Blog uživatele AndreaD.

Dokončila jsem poslední kabelku z kolekce LEAVES. A tak jsem si řekla, že by nebylo  špatné poskládat všechny čtyři taštičky, inspirované ročními obdobími, hezky do jednoho blogu. A tak trochu osvětlit těm, co to zajímá, co mě k této kolekci vedlo. Za prvé jsem měla strašné nutkání vymyslet si nového neokoukané vzory, které nebudou mít nic společného s folklorem ani s reálnými motivy jak to dosud u mne bylo většinou zvykem. A za druhé jsem chtěla zužitkovat tu velkou škálu odstínů bavlnek, které vlastním ve třech krabicích. Musím ovšem podotknout, že se mi velmi často stává, že odstín, který nutně potřebuji, v těch třech krabicích nenajdu. To potom musím samozřejmě dokoupit a k tomu nejlépe další čtyři. Takže to vypadá, že je nikdy nemůžu spotřebovat. A když už jsem si to takto hezky shrnula, tak jsem jen čekala až mě políbí múza. A fakt to trošku trvalo, ale dočkala jsem se. V momentě, kdy mě napadl můj první vzor listu, jsem ještě netušila, že budou barevně znázorňovat roční období.

Vánoční svátky se u nás přehrnuly jako lusknutím prstu.  Ani nemůžu věřit, že už to je všechno za mnou. A tolik příprav to stálo. Stejně jako loni a vlastně stejně jako pokaždé. Když všechno to lopotění skončí, pokaždé si říkám, že příští rok začnu se vším dřív, abych se zase nemusela honit jako každoročně. No a jak myslíte, že to dopadne? Od doby, co prodávám na Fléru je to o to horší, že samozřejmě chci vyjít vstříc všem mým zákazníkům a splnit jejich vánoční přání a ty rodinné odsouvám, vždyť času bude dost.

Už jsem se kdysi dávno tady chlubila, že mám zařízenou ložnici ve vintage stylu. A zatoužila jsem po tom, vyzdobit si ji i stylovými obrázky. A protože jsem zdělila po manželově mamince velkou spoustu fotografii z hodně dávné doby. Přemýšlela jsem jak je dostat  na stěnu. Fotky mají malý tvar, takže by na té velké zdi celkem zanikly. A tak mně napadlo fotky naskenovat a vytisknou ve větším formátu. No jo, jenže k takovým starožitným obrázkům se nehodí moderní rámečky. Napadlo mně oběhnout pár starožitnictví, kde bych mohla určitě na zajímavé rámečky natrefit. Ale zrovna jsem neměla štěstí a nesehnala jsem aspoň tři podobné rámečky, tak jak jsem si představovala.  Zabrouzdala jsem tedy ve svých zásobách a tam jsem objevila napnutá šepsovaná plátýnka na rámech, které jsem kdysi koupila (samozřejmě výhodně) v Lidlu. Původně jsem na ně měla jako něco namalovat. Ale znáte to. Času málo, talentu též. Tak až teď na ně došla řada, ale k úplně jinému účelu. Další pomůckou k přenesení obrázků na plátno byly klasické nažehlovací folie na textil. O těch už jsem tady taky kdysi psala. Je to výborná věc. Ne teda zrovna laciná. V balení jsou 4 kusy a stojí cca 250,--. Ale na přenesení čehokoliv kamkoliv nenahraditelná. Aspoň nic podobného neznám. A tady už je návod jak na to.

Blog jsem sice zařadila do kategorie "moje tvorba", ale tentokrát je to především tvorba mojí skoro osmileté dcery Lucie, i když za mé vydatné pomoci. 

Když jsem při mé poslední návštěvě "second handu" objevila tuhle košili, prostě jsem ji musela mít, ta látka mně natolik zaujala, že jsem věděla, že jí na "něco" určitě přešiji. A přišel její čas. Oteplilo se nám a Maruška od loňska ze všeho vyrostla. A tyhle barvy byly ideálně jarní. A tak ani ne za hodinku byly kalhoty na světě. Využila jsem kontrastního lemu a nemusela jsem je ani zakládat. Do pasu jsem dala úplet jak jde dneska moderní a Maru už v nich běhá na dvorku mezi narciskama .

Z košile zbyly ještě knoflíčky a ty jistě také ještě poslouží do nějaké halenky. A možná dojde i na aplikaci na tričku.

Tak to jsou mojí šašci počmáraní - klaunka Kačka a klaunka Lucie. Také je neminulo karnevalové rejdění. Teprve se na ně chystají a tak než ještě odešly jsem si je vyfotila. Autorkou modelů od návrhu po zpracování jsem já. Holky pomohly s bambulkama, které jsme našily na trika ze Sekáče. Také jsou na čepici a samozřejmě na botkách. Přiznám se, že jsem si na kostýmech celkem mákla, ale holky z nich měly velkou radost, a to je ta nejlepší odměna.

Dovolila jsem si vytvořit blog o tom jak vznikají moje výšivky. Kromě mé hodně oblíbené techniky Richelieu, která je většinou jednobarevná se ráda "vyřádím" barevně a tzv. malováním jehlou. Což je taková volná technika a na ni třeba nějakých zvláštních schopností a dovedností. Jen se umět dívat. Mým názorem je, že když se opravdu výšivka vydaří, vypadá obrázek lépe než nakreslený na papíře, protože je díky bavlnkám plastický.  Nejdůležitější je vybrat ty správné barvy a správně je prolínat. Stehy by na sebe měly navazovat jako cihly při stavbě. Steh by měl být dlouhý tak cca 1 cm, pak výšivka vypadá jako tahy pastelkou. Výšivka technicky není náročná, ale časově určitě. Jeden steh trvá cca 5 vteřin, dohromady může zabrat celá výšivka, kterou vám teď krok po kroku popíšu, 2 - 3 hodiny.

Vyšívat se dá na cokoliv, pokud je látka jemná nebo elastická, nažehlí se vlizelín. Pokud vyšíváte na džinovinu, plátno nebo podobný pevný materiál, který se nevytahuje není třeba vyztužovat. A vyšívat můžete cokoliv. Lepší je určitě si předlohu napřed nakreslit a podle ní potom postupovat. Spousta inspirace se dá naleznout na internetu. Já třeba ráda využívám předlohy pro strojovou výšivku, jen ji zkrátka vyšiju ručně. Pro přenesení vzoru je vhodné používat zažehlovací tužku, ale ta je vám platná jen na světlých látkách. Vzor se tužkou obkreslí přes průsvitý papír, přiloží se k látce a přežehlí, tím se otiskne na látku, a to zrcadlově.

Tak mi to nedalo, a také jsem se pokusila o ušití originální sukně podle vlastního střihu. Vybrala jsem si celkem těžký, i když efektní materiál - satén s našitými pruhy krajky. Už jsem sice ledacos ušila a mám nějaké zkušenosti, ale byl to celkem silný šálek kávy. Klouzalo to, klouzalo, zvlášť když i podšívka byla saténová, ale nějak jsem se s tím poprala. Sukně je vlastně v pásku naskládaná, je podšitá podšívkou olemovanou krajkou, která schválně vyčuhuje. Zapínání je vzadu na zip. Na pevno je přišitá stuha i poutka.  

Jak už jsem se kdysi zmínila v mém prvním blogu. Mou velkou zálibou je bílá výšivka - Richelieu. Obdivuju dobu našich babiček, kdy touto výšivkou měly obvyšívanou celou výbavu, zvláště ložní prádlo. A protože jsem se k takové výbavě dostala po mojí tchýni, která navíc schovávala tyto skvosty i po svojí mamince, splnila jsem si sen a aspoň jednu místnost v našem bytě jsem si v tomto "babičkovském" stylu zařídila. A jaká jiná místnost by to mohla být než ložnice.  A tak, jestli máte chuť a máte stejně jako já vztah k těmto starým věcem... RAČTE, PROSÍM DÁL.

Základem ale bylo další dědictví po manželově tetičce, a to nábytek do ložnice. Ten potřeboval velkou rekonsturkci a ani dnes ještě není úplně vpořádku. Na nočních stolcích i toaletní stolku jsou kruhy od vody po nedbalém zalívání pokojových květin. Tady jsem si vypomohla sama právě vlastnoručně vyšívanými dečkami.