Čtvrteční chvilka poezie

S odkazem na Arvavnaje a jeho literární kroužky vkládám nové podněty k intelektuální diskuzi na úrovni

Louko, louko

líbo líbá

lživá hladká

jako led

Jedem lesem

jed se slívá

až se slije

jako med

Lžeme jen a

ležíme si

loukou dlouhou

spolu jdem

Já napřed

a ty jsi kdesi

noc se slila nad krajem

Moje M je tady kde jsem já

spí tu tiše a stejně

tak se hádá

a rve a zpívá dětem

a já běžím za ním a držím ho

a hladím a

biju a mám ho -

až uteče pryč

a já ho vábím na udičku

a čekám

až zapomene a přijde

V zámecké zahradě hrdě se ovívá

jsem já ta zahrada

jsem já tak vábivá?

Jsem jako peříčko z pavího ocasu

krásné je, barevné

ale jen do času

Peříčko vypadlo, upadlo do louže

zbyla jen vzpomínka

co za nic nemůže

Z duše mi prší kapičky potu

lezu si na duši

chytám se výstupků,

zhluboka dýchám a doufám,

že mi nedojde magnésium

a že mi nesklouznou prsty po té mokré duši

Kdyby ta duše byla suchá

nemusela bych se bát, že spadnu

Kdyby byla suchá, znamenalo by to

že na ni není třeba lézt

Tichounce by si vrněla v pelíšku

a já s ní