na pradávnou kolekci Skříp, ale není uzavřená a nemám v úmyslu ji zpracovat najednou, protože se k ní na rozdíl od Skřípu chci vracet. Co mají ty dvě společného? Vzpomínky. Úctu ke starým věcem. Nostalgii ne. Ta maličko prosakovala z první jmenované, ale tady bych se jí ráda vyhnula.

Staré harampádí je dalším zdrojem, ze kterého čerpají davy umělců všech možných směrů. Různým způsobem a z různých důvodů. Já mu přišla na chuť v době, kdy jsem začínala s haptickým uměním. Hodila se mi nečitelnost různých starých úlomků a součástek, jejich zajímavé povrchy.  Celé své okolí jsem zamořila podivnými objekty, které musel člověk nejdříve osahat, aby zjistil, k čemu vlastně jsou.

Protože puncovní zákon ukládá všem, kdo prodávají výrobky z drahých kovů, povinnost mít v obchodě ať kamenném či internetovém vyvěšený přehled puncovních značek, vznikl tento hromadný blog našeho klubu.

Slouží jako vývěska, na kterou si každý z členů, kterých se to týká, vloží odkaz do profilu. Tabulku se značkami jsem získala od Puncovního úřadu s povolením ji zveřejnit.

Jen jako doplňující informaci uvádím, že výrobky z drahých kovů musí být opatřeny ryzostním číslem, výrobní značkou, který má každý registrovaný šperkař úředně přidělenou a v případě, že váha čistého kovu přesáhne daný váhový limit (liší se podle druhu použitého kovu, viz puncovní zákon) i jedním ze zde uvedených punců. Pokud jde o kombinaci drahých a obyčejných kovů (měď, mosaz atd...), musejí být příslušné části označené jako "M", případně "Metal".

Tento blog patří k těm suchým a nezajímavým, informačním... Píšu pro všechny, kdo se zajímají o novinky v mé dílně a také je to vzorník pro ty, kdo by si chtěli nechat vyrobit nějaký dřevěný šperk na zakázku.

Dnes mi dorazil dlouho a toužebně očekávaný balík od dobré duše Toma, mého hlavního dodavatele a poradce v záležitostech kolem exotického dřeva.