Tak jsem tady zase s recyklováním.

Dostala jsem sako. Prý už to nemám přijímat. Tak ale opravdu naposledy (...).

Jde o letní dámské sáčko bez podšívky. Materiál 100% bavlna. Zaujala mne na tomto kousku (nejspíše) barva. Je zvláštně, nebojím se říci až "středověce", růžová. Taková barva vhodná je ponejvíce k vyšívání starých vzorníků a abeced. Snad ještě na procházku městy s ulicemi tajemnými a domy obitými hodilo by se.

Nevelké a příliš členité jest. Věru, můj úkol nelehkým zdá se. Vytvořiti věc interesantní opět a uvést ji v život, toť oříšek.

Když nadešel čas letních kratochvílí, jala jsem se listovat žurnály uloženými v prababiččině skříni. Jaký pojednou vířil prach! Zlatá zrnka ozářená slunečním svitem usedala na moje dlaně až jsem se zalykala. Z prapodivných důvodů chtělo se mi plakat. Lehké šimrání v dívčím chřípí pocítila jsem dokonce. Tolik vzrušení najednou! A v té šťastné chvíli múza dostavila se.

Jak jsem mohla neviděti krásu budoucí! Jak pasáček ovcí, když snil v čase dávno minulém. O spanilých dívkách, jež vídal usedati pod vrbovými proutky sklánějícími se z koruny stromu nad vlasy oněch vil. O pokladu, který země vydá jednou do roka v kouzelné noci. Když střádal svoje sny do malé torničky, v níž o chladných ránech v horách nahmatal vždy jen kousek sýra.

Mysl mou i ruce vedly představy tyto. Jak onen mladík přestala jsem vnímat okolní ruch a přikrmovala svoji představu den ode dne, vteřinu po vteřině. Za nocí horkých uléhala jsem s tichým letem netopýrů ve větvích a budila se křikem ptáků sotva začalo svítat. Můj obraz zhmotňoval se čím dál více, až jednou předloha rozplynula se jako pára. Tiše vydechla jsem. - Výtvor jest dokončen.

Hezký zbytek prázdnin :-)

Kudlibabka