ČAJOVÉ PEXESO - jak na to

Tak se poslední dobou udělalo venku celkem hezky podzimně, že byl čas hrát si a lepit pexesa. Měl jsem po ruce foťák, snad abych si to tajemství výroby neodnesl do hrobu a mám pro vás stručný návod (původní záměr, který nevyšel...) – možná víc něco k pobavení, pokusím se.

Slovo „čajové“ v názvu je docela na místě, protože kartičky jsou čajivzdorné a nápad prokazatelně pochází z čajovny.

Co budete potřebovat:

• nějaké obrázky v počtu dostatečném
• barevné papíry
• tyčinkové lepidlo
• těžkou literaturu
• nůžky nebo lépe řezačku (páková je nejlepší)
• laminovačku a patřičné fólie
• chirurgické rukavice
• pořádný stůl
• kvalitní čaj
• pramenitou vodu
• dvě konvičky a šálek
• dobrou náladu
• dva velké polštáře
• odpadkový koš

 ...a trpělivost

Dva úkony se často opakují, proto je uvádím na konci pod označením „návod 1“ a „návod 2“ a v textu se k nim budu odkazovat.

Krok první

viz „návod 1“

Krok druhý – obrázky

Pořádné pexeso má 32 párů. V každém rodinném archívu se určitě najde dost fotek na několik mnoho her, ale pokud máte stejně jako já rádi přírodu a chcete se sestavou obrázků takříkajíc blýsknout, pak první fáze sestává ze zablácených bot, odřených loktů, několikerého zmoknutí, pískem skřípajícího stativu... „Návod 1“ doporučuji aplikovat před i po každé takové výpravě, máte-li kvalitní termosku (se skleněnou vnitřní stěnou), pak i při putování za dobrým světlem.

Ti, kdo malují či kreslí, jsou takových výprav ponejvíce ušetřeni, ale nakonec se všichni obrazně řečeno sejdeme u počítače, kam je potřeba obrázky dostat a upravit je do podoby vhodných kartiček (technická poznámka: pro finální zalaminovaný rozměr 5x5cm je vhodná velikost 46x46mm), vhodným programem na úpravu je třeba GIMP, který je kompletně zdarma a umí toho pro naše účely dost.

Zvažoval jsem vlastní tisk, ale to je docela drahé řešení. Nejekonomičtější a zároveň nejkvalitnější je tisk na minilabu s ochotnou obsluhou. Pohlednicový formát 10x15cm je tak akorát a dobře se s ním pracuje. Na zadní stranu se hodí třeba čistý barevný papír oblíbeného odstínu, tématicky ladící a troufnete-li si na soutisk, pak můžete přidat i nějakou tu grafiku (drobnou záludností je, že příliš tenkým nebo světlým papírem může prosvítat potisk fotografií – nevypadá to hezky).

Přední i zadní stranu je potřeba „lehce“ slepit, aby se nám to neposouvalo při stříhání a laminování – najít vhodné lepidlo mi trvalo asi rok, následně jsem se tyčinkami se psem ve znaku dostatečně předzásobil. Po spojení lisujeme v knize dostatečného kalibru.

Pozn.: je to trochu porod, ale můžete „záda“ kartiček udělat také z fotografií, jen je to opravdu piplačka, hůř se to po slepení stříhá a výsledná tloušťka balíčku karet i s laminem se nemusí vejít do krabičky (mám rád harmonii, takže ideální rozměr obalu je krychle o vnitřní straně 5cm).

Krok třetí – stříhání

Hlavní jsou pořádné nůžky, nejlépe páková řezačka s ostrým břitem, aby vám dvě vrstvy papíru nestály příliš v cestě a řez nebyl „chlupatý“ (chloupky z papíru dělají problémy při laminování).

Pokud budete stříhat nůžkami, tak se může stát, že vám to papíry vzájemně posune, nebo rozlepí (fotky vlivem lamino povrchu nesají lepidlo a moc nedrží...) - nic se neděje, aplikujte „návod 2“ a znovu od začátku.

Pozn.: připadám si pokaždé divně, ale při stříhání mám alespoň na ruce, která fotky drží, latexové rukavice:-( Proti otiskům prstů na fotkách (které pak jsou vidět i po laminování) stačí rukavice bavlněné, ale bohužel nechávají chloupky a ty zase pod laminem nevypadají vůbec hezky – vlastně vypadají hůř než otisky...

Krok čtvrtý – laminování

Přiznám se, tahle fáze mě ukrutně nebaví a vždycky jsem hrozně rád, když to mám za sebou.

Osvědčilo se mi nachystat si naplněné laminovací kapsy na archy lepenky – ono plnění je kritická fáze. Nikam se vám nesmí dostat žádné smítko, vlas apod. Nejlepší je lícovou fotostranu přeleštit – pro mě je pexeso „srdeční záležitost“, tak každou kartičkou přejedu po triku na hrudi – divné, ale praktické:-)

Karty musí být tak akorát od sebe – když jsou blízko, fólie (osvědčilo se mi 100mikronů) po stranách se nespojí, když daleko, tak se lamino kroutí a je to pak poznat.

Ladění rychlosti a teploty laminace pro nejlepší výsledek je alchymie, máte-li lacinou jedno rychlostní/teplotní mašinku, o trápení méně (či více).

Možné problémy:

• při vstávání cestou pro čaj drcnete do stolu a několik hodin rovnané kartičky se přehází; řešení: „návod 2“ a znovu.
• kartičky se přehází a poslepují při laminování; řešení: vyhodit, „návod 2“ a znovu od kroku 1, příště dávejte lepší pozor!
• fotky jsou matné, jakoby zamlžené; řešení: vyšší teplota nebo nižší rychlost, občas pomůže i opakované „protažení“ (u jednoduchých laminovaček).
• pupínky, bublinky a jiné „kazy“; řešení: vyhodit, „návod 2“ a všechno znovu. Příště více čistoty a pečlivosti, jako když slepujete dopis o výkupné a nesmí vás vystopovat ani nejmodernější technikou.

Pozn.: laminování má takovou „úmrtnost“ kartiček, že je lepší mít početně bohatší sadu obrázků a s jistým odpadem počítat už na začátku.

Krok pátý – stříhání

Jakmile je všechno v pořádku zataveno, tak většinou prožívám stav vrcholné blaženosti – následné použití nůžek nebo lépe řezačky, to už je taková oddechová činnost. Když se vám navíc podaří, aby karty byly jedna jako druhá a balíček hezky lícoval – gratuluji.

Pokud si chcete čas stříhání zkrátit asi na jednu setinu času, tak se mi osvědčily kleště, které stříhají čtverečky 5x5cm (americké dokladovky 2x2 palce).

Možný problém:

• stříhnete příliš blízko papíru a kartička se tím stane čaji neodolná; řešení: „návod 2“ a znovu, čajové pexeso, které nemůže čaj, to prostě nejde.

Prosba: znáte-li někoho (zručný a vybavený zámečník či nástrojař), kdo dokáže vyrobit náhradní nože do kleští na čtverečky tak, aby stříhaly včetně kulatých rohů, pak v případě úspěšné realizace máte u mě pexeso dle výběru zdarma.

Krok šestý – výlet

Jdeme se projít a pexeso nechceme rok vidět...

...výroba pexesa má jisté úskalí - mě jej třeba vůbec nebaví hrát a když se někomu podaří zlomit můj odpor, rovná se to malému svátku. Nebo jinak, platí nepřímá úměra: čím víc pexes vyrobíte, tím méně jich budete chtít hrát;-)

Přeji radostný tvůrčí proces, zakončený pexesem, které potěší

T.M.

__________________________________________________

NÁVOD 1 - příprava čaje

K práci popíjím černý čaj, proto budu popisovat jeho přípravu.

Kvalitní vodu necháme projít varem (podle použitého zařízení může voda varem i proběhnout, či se proplazit, což je občas můj případ, když vařím na kamnech – to se většinou dusím kouřem pro opačný tah komínu, za naprosté nepřítomnosti plamenů. Pozn.: uzená voda se hodí pouze k čajům typu Lapsang), nalijeme trochu do konvičky, šálku i nádoby na přípravu, aby se vyhřály. Já používám dvě skleněné konvičky stejného objemu (velice rád šmíruji topící se lístky, prosím omluvte mé sklony k sadismu). Lístky (asi 10g na 6dcl vody) nasypeme do první nádoby, přikryjeme víčkem a počkáme, až se lehce propaří od horkého dna (lístky, ne víčko). Poté odkryjeme a dlouze přivoníme, slabším povahám doporučuji sedět. Nalijeme horkou vodu pořádně z výšky, ať se hezky prokysličí a po dobu louhování opět přikryjeme.

Čas louhování:

1 minuta – vhodné jako první nálev u lepších čajů, lehčí chuť

2 minuty – velmi příjemné povzbuzení k práci

3 minuty – čaj „nakopává“, pokud spěcháte, velmi dobrá volba

4 minuty – negativní svalový třes převažuje nad výhodou zrychlení

5 minut – vhodné pro jiné práce vyžadující celkový tělesný třas

6 a více minut – ale fuj!

Slijeme přes kvalitní bambusové nebo nerezové sítko a na vhodném tácku servírujeme na úplně jiný stůl než pracovní – pexeso je proti čaji odolné až po fázi laminování, nehledě na to, že časté vstávání od práce protáhne ztuhlé svalstvo (zajímavé zjištění: od druhé konvičky čaje je vstávání od stolu častější, za současného snížení jeho spotřeby...).

NÁVOD 2 - „meditace“

Jeden z polštářů položíme na vhodnou podložku (nejlépe postel), lehneme si na břicho a druhý polštář chytneme do rukou. Pak musíme jednat rychle: zhluboka se nadechneme a zaboříme obličej do prvního polštáře, zároveň druhý polštář rychle rukama přitlačíme z druhé strany, následně křičíme ta nejhorší slova co známe, dokud nám nedojde dech. Polštáře z přírodních vláken dovolují opakované nadechnutí (bez zvukového odizolování) a prodlužování meditace, naopak pozor na vlákna syntetická!

Zkušenost ukazuje, že zklidnění je velmi výrazné, ovšem jen zřídka u tohoto typu meditace dochází k dosažení stavu osvícení (vlastně nejsou žádné zdokumentované případy, je ovšem třeba dalšího testování...).

Lidé, kterým nehrozí rušení rodinných příslušníků, spolubydlících, sousedů, ani lesní zvěře, mohou meditovat bez izolace. Astmatici a lidé s dechovými a srdečními obtížemi mohou pro snížení rizika kompromisně použít zvukově izolovanou místnost, v některých domech je k dispozici atomový kryt a pod.