Všechny blogy »
Domů »
CESTOVÁNÍ I ZA KERAMIKOU
A.J.A, 7. Listopad 2009 - 19:54
Splnil se nám cestovatelský sen - jeli jsme se podívat do PERU. Měli jsme štěstí na bezvadnou průvodkyni a ta když zjistila, že mě zajímá keramika ve všech podobách, operativně přidala do programu i dvě návštěvy keramických dílniček v Peru a Bolívii. Fotografie užitné keramiky z plovoucích ostrovů přidávám navíc, protože jsem jí byla naprosto unešená. Pojďte nakouknout...
V peruánské Nazce, původně malé vesničce na jihu Peru, ale dnes, díky slavným obrazcům v poušti známému městečku, jsem potkala keramika. Všichni mu říkají Tobi a živí se výrobou replik pohřební keramiky nalezené na inských pohřebištích. Je to naprosto pohodový člověk, který používá ke své práci stejný materiál, postup, barvy i způsob výpalu ve stejné peci jako dávné národy. No a protože se celou dobu návštěvy nezastavil, povedlo se mi ho zachytit pouze rozmázlého...
V Bolívijském městě La Pazu jsem měla možnost se setkat s keramikem Mario Sarabiou. Osobitá keramika s motivy zvířat mi byla blízká. Provedl mě celou dílnou, která kromě velikosti nebyla odlišná od té mé. Kruh, pracovní stůl... Ale v okamžiku kdy jsme začali mluvit o technice výpalu se přece jen pár odlišností objevilo. Například úžasný výpal v peci na dřevo tam z důvodu velké nadmořské výšky (kolem 4000 m. n. m.) není možný – chybí tam kyslík nejen pro naše evropské plíce ale také právě pro efektivní hoření dřeva. Dále mě hodně zaujalo to, že při přípravě hlíny využívá lávový popel kterého je všude dost – to je něco! ... z něčeho po čem ostatní i neradi šlapou vytvořit sochu nebo hrnek.
Toto není Mario, je to indiánský pomocník, který připravuje mistrovi materiál - to se to pak keramičí...
A nezapomenutelná užitná a hlavně dodnes používaná keramika současných indiánů Uruů na plovoucích ostrovech Uros na jezeře Titikaka. Nedostatečně vypálená, režná – tedy bez glazur a prosakující ale půvabná keramika pro denní používání žen z kmene žijících na totorových (rákosových) ostrovech.
»
- Blog uživatele A.J.A
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
že i zde potkává lidi zasažené koníčkem tak, že to lze nazvat vášní a že mám tu čest jim být "blízko" ;)
Díky za přiblížení nádherných zážitků!
...A.J.O...to máš pravdu...pravda je, že pokrok tam, paradoxně implantujeme my, turisté ....ách...zrovna třeba ostrovy Uros jsou už lehce komerční záležitost... jedna skupinka střídá druhou...snad ještě tam....vysoko v horách... je to jen jejich půda...Snad?
O blogu jsem taky přemýšlela a oddalovala...tak alespoň Tobě se zadařilo, je to příjemné, zase je vidět
Jinak jsem ráda, že jsem se mohla trochu podělit, bylo to opravdu neuvěřitelné.
Dalet, ty kolektory byly fakt dobrý, ale i mobily, které indiánkám zvonily neustále v hlubokých kapsách jejich sukní. Pokrok se zkrátka nezastaví ani v Peru a ani to snad po nich zrovna my nemůžeme chtít. Horší je, že díky el. proudu si na ostrovy pořídili televize a teď už nemají tolik dětí, mají zkrátka už jinou zábavu...
A.J.O., díky za možnost aspoň trochu nahlédnout...
AJO,já Vám normálně závidím,Jižní Amerika je také můj veliký sen!
Moc pěkná reportáž,tak jsem si alespoň virtuálně zacestovala.:o)
Ajo,to je nádhera,zřejmě se mi nikdy nepoštěstí navštívit Peru,proto dík za zprostředkování té hliněné krásy.