Blog uživatele CHARIVARI chic

S jarem a sluncem za zády jsem ukoulela a zauzlovala a zamašličkovala novou várku látkových korálí !!!

Buďte CHIC a oživte svůj outfit nepřehlédnutelným doplňkem !!!

To si tak v sobotu ráno vstanete a před vámi je celý dlouhý den ... a už je tu muž s nápadem (aha!)

Kluci holínky a košíky a jde se! Zachvíli se vrací s košem plným jablek.

Shání se vanička a kartáčky. A už se pracuje - jeden čistí, další podává, třetí krájí (já fotím).

I my jsme se, stejně jako kwalik, inspirovali ve školce. Děti vyráběly Mořský svět plný chobotniček, rybek, mušliček, hvězdic. A to se nám tak líbilo, že jsme se pustili do vlastního.

Tyhle dny jsou pro domácí tvoření jako stvořené, venku poprchává, Tedíka bolí v krku, tak máme spoustu času. Já zavzpomínala na dětství, kdy jsem zužitkovala každou volnou krabici a krabičku na domečky a nábytek.

Tentokrát nám posloužila krabice ze stěhování, kterou jsme vylepili barevnými papíry. Chobotnice je z roličky vy víte od čeho, palmy z roličky od utěrek. Maják si Tedík vyrobil sám loni na keramice, je dost velký na to, aby se do něj vešel panáček nebo truhlička s pokladem. Zužitkovali jsme hromadu nastřádaných časopisů, sice jsou už několikrát pročtené, táta nám je chtěl vyhodit, ale ubránili jsme je a teď se nám moc na vystřihování rybek a mušliček hodily.

Dneska byl den D, tedy vlastně den K - proběhla kolaudace. Čekala jsem zástup lidí, ba ne, přijela jedna paní s fasciklem papírů, které viděla poprvé v životě, že naše "kolaudační paní" si vzala dneska volno, že taky staví. Deset minut prohlížela papíry, za deset minut prolítla dům, jestli jsou místnosti tam, kde mají dle plánů být, vznesla jedinou připomínku - že by chtěla certifikát, že to plexisklo na zábradlí je opravdu z bezpečnostního hlediska vhodné a odjela. Tak to máme za sebou!!!

A na tohle jsme čekali celkem 4 roky - to jsme se tady tenkrát jednoho krásného květnového dne rozhodli žít, teda na začátku to byl můj nesmělý nápad: Co kdybysme si tady u vašich na zahradě postavili domeček, miláčku? Což mého muže nejdřív zaskočilo, ale rychle se s myšlenkou sžil.

CO: CHARIcrazy korále

KDO: Bóďa CHARIVARI a modelka Adelka

KDE: CHARIVARI home

KDY: páteční májové odpoledne 2010

Po deseti dnech žití na venkově můžu konstatovat následující:

- mou nejoblíbenější obuví jsou holinky (zahrada zatím nevypadá jako zahrada)

- neobjedu se bez šálky na krk - trochu nám tady fouká, asi že jsme na konci vesnice? no aspoň si provětrám hlavu, to se hodí!

- být celý den venku je nejbáječnější věc na světě, z čehož plyne, že mezi krabicema tady budeme ještě nějaký pátek chodit (ale co, v zimě na ně třeba dojde )

- po cestě do školky se nemusí člověk prodírat mezi lidma, autama a psíma bobkama, ale může si užít kytky, stromy a prodírat se může třeba mezi šnekama a žabkama

Máme nový domov. Domov? Zatím spíš domek. A já přemýšlím, co dělá domov domovem...Lidi, kteří v něm bydlí? Láska, kterou v něm prožívají? Jídlo, u kterého se společně scházejí? Fotografie lidí, které mají rádi? Věci, ke kterým se váží vzpomínky?

Jsme tu druhý den, euforie se střídá s únavou...ptáci zpívají, všude klid...miluju venkov! Doufám, že mi to vydrží dlouho, kovaní Pražáci mi svorně tvrdí, že se mi bude muset stýskat. Jsem na sebe zvědavá

Hlavou se mi pořád honí rozhovor s Petrou Sovovou, moc mě oslovil, pod spoustu vět bych se podepsala. Často řeším, jestli jsem dobrá máma, jak vychovávat děti, kde nastavit hranice, co je důležité a co je malicherné, jestli je pohlavek v pořádku a jestli škodí občasné koukání na televizi, a tak dál...ráda si čtu rozhovory s jinými mamčam.

Kéž by  ... to si ještě počkáme (foto uloveno při páteční procházce)...balíme, přesouváme, krky masírujeme (jsem trochu zničený), vajíčka barvíme, pomlázky pleteme, hodování si užijeme!!!

A vy si zítřek taky užijte!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Tak už je to tady - odpočítáváme poslední dny...poslední dny v Braníku, ve starém, malém, ale útulném bytečku, v tom NAŠEM...tady jsme spolu začali s mužem bydlet, tady jsme se spolu probudili do svatebního dne, tady byl první domov našich synků, tady jsme prožili více než šest společných let.

Muž to měl do práce pár kroků přes dvorek. Zažili jsme tady milá setkání s lidmi, kteří v ulici chodili kdysi do školy a zastaví se podívat, z vyprávění víme, že zde původní majitel choval v kleci opice, nedávno přišel stařeček, že si jde koupit med (ale to se prý o několik desítek let popletl). A minulý týden si sem přišli fotit exteriéry z televize, snad pro nějaký seriál...