Byl jeden vcelku obyčejný květnový den, ale ten rázem narušila blikající obálka v pravém horním rohu. Že by nějaká zpráva od správců klubů? Otevírám.

Omyl! Někdo mi píše, že ho zaujaly výrobky a měl by zájem na tom, abych vystavovala. Opřu se do opěradla. To nazývám poctou, aby si mě někdo v tom množství dalších šikovných tvůrců všiml a oslovil mě. Nutno říci, že mě to potěšilo, zaujímám základní postavení prstů na klávesnici a odepisuji.

Po čase  slovo  dalo slovo, pochopila jsem, že to organizátorka skutečně myslí vážně a dohodly jsme se na předání výrobků. Zkouškové období zrovna útočilo v plné síle, ale mnozí jistě znají… člověk i tak musí tvořit a snažit se i jinde. A tak jsem si udělala výlet do sice nedalekého, ale pro mě jinak celkem neznámého menšího města – Jistebnice.

Vedle kostela stojí výstavní síň

Předání bylo milé, pohovořila jsem jak s kurátorkami výstavy, tak i s organizátorkou a zajímavé bylo porovnávat stav výstavy při předání výrobků a potom při vernisáži. Posun to byl obrovský. Výstava dostala název Drátek a bavlnka a prázdninový termín. Čas uplynul jako voda a po posledních úpravách mohla začít vernisáž.

Slunce se ukázalo v plné síle, což mělo za následek kolem 35 °C ve stínu a tak jsme všichni účastníci vernisáže uvítali střechu nad hlavou a občerstvení. Před úvodním slovem byl ještě nějaký prostor si prohlédnout výrobky ostatních tvůrců.

Výrobky Jardy.P a účastníci výstavy

Mohla bych vám dát takovou těžkou kontrolní otázku – u jakých výrobků jsem jako dráteník trávila nejvíce času? Samozřejmě, že u těch drátovaných. :-D Ale nádherné byly i kroje, paličkované obrázky, vyšívané ubrusy, obrazy…

Krojové panenky měšických žen a zapůjčené ručně "vyšívané" obrazy z dědictví

Vernisáž slavnostně zahájil několikaminutovým proslovem starosta města Jistebnice, představili se vystavující, kteří se účastnili a a starosta předal milou drobost v podobě karafiátu. Mladá děvčata zahrála krásně na flétnu a dokonce došlo i k laškování, že možná dostaly květinu od muže (starosty) vůbec první v životě. Vše je jednou poprvé.

 Zleva devčata s flétnou, organizátorka se starostou města a vystavující

Po zahájení mnozí zakotvili u občerstvení, jiní se šli kochat. A co se dalo obdivovat? Můžete nahlédnout.

 Šikovné paličkářky

Starší výrobky pana Picha a výrobky Jardy.P

Jarda.P popsal své dny takto: „Přijdu z práce, otevřu si pivo, pustím rádio, drátuju a večer jdu spát.“ 

Část výrobků od mladé studentky Misulky_X

Pohled do prostoru výstavní síně

Obrazy s přírodními motivy od mladé výtvarnice

Zrovna začaly znít zvony na vedlejším kostelu a my jsme nabití krásou všech vystavovaných věcí byli pomalu na odchodu. Poslední slova s organizátorkou, rozloučení, krátká večerní procházka po městě…

Ale jako nejdůležitější beru pocit, že to snažení skutečně mělo smysl.

-----

P.S.: Vzhledem k množství obdivuhodných věcí dost dobře nešlo zachytit všechno a tak se jedná spíše o ukázku. Možná to ale dává o to větší důvod, udělat si zajímavý výlet...