Co nás drží pohromadě?

Pár dní před vánoci jsem nechtěně vyslechla rozhovor dvou starších lidí o tom, že se něčí dcera právě před vánoci rozvádí. A samozřejmě nechyběl komentář o tom, že dneska se ty mladý jenom trošku poškorpěj a už se rozvádí a že dřív to tak nebylo.

Přemýšlela jsem nad tím, proč těch rozvodů a rozchodů dřív nebylo tolik. Co drželo rodiny pohromadě? A co můžeme udělat pro sounáležitost té naší rodiny?

Připadá mi, že je spousta věcí, které nás odtahují od rodiny, které se zdají být důležité: práce, kariéra, dopřát dětem co nejvíc, taky si trochu užít, něco z toho života mít.

A co drží lidi pohromadě? Podle mě jsou to hlavně takové ty každodenní drobné zvyky a rituálky, které možná ani pořádně nevnímáme a nedoceňujeme. Je to jako s domácností: uklízíme průběžně, máme svoje uklízecí zvyky a nečekáme, že se pořádek v bytě udrží sám od sebe nebo že vystačíme s velkým úklidem dvakrát do roka.

I u nás existují drobné zvyklosti, které mi připomínají, že jsem se svými lidmi ráda:

- scházíme se každý den u večeře. Stolek máme malý, jídlo bývá jen taková rychlovka, ale sedneme si spolu, popovídáme si (vážná a nepříjemná témata neprobíráme).

- když někdo odchází z bytu, někdo další za ním zavře dveře. Maličkost, ale je to příjemné. Zvlášť od kluků ve věku končící puberty mě to opravdu těší.

- každou neděli se scházíme u mojí sestry. I když většinou někdo chybí, i tak je fajn cítit, že někam patřím. Všichni se sejdeme většinou jen tehdy, když se slaví narozeniny.

Našla bych asi i další, ale spíš mě zajímá, jaké zvyky se udržují ve vaší rodině? Co stmeluje vás s dětmi, rodiči, partnery, sourozenci? Napište do komentářů a možná tak dáte inspiraci na novoroční předsevzetí někomu, kdo chce trochu vylepšit svoje vztahy s ostatními.