Chico bude mit kotatka

Už se nám to blíží holka ... Říkala jsem si dnes ráno, když mi moje kráska Chico vrněla u nohou. Otírala se tak velkým bříškem, že se divím, že ho unese. Vrněla, když jsem si čistila zuby a loudila svoji dobrotu, když jsem si začala chystat snídani. (Snažíce se mne přesvědčit, že jako nastávající matka má nárok na vyšší příděl dobrot a pamlsků, bez ohledu na to, zda jsou v ledničce).

Pak už jsem se vrhla na tepání, kroucení, přemlouvání drátků nového šperku - náhrdelníku, prvního šperku z kolekce Lexury. Drátek se svíjel a probouzel se do nečekaných tvarů ... nová kovadlinka jen zvonila ... když mne napadlo, že se ten chlupáček dlouho neozval. 

Hledám na posteli (to znamená vylézt po schodech nahoru), hledám pod stromem (to znamená kouknout vedle pracovního stolu na kočičí průlezku), hledám ve skříni na chodbě a nejde mi do hlavy, kde ta Chico je. A ejhle ... sedí ve vaně, mezi sušícím se prádlem, nešťastně kouká a vyčítavě zamňouká: "když ty mne odevšud vyhazuješ a já chci jen pro koťátka pěkné místo k narození.

Kouká a sedí na té studéné bílé vaně a mě jí začne být líto. Já si vedle buším do drátků a ona chuděra už na rozsypání nemá klid. Sice čekáme koťátka až za 14 dní, ale vykládejte jí to. Pomalu mi dochází proč chodila včera nervozně celý den po bytě.nakonec se rozhodnu jí dát do koupelny (očividně nejklidnějšího místa) krabici, ve které porodila loni svůj první vrh koťat. odměnou mi je spokojené vrnění z krabice už po 5 minutách. Po hodině, které bylo třeba na dovýrobu náhrdelníku se Chico z krabice ani nehne...

Tak co? Můžu dnes večer odjet? Ptám se jí s nadějí, že porozumí a s porodem ještě počká. Přeci jen, je to kožka domácí, hýčkaná a asi by mi klidu nepřidalo jí na to nechat samotnou. Obzvláště po loňských zkušenostech, kdy bylo mé pomoci potřeba. Koukám na ní, prohlížím lehce se vlnící bříško a snažím se odhadnout kolik těch koťat tam letos bude.

Zkouším se s Chico znovu domluvit a ona pomalu vylézá z "porodnice" a vyvalí své veliké břicho na koberec do pokoje vedle mne. Je to trochu směšné, vždy přibere jen to bříško a jinak je malinká a drobounká. Přemýšlím nad koťátky a drátek mi sám poskakuje v ruce, kroutí se a naparuje, až je z něj kočka a kotě. Trochu mi přijde líto, když hned po vystavení je kotě pordáno a jde tak brzy od maminky, ale alespoň bude dělat radost a přispěje svým chlupatým sourozencům penízkama na granulky.

No, doufám, že Chico s porodem koťat ještě týden vydrží a budou alespoň tak způsobná, jako maminka a loňská koťátka. Střepy prý přinášejí štěstí, ale představa okousaných knížek a rozbitých váz...  Vždyť je to přece krásná vychovaná maminka a tatínek jakbysmet. No, myslím, že koťátek a kočiček se v kolekci objeví víc ... až s emi to bude motat kolem nohou, dotírat a žadonit... že je to malý a bezbranný a vůbez, če potřebuje alespon trojnásobnou dávku dobrot než máma :o)