Blog irský, trochu cestovatelský...

Vážení a milí,

rozhodla jsem se podělit s Vámi o pár zážitků a fotek, které jsme "ulovili"  při našem výletě do Irska.

Nečekejte túry s batohy na zádech ani putování po irských hospůdkách, jelikož se dvěma malými dětmi jsme právě toto absolvovat nemohli.                                      

Věnovali jsme se spíše rodinným výletům a psychickému odpočinku :-)

Den první...

...byl dnem ryze cestovatelským, jehož cílem bylo přepravit se z ČR do Irska, a během něhož se zase tolik nestalo - tedy pokud nepočítám zdržení na letišti, protože jsme si zapomněli v batohu z loňského léta parádní nůž (který posléze skončil v popelnici), a ještě fakt, že po našem přistání v irském Shannonu uzavřeli letiště, protože právě začala soptit islandská sopka s nevyslovitelným jménem :-).

Den druhý...

...děti se z cesty zbrchaly velice rychle, tak mohly začít objevovat krásy neznámé země:

První výlet nás zavedl na středověký hrad Burranty Castle s rozlehlou zahradou plnou tradičních "skanzenovských" domků s doškovými střechami, městečkem, mlýnem a ohradami s domácími zvířaty. Pokud někdy pojedete do Burranti Castle, určitě si na něj naplánujte celý den, je to opravdu velký areál se spoustou zajímavostí k vidění. A pokud chcete okusit trochu středověku, je zde možnost přijít na večerní středověkou hostinu s progamem (což jsme bohužel nestihli, takže nemůžeme referovat...)

Den třetí...

...kdo přiletí do Irska za poznáním, nemůže vynechat nejznámější přírodní památku - Cliffs of Moher, tedy Moherské útesy. Úchvatné pohledy na obzor – i do dvěstě metrové hloubky pod námi... Ti otrlejší, kterým je udaná výška málo, si ještě mohou vylézt na věž :-).

Odpoledne jsme věnovali dětem – zastavili jsme na pláži a nechali je hrabat se v písku, sbírat mušličky a pozorovat čůrky vody v písku.

Den čtvrtý...

...vydali jsme se k Dublinu, kde se nacházejí Japonské zahrady a národní hřebčín. Na poměrně malé ploše se botanici vyřádili a čekala nás krásná zákoutí skalek, drobných vodopádů, malých mostů a cizokrajných květin.

Na hřebčín už byly děti unavené, takže jsme si prohlédli sem tam nějakého koníčka – ale celkově nás, westernové koňáky, tento způsob chovu moc nebere :-D, my jsme pro ty rozlehnlé pastviny pod širým nebem :-).

Den pátý...

...po náročném čtvrtém dni jsme zvolili pátý jako odpočinkový a jeli do blízké vesničky Adare, která je známá svou tradiční „domečkovou“ architekturou a dalšími pamětihodnostmi.

Protože byl teprve duben, tak ještě nebyl otevřen místní hrad, proto jsme zvolili procházku kolem řeky, hrad vyfotili zvenčí a prohlédli si dva místní kostely. V jednom z nich se právě konala mše, takže jsme tiše poslouchali za dveřmi kostelní varhany...

Den šestý...

...It's a long way to Tipperary...  

Člověk přece nemůže jet do Irska a neprojet Tipperary. Naštěstí bylo toto městečko na trase ke dvěma hradům, na které jsme se chystali, takže svou touhu jsme si splnili, ale nepodařilo se nám vyfotit u nějaké významné cedule, která by naši návštěvu zdokumentovala :D. Takže snad příště...

Nejprve jsme jeli do hradu Rock of Cashel, z něhož zbyly spíše ruiny a hřbitůvek. Atmosféra tu byla docela ponurá, hlavně díky všudypřítomným vranám...

Odpoledne jsme se přesunuli na hrad Cahir, kde se ústředním motivem staly děla stojící na nádvoří... Naše děti prohlásily, že jsou to mašinky, a celé odpoledne si hrály na strojvůdce a cestující. Takže my, dospělí, jsme měli možnost si celý hrad do detailů prohlédnout :-D.

Den sedmý...

...většinou se člověk snaží poslední den ještě něco stihnout, uvidět, procestovat... Nás ovšem čekal jiný plán, protože stále nebylo v provozu letiště, a museli jsme naplánovat cestu domů. Takže jsme celé dopoledne zjišťovali informace a rezervovali jízdenky a připravovali zpáteční cestu domů.

Odpoledne jsme se prošli po Limericku, ve kterém jsme celý týden přebývali. Nedalo mi to a samozřejmě jsem vymetla všechny obchůdky výtvarné, tvořivé, taky látky a knihkupectví, abych si mohla přivézt nějaké látky, drobnosti, knížku...

Den osmý a devátý - cesta domů

Sopka stále soptila a nezbylo nic jiného než zvolit na cestu z ostrovů jiný dopravní prostředek než letadlo. Takže jsme cestovali autobusem, lodí i vlakem. Autobusem po pevnině, lodí přes moře a vlakem – pod La Manchem :-).

Na závěr bych chtěla pochválit naše milé ratolesti, že zpáteční cestu krásně zvládly a až na malé výjimky celou prospaly, tudíž nám dovolily zanechat si z celé dovolené nádherný pocit pohody, odpočinku a pozitivního naladění.