CO ŽIVOT DAL ... kolaudace

Dneska byl den D, tedy vlastně den K - proběhla kolaudace. Čekala jsem zástup lidí, ba ne, přijela jedna paní s fasciklem papírů, které viděla poprvé v životě, že naše "kolaudační paní" si vzala dneska volno, že taky staví. Deset minut prohlížela papíry, za deset minut prolítla dům, jestli jsou místnosti tam, kde mají dle plánů být, vznesla jedinou připomínku - že by chtěla certifikát, že to plexisklo na zábradlí je opravdu z bezpečnostního hlediska vhodné a odjela. Tak to máme za sebou!!!

A na tohle jsme čekali celkem 4 roky - to jsme se tady tenkrát jednoho krásného květnového dne rozhodli žít, teda na začátku to byl můj nesmělý nápad: Co kdybysme si tady u vašich na zahradě postavili domeček, miláčku? Což mého muže nejdřív zaskočilo, ale rychle se s myšlenkou sžil.

Tři roky jsem čekali na schválení územního plánu (tenkrát byl čerstvě schválený, ale odvolali starostu, za kterýho se to schvaloval neb mu "něco" našli a pak se volilo nový zastupitelstvo a to si ten plán muselo udělat zase trochu jinak, asi líp). Tak jsme čekali a čekali a zatím si utřiďovali nápady, od mega domu jsme se posunuli k dočista akurátnímu domku, který se dá tak akorát dočista dočista během dne uklidit. Všechno má svůj čas. Do země jsme kopli před deseti měsíci, tak to byl celkem fofr - i když nám firma slibovala ještě větší (taky jim to ještě nedarujeme).

Jsme tu!

Momentálně nechápu lidi, co postaví, zabydlí se a už kují plány, jak jinak a líp si postaví ten svůj další. Já tady zůstanu! A moji kluci taky!

Už kvůli tomuhle:

(výhled ze zimní zahrady do naší živé zahrady před sobotní bouřkou)

Ale všechny výhledy ještě nejsou taky idylické, zkrášlení tohoto nás bude stát ještě hodně práce!

Alespoň nehrozí nuda. Momentálně rozhodně ne, jsme polomrtví únavou ze stěhování a přesouvání a dolaďování, je pořád co dělat. Dolehlo to na nás. Jsme tu měsíc a pořád jsou ještě někde krabice.

Mám jedno velké předsevzetí - nesyslit žádné další předměty, naopak postupně rozdávat, rušit, eliminovat...Nakupovat se bude jen jídlo a knihy aneb potrava pro tělo a duši.

Chtěli jsme večer na oslavu vypusti lampiony přání, ale májový deštík nám to překazil. Tak snad zítra...