Už dlouho jsem nepsala žádný blog o přírodním barvení, ale neznamená to, že se mu nevěnuju. Barevné vzorky nám pomalu zaplavují byt a já už začínám ztrácet přehled, co jsem v čem barvila. Nedávno mi prasknul jeden hrnec, ale už mám dva další a po večerech se nám opět v kuchyni šíří různé druhy smradů :)

Že se dá přírodním barvením dosáhnout světlých pastelových barev jsem už zjistila, poslední dobou ale zjišťuji, že barvy mohou být i syté a jasné. Nejhezčí je vždycky vlna. Sehnala jsem pár klubíček 100% vlny a zkusila několik už vyzkoušených rostlin a několik nových.

Že barva chytne až takhle dobře jsem opravdu nečekala. Je totiž lepší než barva na nezpracované vlně, která se barvila ve stejném hrnci a stejně dlouho. Je možné, že zpracované vlákno je nějak narušené a zřejmě i chemicky bělené, proto to jde tak dobře. Původní barva je to bílé klubíčko na fotce uprostřed.

Tato klubíčka byla (kromě toho bílého) barvená v borůvkách a kořenu svízele syřišťového. Tmavě modré klubíčko jsou borůvky spolu s kamencem, fialové borůvky bez kamence a dvě růžová klubíčka kořen svízele s kamencem, to tmavší se barvilo o něco déle. Modrá barva byla kdysi poměrně vzácná, protože jí lze špatně dosáhnout...Já jí vyrobila poměrně snadno, ale uvidíme, co to udělá. Je možné, že barva zmizí, klubíčko je ale obarvené asi před třemi týdny a barva pořád drží.

Dosáhnout hnědých a oranžových odstínů je celkem jednoduché. Zadní oranžové klubíčko je barvené ve slupkách cibule s kamencem, zrovna tak to žluté klubíčko, ale nebylo tam nechané tak dlouho. Rezavé klubíčko nalevo jsou samotné cibulové slupky, hnědé vedle něj třezalka s modrou skalicí. Malá klubíčka vepředu jsou barvené v listí ořešáku bez mořidel, obě ve stejném hrnci, akorát to světlejší bylo vyndané dřív.

Zelených odstínů se nejlépe dosáhne pomocí modré skalice. Největší zadní klubíčko je barvené ve vratiči se skalicí, to tmavé napravo od něj v kopřivě se skalicí. Žlutozelené je barvené ve vratiči s kamencem a světle zelené nalevo od něj v třezalce s kamencem. To béžové vepředu je barvené v květech topolovky s kamencem, mělo být původně růžové, barva z topolovky je ale nestálá.

A tady je pár ukázek barev na lněné látce:

Zhora - cibule + kamenec, cibule, třezalka + skalice, kořen svízele + kamenec, borůvky + kamenec, vratič + skalice, třezalka + kamenec.

Látky nechám ještě nějakou dobu odležet a pak z nich asi vzniknou nějaké výrobky, nejspíš váčky. Pravděpodobně budou zdobené i přírodně barvenou vlnou. A budou ručně šité, proto jsem si na ně obarvila i lněné nitě:

Zleva - třezalka + skalice, cibule, cibule + kamenec, listy ořechu, třezalka + kamenec, vratič + skalice, borůvky + kamenec, kořen svízele + kamenec.

Časem bych ráda v rostlinách barvila víc, možná i tílka nebo šátky, zatím se ale pořád učím a zkouším na sobě. Zjišťuju, že z praktickýho hlediska má přírodní barvení asi víc nevýhod, než výhod. První nevýhoda je, že je to náročné na čas. Člověk si musí dojít na bylinky a potom je dlouho vařit. Já většinou smíchám všechno v jednom hrnci, rostliny, mořidlo i látky, ale pokud se bude látka na něco používat, je lepší barvu nejdřív přecedit nebo rostliny vylovit. Lístky nebo slupky se totiž můžou na látku přilepit a pak vzniknou neprobarvené fleky. Pokud chce člověk barvit chomáčky vlny, ze které se pak bude něco vyrábět, tak to chce barvu přelít nejlíp přes kousek látky, aby se odstranily i ty nejmenší lístečky a zrníčka, protože jinak se do vlny zamotají a nejdou moc dobře vyndat.

Aby barva dobře chytla, je třeba nechat látku barvit dlouho, já jí většinou nechávám i přes noc. Čím déle se louhuje, tím je barva sytější a někdy se i změní odstín (například třezalka s kamencem - nejdřív je látka žlutá, pak zezelená). Zkoušela jsem i batikovat, ale zatím mi to moc dobře nejde, asi právě proto, že je látka tak dlouho ve vodě. Barva pak stihne prosáknout i pod provázky a jsou tam sice světlejší místa, ale vypadá to spíš že to vzniklo omylem. Někdy je barvení náročný co se týká mořidel a ustalování, ale já se snažím si to co nejvíc zjednodušit a zjistit co drží i bez složitějších barvicích procesů. Bohužel, barvy jsou často nestálý na světle.

Přírodní barvení zrovna dvakrát nevoní, jak si většina lidí myslí :). Někdy je to fajn, třeba třezalka nebo řebříček chvilku voní jako bylinkovej čaj, když se ale vaří třeba hodinu, začíná to být nesnesitelný. A co teprv kurkuma, vratič nebo nedejbože cibule...:)

Velká nevýhoda je, že nikdy předem přesně nevíte, co z toho bude za odstín. Pokaždé to dopadne trochu jinak. Na druhou stranu je to i výhoda, protože pak je skutečně "každý kus originál" :). Pokud máte ale přesnou představu, tak na tu raději předem zapomeňte :). 

Co se výhod týká, člověk by možná řekl "Přírodní barvení je šetrné k přírodě." V některých případech určitě, ale pokud používáme mořidla, není to až tak úplně pravda. Hlavně s tou modrou skalicí opatrně, ta je jedovatá, takže v ní vařené bylinky radši nevyhazovat na kompost. Nevím, možná je to ale i tak lepší než kupované barvy...neznám ale jejich složení ani to jak probíhá jejich výroba.

Největší výhodou přírodního barvení je to, že z toho má člověk mnohem větší radost :). Ráno jsem si byla nasbírat do zásoby třezalku, zlatobýl a řebříček, šla jsem zmoklou cestou u pole a snažila se vyhýbat šnekům. Na jedné straně rostla pšenice, která v tom teple krásně voněla a v klasech luskalo, jak dozrávaly. Na druhé straně byly keře bezu, na kterých už dozrávají bezinky a bodláčí, kde seděly hejna motýlů a jak jsem procházela, zvedaly se a zase si sedaly. Bylo to rozhodně hezčí než když si jedu pro papírové sáčky a plastové lahvičky s barvama do města. A vlastně je to i levnější, bylinky jsou zadarmo a kilo mořidla, které vydrží věky, stojí asi 90 korun (tedy asi tolik, co jedna gutta na hedvábí). A radost má člověk nejen ze sbírání bylinek, ale i z tý výsledný barvy. Je to něco, o co se člověk zasloužil sám...není to jako obarvit tričko barvou ze sáčku, která už je připravená a dopadne pokaždé stejně. Přírodní barvení je jako slavnost, nebo jak říkala Muana v jedné diskuzi, jako rituál a člověk si přitom vzpomene na předky, kteří takhle barvili celá staletí...