Blog uživatele Lucie Filipská

Blog a další na něj navazující jsou zpracováním materiálů z klubu  permakultura, domácí kosmetika, soběstačnost... 

Obsah - zkušenosti a poznatky členů klubu, informace z internetu s prokliky na zajímavé webové stránky, recepty

Blog je "v pohybu" a pokud bude vše dobře pokračovat, patrně zůstane stále rozpracovaný :-). Bude postupně doplňován a rozšiřován.

Zaměření (sekce budou postupně zpracovány)

- ověřené recepty, postupy a návody na výrobu domácí kosmetiky (brzy i s fotkami)

- trocha historie a teorie (odkazy)

- odkazy na obchody s kosmetikou, silicemi, pomůckamy a surovinami

- odkazy na stránky s dalšími návody

***

Recepty na domácí kosmetiku:

Rozšířená vývěska klubu permakultura, domácí kosmetika, soběstačnost...

vývěska bude průběžně doplňována      

Rádi bychom vás tímto blogem pozvali na akci, která se, jak doufáme, stane tradicí.

Každou tradici ale musí někdo založit. První byla myšlenka. Vše vzniklo z jednoho příjemného posezení u vína. Cílem bylo vytvoření komorní a přátelské akce. Spojit skupinu výtvarníků, kteří se prezentují na fleru, osobně se znají a jejich výrobky spolu dohromady tvoří příjemný celek. Založil se klub, diskutovalo se, nápady létaly éterem a pak přišly na řadu činy. Svatka z Ateliéru Tewa udělala skvělé propagační materiály, domluvila tiskárnu. Hanka s Majdau a Věninou distribuci. And nám vyrobí poznávací placky s našimi Fler ikonami. Ostatní se snaží samozřejmě pomoci, kde se dá - nápady, připomínkami, blogy, propagací akce ve svém okolí, korekturou textů apod.

Naší ambicí nebylo pořádat klasickou výstavu nebo trhy. Chceme, aby akce měla osobní charakter, který bude jistě umocněn blížícími se Vánocemi. Jsme sice omezeni menším prostorem, ale doufáme, že prostředí kavárny a útulných obchodů dokáže navodit přátelskou atmosféru. Rádi bychom pak každoročně tento počin opakovali. Takové Setkávání s výtvarníky v adventním čase, jejichž originální tvorbu znáte tady na Fleru jen z fotografií. Jde o možnost si artefakty prohlédnout zblízka, vyzkoušet, potěšit se, ale i zakoupit. Možnost osobního seznámení je také velmi důležitá pro další kontakt se zákazníkem, ale i jako zpětná vazba pro nás autory.

Rádi bychom také poděkovali Fler týmu za oficiální podporu, která nám byla poskytnuta. S pozvánkami na tuto akci se tudíž setkáte i v oficiálních materiálech Fleru.

a jak. Záleží i na materiálu se kterým pracujeme. Moc ráda používám materiál přírodní jako je dřevo, kameny a kůra. Takový materiál s vlnou souzní, splyne s ní. Dalším materiálem vhodným pro mé záměry jsou samozřejmě knoflíky různých tvarů a velikostí a to povětšinou staré, někdy dokonce hodně staré a nejlépe alespoň chvíli plnící svůj účel.

Na Fleru jsem ovšem již poměrně záhy objevila další, snad vůbec nejlepší druh materiálu, se kterým mohu pracovat. Materiál, který je vlastně spíš výrobkem. Materiál vyrobený, dotýkaný, oslovující. S takovým pracuji nejraději a musím říct, že poslední dobou i záměrně. Je to taková změna ve mě, v mém přístupu k práci s vlnou, papírem i drátem. Chci VĚDĚT odkud materiál pochází, chci mít alespoň virtuální kontakt s jeho tvůrcem, VĚDĚT, že si za svou práci ručí konkrétní člověk.

Zní to sice trochu jako od Karoliny Světlé, ale vy mi to odpustíte. K fotkám, které budou následovat se trocha patosu a nostalgie hodí. Jsou z dní ještě teplých i z těch zamžených, jsou o Krajině, věcech a podzimu...

...aneb VRSTVENÍ ČASU

Toto povídání jsem slíbila na všech možných místech už dávno, ještě před tím, než jsem si tak nešťastně sklouzla po jehličí pro vymknuté koleno. Pro všechny, kdož měli trpělivost, je zde i s fotkami!

Výstava o které píšu proběhla v květnu v Kutné Hoře v Galerii Felixe Jeneweina ve Vlašském dvoře pod názvem VRSTVENÍ ČASU. Autorem vystavených obrazů je akademický malíř Luděk Filipský. Šlo převážně o velkoformátové oleje. Pokud se o něm chcete dozvědět víc, zde je velmi povedený rozhovor.

Nějakou chvíli jsem se dívala na dvě kila jemného merina odpočívajícího v truhle. A barevné rouno docházelo, vlna volala po barvách a já to stále odkládala. Když jsem se do toho konečně pustila, zase jsem nevěděla, kdy přestat.  Hned na začátku jsem si řekla, že bych ty barevné proměny mohla zdokumentovat. Je to pro mě totiž stále stejná magie, stále stejné kouzlo proměny, kdy mám kvalitu výsledného materiálu cele ve svých rukách...

Mám i větší hrnec, ale tenhle bude dnes stačit...

Přemýšlela jsem, čím je vlastně taková společná výstava zvláštní. Z uměleckého hlediska určitě více pohledy na jedno téma, různorodostí zpracování i uchopení vybrané látky. Z praktického  zase, že nemusíte naplnit celý výstavní sál, podělíte se o přípravu rautu a vaše věci uvidí i ti, kteří se vlastně původně přišli podívat na vaše kolegy a jejich věci. Nelze ovšem opomenout hledisko lidské. Lidé, kteří se rozhodnou společně vystavovat, jsou si něčím blízcí. Jejich pohled na svět se kdesi střetává, prolíná a obohacuje, a i když zároveň tvoří mozaiku, je to mozaika harmonická. Taková společná výstava je záminkou k setkání, skýtá příležitost k hovorům, ujasňování, výměně zkušeností i postojů.

aneb jaké to je, když vám to pod rukama dýchá...

Loni jsem vytvořila blog s receptem na vánoční štólu a se spoustou muziky (linky ještě zkontroluji jestli jsou funkční a obnovím). Letos jsem chtěla povídání nabité atmosférou, už proto, že plno z nás jí dlouho necítilo. Sníh to ale myslím značně vylepšil. Takže se posaďte a pokud nemáte doma žádné koledy, pusťte si je z rádia. Myslíte-li si, že na koledy je ještě času dost, zkuste rádio s anglicky zpívanými písněmi. Tlačítko standards na přehrávači je ta pravá klasika.