1.

Venku bylo hnusně.Děsně hnusně.Psa by nevyhnal.Ba dokonce ani tchýni!Větrný a deštivý podvečer,prostě atmosféra jako objednaná na vraždu.Spořádaní občané dřepěli ve svých domovech a bavili se vesměs stejně,,jak na sebe kdysi práskla B.Bardotová:"Znám jen dvě věci,který se dají dělat v takovým počasí...a šachy neumím."
Ti tedy, co neuměli šachy,a byla jich většina, zlepšovali pilně demografickou křivku,a tak aspoň něčím dělali radost vládě,ačkoli ta jim ničím potěšujícím neoplácela.
 V místní hospodě "U boroviček", jindy plné rámusu,cinkotu půlitrů a neumělých pokusů místních štamgastů vyluzovat podivné zvuky,kterými obtěžovali ostatní,méně odvázané,domnívajíce se, že je baví zpravidla čtyřhlasně nějakou tou pěkně od podlahy.Dnes tu byli jen tři lidé.Hospodskej Jůza seděl za nálevním pultem a pokoušel se luštit křížovku, v marné snaze oddálit hlásící se sklerózu a nakopnout těch pár neuronů, co mu ještě částěčně nepoškozené fungovaly.Na pípě stepoval papoušek Česťa.Byl chudák nervózní z toho, že v lokálu není nikdo, jež by obdivoval jeho verbální genialitu."Hajzle! Hajzle!"vítal vždycky vřeštivě nově příchozí,za což dostával oříšky a sušenky.Lakomce si kupodivu dobře pamatoval a v nestřeženém okamžiku jim podělal odložené svršky.Když se někdo vracel ze záchoda,triumfoval hlasitě za všeobecného veselí:"Pochcal prkno! Pochcal prkno!"
Dnes se neměl komu pochlubit.U jednoho stolu,pokrytého pokecaným vixlajvantem neurčitý barvy,seděl holič Híša,přezdívaný pro svou zálibu v záhadách Ufoun.Seděl, obtěžován mouchami a Madlou,zvanou Pětistovka,hlavu položenou na stole,levá ruka visela bezvládně podél těla.Na dotěrnou důvěrnost much,které ho lechtaly na pleši i jinde,osvěžujíce se občas z jeho půllitru,ani na Madlu,která dělala totéž,nereagoval.Byl totiž už čtyři hodiny asi mrt....
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2.

...tvý.
"Emané!"zařvala Madla mohutným hlasem,který by jí záviděl mnohý fotbalový rozhodčí, a vymrštila se směrem vzad, zapomínajíc v tý hrůze na svou pokročilou artrózu.Madla Pětistovka totiž už dávno měla tzv.po sezóně.
    "Ufoun",hlas jí přeskočil a nasucho polkla,"Ufoun je mrtvej!"
Jůza pečlivě složil noviny a s úšklebkem, vyjadřujícím nadřazenost samce a nedůvěru zárověň,se sklonil nad Híšou. Plácnul ho novinama po pleši a vyřadil tak nejdotěrnější mouchu ze hry. Ostatní se na chvilku odklidily do uctivé vzdálenosti.Ufounem tento manévr ani nehnul.
"Kurva maňa,von je fakt tuhej!Taky si to sakra moch vodbejt doma,né?Blbec jeden."
Madla fňukala opodál a hrůzou jí naskočila husí kůže.To se Emanovi stát nemohlo, poněvadž měl odjakživa kůži hroší.A protože to byl hospodář víc než šetrnej, vyžah pomalu a důkladně zbytek zvětralého Híšova piva , přičemž se snažil přijít na nějaké přijatelné řešení pajnlich situace.Mouchám mezitím otrnulo a vytvořily mu okolo hlavy bzučící svatozář.Madliny myšlenky, pokud ovšem nějaké měla, se v tý hrůze zřejmě rozutekly a v duté hlavě jí v tom tichu rezonovalo bzučení rozdováděných much . Asociovaly tak spásnou myšlenku na bzučení telefonu..
"Zavolej Bogušáka!"vyhrkla ulehčeně Madla, jako by se jí podařilo dát "babu"někomu jinýmu, a shodit tak nepříjemnost na jiná bedra.Jakmile Česťa uslyšel jméno místního policajta, spustil naučenou repliku:"Bacha, Béďa!Chlupatej,chlupatej!"vřeštěl na plný koule,obletěl celej lokál a usedl nakonec na svou oblíbenou houpačku,totiž drátěnýho Švejka, kde se uraženě natřásal.
"To zrovna,magore, seš na palici né!"zavrhl Eman rezolutně Madlin nápad."Víš přece,že sem v podmínce a ty máš taky dost důvodů se s policajty nekamarádit.Přijdou sem, divný úmrtí, my dva u toho a hádej, co se, kurva maňa, v jejich zabedněnejch makovicích vylíhne,aha?!"Aby ještě zvýšil účinek své skvělé dedukce, zvedl hlavu a prst zabodl kamsi do prostoru, připonínaje tak věštící Libuši.Madla se vrhla ke svý kabelce:"já už jsem stejně,"nestihla dohončit,když ji mohutná tlapa stáhla zpátky.
"Tak to teda leda hovno,jó, sedni si hezky tady na prdel a nech mě přemejšlet.Tady,sakra,zůstat nemůže,"dumal nahlas Eman,"musíme ho prostě někam vodnýst:"
"Sklapni,docente,"co když ho sem někdo viděl vejít.To pak v tom budem parádně lítat!"Eman zesmutněl a zamyšleně se tahal za
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3.

ušní boltec,známka to maximálního soustředění.

"Poslyš, ty slepice vomšelá, kdopak by se asi v takovým všivým hundrvetru coural ulicema.Prostě musí zmizet, a to fofrem, než se vyčasí a někdo chytne slinu."

Přecházel po lokále sem a tam, zatímco Madla na něm visela ubrečenýma očima , tváře s černými čůrky  od rozmazaných šminek.

"Bingo!" ,zařval Eman vítězně a praštil pěstí do stolu tak, že Madla leknutím pustila tašku i hlasitý  pšouk,"čím kdo zachází, tím taky schází .Víš přece, že nás Ufoun porád krmil blábolama o mimozemšťanech, né?Tudy  vede cesta!Nemáme  čas, abych ti  to teď vysvětloval , dělej, co ti řeknu , a všechno bude v cajku.Přiskočil k Híšovi a spěšně ho prošacoval.V jeho kapsách moc kořisti nebylo - tak akorát na vyrovnání dnešní útraty,

.reklamní propiska a výherní los.Z šuplíku nálevního pultu vytáhl ceduli, kterou vždycky vyvěsil, když mělo být zavřeno,chytil Madlu za předloktí a ta, aniž by se jakkoli vzpouzela, se nechala  vést, jako v tranzu.Mezitím se už notně setmělo, a pichlavej, studenej déšť jen ubral na intenzitě.Vyšli opatrně ven a Jůza připevnil na dveře ceduli s nápisem:DNES CHLASTEJTE DOMA!!!V kůlě na dvoře  pak vyštrachal provaz a hrábě, jež mlčky strčil Madle do ruky.Do kompostu u králikárny  vyhloubil  spěšně jámu, popadl obrovský řebřík  a kejvnutím hlavou naznačil Madle, aby ho následovala.Přestože všude bylo pusto,rozhodl se Jůza nic neriskovat a jal se mimo cestu .prodírat  kopřivama a lopuchama směrem k Melounovu poli.Zatímco jemu  drát se mokrým porostem, sahajícímu   místy až  do pasu,s těžkým řebříkem na ramenou,nedělalo nejmenší potíže,Madla tuhle bojovku zvládala jen stěží.Do hospody chodila vždy naparáděná, boty na vysokých podpatcích, a zejména ksicht se pokoušela vylepšit malůvkami vskutku originálními.Snažila se tak oklamat sebe i čas,který k jejím povadlým vnadám dávno přestával být lichotivým.

Proto teď tápala tmou , hráběma si brečíc klestila cestu jako mačetou, mokré kopřivy ji pálily na holá lýtka a podpatky se jí bořily do promáčený země.Byla už úplná tma, ale pšeničné pole, ke kterému se konečně doklopýtali, se  poněkud světlalo na obzoru.Scénu jako vystřiženou z Erbenových balad podbarvil hlas sýčka z nedalekého lesa,což Madlu,která byla děsně pověrčivá,uvrhlo do stavu naprostého zoufalství.Eman kvitoval s povděkem,že konečně přestávalo pršet.  Temně ocelové mraky plné deště  se roztrhaly, míříce pomalu směrem k východu.za  kopec Roholín.Melounovo pole leželo mezi cestou a borovicovým lesíkem.Když se dostali doprostřed zralé pšenice,poručil Eman  Madle, aby zabodla hrábě a uvázala na ně provaz.Koncem volného provazu vytyčil kruh a začal žebříkem vytvářet piktogram, zatímco Madla  držela hrábě a třásla se zimou i strachy.

Nebylo jí vůbec jasné,proč Jůza ničí kamarádovi úrodu,ale neodvažovala se ani pípnout.Emanovi šla práce od ruky a začala ho dokonce i bavit.Vytvářel kruhy a esíčka různých velikostí a Madlu s hráběma vždy nasměroval tam,kde měl být střed kružnice.Klasy poslušně praskaly pod tíhou posunovaného žebříku,který Eman ještě  pečlivě přišlápl.Výtvarné dílo se blížilo ke konci, a proto začal Madle líčit svůj

plán.:"Pamatuješ, jak nám Híša vysvětloval kruhy v obilí?Že prej to dělá ňáká inteligentní energie, co vytvoří takový tornádo.Když se někdo dostane do jeho středu,vycucne ho to do vesmíru."Madla na něj koukala jako Bulhar na ruchadlo,což Jůzu rozlítilo.Přistoupil k ní a do nechápavýho ksichtu spolupachatelky syčel výhružně se zdviženou pěstí:"Poslyš, ty retardovaná můro, ,koukám, že chápeš leda tak hovno!Varuju tě!Drž svůj slepičí zobák a neposer to.Jestli ,kurva maňa, začneš kvokat, zabiju tě!Prostě buď zticha a nech to na mně:“ Tomu Madla rozuměla,a tak horlivě přitakala.Eman se upokojil a hodil hlavou,což byl zvyk ještě z doby,kdy takto frajersky odhazoval z čela svou padající bujnou kštici.Teď měl lebku jak prdel nemluvněte, ale zvyk je holt železná košile.Zároveň si povytáhl kalhoty, protože mu při tý dřině sjely nebezpečně nízko pod okrasný tukový prstenec.Mnul si spokojeně ruce a zálibně se rozhlížel po stvořeném piktogramu.Jelikož už obloha začínala  zvolna růžovět a první ptáci se nesměle zdravili, bylo načase vrátit se rychle zpátky.Když se přiblížili k hospodě,bylo oběma jasný,že něco nehraje.Z větví borovic se ozýval zmatený Česťa, a to replikou, jež používal jen v momentě hromadné rvačky a demolice lokálu.Volání :“Krrreténi! Krrrreténi!“

bylo totiž jeho jakési SOS , když  se obával, že mu jde o kejhák.Eman zasakroval, zrychlil krok, na krku mu vyskočila žíla a žaludek se mu nepříjemně stáhl.Madla měla staženou jinou část těla.Jakmile Česťa uviděl svýho pána, slítl mu na rameno a láskyplně ho ďobal do pleše.“Do prdele, do prdele nochajnmáál!“bědoval Eman, když uviděl plandat vchodové dveře hospody,visící pouze na jednom pantu.Kakofonie Česťova zoufalého volání a skřípot rozbitých dveří zněly zlověstně do ranního ticha.Eman se vřítil do lokálu a spadla mu brada i žebřík.Híša tu nebyl!Na stole stál ještě půllitr a mouchy marně podnikaly nálety nyní už pouze na zbytky zvětralý vůně.Jůza měl pocit ne nepodobný tomu , jako kdyby vstoupil v pátým patře do výtahu,který tam nebyl.“Přece byl mrtvej, sakra, né?“žádal potvrzení po Madle, která za ním padla na kolena a křižujíc se,brečela a brečela.Přece jenom tu byla slabá naděje, že Ufoun upadl jen do bezvědomí v důsledku těžký opice.Jůza zkoumal dveře, ale naděje  bohužel zhasla. Byly totiž prokazatelně vykopnuty zvenčí.Eman těžce dopadl na židli:“Sakra, to to hergot do prdele přeci nedává žádnej smysl!Proč by ho někdo ukrad?V hlavě mu jak listí na podzim vířily zmatený slova  a jeho mozek, jak vidno, bohužel marně posilován  luštěním křížovek,byl na tehle rébus krátký.Noční peripetie zmohly i takový těleso,zocelené dlouholetou, nelehkou službou štamgastům.Koukal chvíli doblba a po hlubokém výdechu,jímž zakončil toto duchovní cvičení,unaveným hlasem poslal Madlu do prdele, tj.do….

  POKRAČOVÁNÍ TEHDY, AŽ PROJEVÍ ZÁJEM DALŠÍCH DESET DYCHTIVÝCH ČTENÁŘŮ :-)