Blog uživatele Krákora

Kultura vyjadřování... Zaklínadlo ze školních lavic. Písemným projevem však většina z nás stráví více času, než děti školou povinné.

V posledním týdnu jsem dvakrát odhalila překlep v mailu, který jsem odeslala. Trapné. Minuta navíc, by mě stála mnohem méně, než pokažená reputace u osoby, jíž píši poprvé. Zvláště, něco chci.

Nedávno jsem po někom četla zpětnovazební dotazník. Bylo tam tolik chyb, že jsem si položila otázku: „Je možné, že osoba, která denně vyřídí několik desítek emailů a právnických spisů, je schopna v textu vytvořit takové množství chyb?“ Omluvou je, že dotazník byl odeslán v 00:20 a jsem s ní v přátelském vztahu. Naštěstí text nebyl odeslán na příslušná místa v této podobě.

Obtěžuje mne, když obdržím sms psanou kapitálkami. (VOJTA JE NEMOCNY. ZITRA DO SKOLY NEJDE. MUZES PRIJIT HLIDAT.) Ještě lépe, když se šetří místo. (DojdiZitraVe12PockamNaTebePodHodinami)

Nápodobně tomu tak je v internetových diskuzích.

Poslední měsíc jsem strávila zavalena knihami, hrnky s dopitým čajem, kávou s bolestí v ruce od neustálého datlování. S otevřenou náručí jsem uvítala "nutnost" jít vybírat dárek. Předem jsem zavrhla možnost věnování šperků: 1. Neznám natolik vkus obdarovávané, abych se trefila, 2. Ochudila bych se o možnost na chvíli změnit prostředí. Tak jsem se vydala na lov. K mému překvapení jsem shledala, že po měsíci izolace mezi dvěma stěnami se ze mě stal misantrop. Z koho by ne, když shání dárek v pátek odpoledne...

Avšak jsem se také dočkala překvapení. Úžasem jsem polykala, že v parku kvetou sedmikrásky a pampelišky, na trhu se to hemží barvami, čerstvým špenátem, svěžími ředkvičkami a vůní narcisů. Safra, málem jsem to jaro zaspala... Jak to, proč?