Blog uživatele Baru

Za zrodem minisérie Moleskine diářů stál poměřně nevinný dotaz, zda budu také v nabídce mého zboží diáře na nadcházející rok. Popravdě dlouho jsem se rozmýšlet nemusela a když jsem zjistila, že mi v tomto ohledu vyšel výrobce populárních zápisníků vstříc, neváhala jsem ani vteřinu. V brzké době ke mně domů doputovalo šest diářů, ve čtyřech barvách a můžu vám pravdivě sdělit, že kdybych neměla dávno koupený svůj červený diář, nevěděla bych pro kterou barvičku se rozhodnout. Každý mě na první pohled něčím upoutal a v hlavě vznikaly okamžité asociace a touha je hned realizovat. A tak se stalo, že se v mé nabídce objevila zmíněná minisérie... v něčem tradiční, v něčem jiná.

A nyní když víme jak série diářů vznikla, ráda bych vám aspoň trochu nastínila ony asociace které mi bleskly hlavou.... Pomalu jsem jednotlivé diáře brala do rukou a vysvobozovala je ze slídového sevření... Hlava začala pracovat na plné obrátky.

"Ten do žluta na sobě prostě musí mít ty tmavě modrý flitry, který jsem si koupila před necelým rokem abych si konečně dodělala to tílko, co mám rozšitý už asi dva roky..."

husa klasu. Nebo jiné známé "Práce kvapná, málo platná"... aneb blog o tom, že čekat se vyplatí.

Taky občas míváte chuť na neco sladkého, ale malého? No tak si přisuňte židli blíž, připravte si lžičku a vyberte si z nabídky čajů. Dnes servírujeme citronovo-meruňkové košíčky s cukrovou drobenkou... třeba se konečně rozhodnete, jakou barvou vymalujete pokoj ;)

... a tady je výsledek. Ručičkové tlapky se uhnízdily na nenápadných bílých visačkách s nápisem "Hand made" a barevně to pořádně roztočily. Vznikly tak veselé a přitom jednoduché visačky na které je možno z druhé strany napsat např. složení výrobku, kontakt nebo poděkování.

Visačka je ideální způsob jak oznámit kupujícímu či obdarovanému, že výrobek byl dělán ručně. Pro případné zájemce české verze visačky, mám dobrou zprávu... Tato verze je také v plánu, popřípadě je možné ji zhotovit podle požadavku, po předchozí domluvě. Všechny visačky jsou opatřeny voskovanou bavlněnou šňůrkou, aby je bylo možné k výrobku přichytit. Možnou inspiraci najdete v doplňkových fotografiích v mém obchůdku.

Tak jsem si řekla, že to zkusím. Přece jen mýdlo používám každý den a ty vůně a možnosti... Není se tedy co divit, že mě mydlařina láká už hóóódně dlouho. Jen jsem nemohla pořád najít tu odvahu. Moje odvaha, pustit se do nových neznámých projektů, je totiž jako plonková ponožka z pračky. Když ji potřebuji do páru, nikdy není. Jak mile se zaměřím na něco jiného (rozuměj koupím nový pár ponožek), vykoukne ani nevím od kud.

Naskytla se mi příležitost a tak jsem neváhala a nastudovala příslušnou literaturu. A po pár dnech přemlouvání zkusila udělat své první mýdlo. Nedopadlo to tak špatně, ba si myslím, že to dopadlo celkem dobře. No však posuďte sami...

Pro zájemce už je vystaveno v mém obchůdku.  

...mívalo každé hrabě nebo hrábě svoji pečeť. Byl na ní erb nebo nějaký znak a často sloužila místo podpisu. Myšlenka pečeti jako identifikačního prostředku, podpisu a pocitu jedinečnosti se mi líbí už od mala. Jakpak jsem záviděla kamarádce prstýnek s reliéfem, který jsme spolu otiskovali do svíčkového vosku... A heleme se :o), teď už jsem velká, občasně i díky fleru výdělečná osoba, nooo... tak proč si svůj sen nesplnit :o). Stačila chvilka a čekací doba jednoho týdne a na stole přede mnou, byla krabička....

...or Angel Elephant...!!?

Rou i Katy si svá křidélka uplstily, já k nim přišla náhodou...To si tak člověk tvoří věcičky s vánočním tématem, protože je srpen, že jo :o) A ejhle jedny křídla k andělíčkovi zkazí, bezděčně je odhodí a ony samy si vyberou majitele...

Můj milý Puntíku

Pro tvůj úsměv na líčku,
napíšu ti písničku.
Však já koza, co to říkám,
písničky psát neumím,
zavzpomínám na Neználka,
básničkou se pochlubím.

Slunce -
blunce,
nic už mě dál nenapadá,
tak snad úsměv vykouzlí ti,
ta nástěná ozdoba...

Někteří lidé považují kulinářské dobroty za umění. Pro mě je kulinářským uměním udělat třeba knedlíky (teda zatím poždé by to mohlo konkurovat moderním skulpturám). Kdo toto umění dovedl k dokonalosti (aspoň u jednoho druhu pokrmu) jsou japonci s jejich sushi nebo-li kyselou rýží. Je několik druhů sushi, ale nejznámějším je asi maki-sushi. To jsou takové ty všeobecně známé válečky nebo špalíčky. Na fotce pod textem, je sushi, které jsme pojídali na svatbě přítelova bratra - no posuďte sami, je krása na to pohledět :o)

Tak než se pustím do blogu o tom jak udělat sushi, je třeba se k tomu náležitě vybavit. Na umotání válečků sushi je třeba "spešl" podložka. Já jí říkám sushimat a vůbec netuším, jestli je to správně, ale je to jako spojení slova sushi a automat, takže automat na sushi = sushimat :o). Tato podložka bývá z bambusu a díky svému způsobu spojení "lamel" je skvěle ohebná, akorát tak jak je třeba. Dá se koupit v obchodech, kde mívají i ostatní suroviny na výrobu sushi, já jsem, ale děvče spořivé a taky ráda tvořím...takže se vhodně nabízí příležitost si podložku vyrobit.

Na náš po domácku vyrobený sushimat, budeme potřebovat špejle, silnější bavlnku a samozřejmě pár šikovných rukou a trošku trpělivosti. Takhle vypadá můj vlastnoručně vyrobený sushimat.

Ahoj mami,

tady jsem já tvůj oslík, kterého jsi s láskou ušila. I když jsem si chvíli myslel, že jsi se mě chtěla zbavit nějakým ohavným způsobem. Vůbec jsem totiž nevěděl o co jde. Strčila jsi mě do takové ošklivé černé díry, kde jsem strávil dva dny a celou dobu se mnou drncali. Po dvou dnech, jsem konečně zase spatřil světlo světa.

Byl jsem připravený ti trošku vynadat, ale jak jsem vystrčil hlavu, udiveně jsem koukal, civěla na mě nějaká cizí slečna! Dojeli jsme někam, co nazývala svým bydlištěm. Hned jsem běžel k oknu a začal tě vyhlížet, ale marně. Moc moc se mi stýskalo. Byl jsem z toho celý smutný. Jenže mi na smutek nezbyl čas. Dostal jsem VELEDŮLEŽITÝ úkol! Musel jsem celý zbytek dne dohlížet jestli se ta slečna, co se mi představila jako Baru, učí. No moc jsem tomu nerozuměl, ale dohlížel jsem na ni poctivě.