Děkovací, aneb klub Zvíře v nouzi opravdu pomáhá!!!

Už delší dobu se chystám k napsání tohoto blogu, ale času není mnoho...Ráda bych tímto poděkovala klubu Zvíře v nouzi za pomoc naší záchranné stanici. V minulém roce 2010 v tomto klubu proběhla akce na podporu naší "veverčí stanice" a já jsem za to velmi vděčná.

Do akce se zapojilo velké množství členů klubu a celková částka, která byla zaslána po skončení akce na naše konto je opravdu krásná-15 264Kč!!! Z to ho 7950 Kč bylo použito na výstavbu nové voliéry a za zbytek bylo nakoupeno krmivo pro veverky a dvě klece pro odchov mláďat. Díky akci se také velmi zvedla návštěvnost našich stránek a dokonce se díky ní k nám dostala dvě veverčátka, jejichž nálezci se o nás dozvěděli právě zde na Fleru. Finanční částka v této výši je pro naši skromně financovanou stanici opravdu velká a ještě jednou díky všem, kteří se zpaojili.

Záchrannou stanici pro opuštěná veverčata jsem založila před dvěma lety. Cílem mé stanice je odchovat, dokrmit, vyléčit a vypustit zpět do volné přírody mláďata veverek

, která se z různých důvodů do stanice dostávají. Nejčastěji se jedná o mláďata, která vypadla z hnízda , přišla o matku, nebo byl strom s hnízdem poražen. Jsem toho názoru, že když něco ničíme, je naší povinností to alespoň částečně napravit. Do přirozeného života veverek v přírodě člověk škodlivě zasahuje nemalou měrou. Například kácením dutých stromů-přirozených hnízdišť, výstavbou chatových oblasí v lesích a chovem predátorů-kočka domácí v těchto osadách, znečišťováním životního prostředí atd.

V prvním roce přijala naše stanice okolo 30ti takových mláďat. V druhém roce-2009 jich bylo již 43, nyní je v mé péči zatím 5 letošních veverčích sirotků. Většinu těchto mláďat se podaří odchovat, i když jsou často přijata ve velmi špatném zdravotním stavu (podvíživa, prochlazení, úrazy, šok apod.) a po čase vypustit zpět do přírody. Některá ovšem to štěstí nemají, jejich zranění jsou natolik vážná, že zanechají trvalé postižení a veverku již do přírody vypustit nelze. V takovém případě jsou dvě možnosti- zvíře utratit (často se setkávám s názorem, že je to pro ně lepší) a nebo jej trvale držet v zajetí. Pokud se rozhodneme pro tu druhou, pro mě mnohem přijatelnější variantu, je ovšem nezbytně nutné zajistit takovému zvířeti co nejlepší životní podmínky, aby v zajetí pokud možno netrpělo. V případě takto trvale postižené veverky se jedná o prostornou venkovní voliéru, která zvířeti umožní kvalitní pohyb, pestrou přirozenou stravu a co nejměně stresu. Zní to celkem jednoduše, ale v praxi to znamená velkou finanční částku na stavbu takové voliéry, mnoho znalostí o povaze konkrétního zvířete a spoustu volného času na shánění vhodné potravy, kterou prostě nelze koupit v supermarketu.

Od počátku založení stanice jsem věděla, že se u nás trvale handicapované veverky utrácet nebudou( 8let s námi žila veverka bez jedné zadní nohy a jsem si jistá, že měla krásný a plnohodnotný život i přes svůj handicap-právě kvůli ní, jsem založila záchrannou stanici pro veverky). Proto jsme ihned, po založení stanice začali shánět sponzory na stavbu voliér pro handicapy. Oslovili jsme okolo 100 firem a podniků-malých i velkých a menším sponzorským darem přispěli pouz 3 z nich!!! Naše stanice dostává ročně pouze 20 tisíc od českého svazu ochránců přírody, z těchto peněz ale nasmíme stavět, jsou to peníze určené na provoz stanice-na krmení, veterinární péči atd. Peníze na stavbu voliér si musí každá záchranná stanice prostě sehnat sama.

Tato skutečnost mě před rokem přivedla sem na Fler, který jsem čistě náhodou objevila. Napadlo mě, že bych mohla veverkám přivydělat na voliéry prodejem šperků, které jsem občas vyráběla pro známé a kamarádky. Za ten rok, který jsem zde na Fleru se mnohé změnilo, začala jsem svoji - do té doby občasnou tvorbu brát více vážně. Od bižuterie z korálků a smaltů jsem přešla po účati v nádherném kurzu s paní Ingrid-Rooya na tvorbu šperků z cínu a minerálů. Účast na tomto kurzu ovlivnila můj život natlolik, že jsem změnila zaměstnání a tvorbou šperků se v současné době i živím. Svoji původní práci-cvičitelku jezdectví jsem přenechala své dlouholété kolegyni a spokumajitelce naší stáje, čítající 9 koní ( shodou okolností i tito koně jsou vesměs trvale handicapovaní, přesto však mohou být i užiteční a rozdávat radost dětem, které u nás jezdí).

Nejprve jsem pro veverky vydělávala peníze prodejem šperků já sama. Díky klubům, jsem se tu seznámila s mnoha lidmi, kterým byl můj záměr pomoci veverkám sympatický a najednou jsem na to už sama nebyla. Vznikl zde klub Veverkomyší , kde s andílkem Markétou a dalšími zlatíčky vymýšlíme další možnosti, jak stanici pomoci sehnat tolik potřebné finance. Markétě mimo jiné vděčím i za kouzelné nové stránky naší záchranné stanice. Vzhledem k tomu, že jsem se vždy zajímala a aktivně zapojovala do záchranných aktivit ve prospěch zvířat, byla má účast v klubu Zvíře v nouzi jasnou volbou. Tento klub zde funguje již delší dobu a pomáhá aktivně a cíleně menším soukromým útulkům a organizacím, které jsou mnohdy na tento druh pomoci odkázané. Státní a velké soukromé útulky nemají zdaleka takovou finanční nouzi, jako organizace malé, méně známé. Proto si velmi vážím tohoto klubu a jeho aktivit nasměrovaných právě tímto, mnohdy opomíjeným směrem.

A teď bych ráda napsala pár slov o konkrétní pomoci klubu Zvíře v nouzi naší stanici...

Nebudu zde popisovat, jak je milé, když člověk není na svou zvířománii sám a jak moc pomůže pár milých slov ve chvíli, kdy propadá beznaději, o tom možná v jiném blogu...

Tento blog píši, abych poděkovala za pomoc materiální, a to pomoc ne malou! Z prostředků, které vydělal klub Zvíře v nouzi pro naší stanici bude postavena voliéra pro veverky s trvalým hadnicapem. Konkrétně pro ročního veverčího kluka Kryštofa. Jeho příběh zde nastíním jen velmi zkráceně- Tento sameček k nám byl přijat loni po velké vichřici s velmi těžkým otřesem mozku a zlomenou čelistí. Přežilil, i když počáteční prognóza veterináře byla dost beznadějná. Bohužel mu ale zústalo trvalé postižení způsobené křivě srostlou zlomenou čelistí. Jeho zuby na sebe nedoléhají, tudíž se o sebe přirozeně neobrušují a masivně přerůstají. Bez lidské pomoci by Kryštof zemřel hladem- každých 14 dní je nutné přerostlé zuby zkrátit a zabrousit. Celý rok žil Kryštof v bytové kleci, kvůli jeho snadnějším odchytům. Takový život byl pro něho ale nevyhovující, neskýtal mu dostatek pohybu, ani zábavy. Důvod, proč takto žil, byl nedostatek financí na stavbu nové voliéry s vhodným odchytovým zařízením. Málokdo si asi umí představit, jak obtížné je chytit pohybově neomezenou veverku ve větší voliéře. Může to trvat i déle, než hodinu běsného honění se se zvířetem, jeho naprosté vyčerpání a stres. V důsledku podobných odchytů v naší stanici zemřel loni sameček Zubík se stejným postižením ve věku pouhé dva roky. Díky klubu Zvíře v nouzi má Kryštof mnohem lepší vyhlídky do budoucna. Krásnou, novou voliéru se speciální odchytovou budkou, která ho pohodlně odchytí sama, ve chvíli, kdy bude spát. Z budky jej již celkem pohodlně chytíme k veterinární úpravě chrupu-bez stresu, honění a naprostého vyčerpání.

Tuto novou voléru jsme si mohli dovolit postavit pouze díky pomoci klubu a jeho aktivních členů, kteří věnovali své výrobky ve prospěch akce "Pro veverku" !!! Voliéru jsme začali stavět dřív, než akce skončí a peníze nám budou připsány na účet, protože situace již byla neúnosná-Kryštof v kleci velmi trpí nedostakem pohybu, i přesto že jej pravidelně pouštím běhat po domě. Teď s příchodem jara se v něm probudily pudy divokého zvířete a v domácím prostředí začal být silně nezvlatelný-mnohdy mi trvá několik hodin přesvědčit ho, aby se vrátil do klece. Chytit ho do ruky, jako, když byl mládě, nelze, díky jeho mrštnosti a touze po volném pohybu. Finance na nákup materiálu jsme prozatím vzali z peněz od ČSOP, ale ihned po skončení akce je do tohoto fondu určeného na provoz stanice vrátíme, aby vše bylo, jak má být. Voliéra bude samozřejmě sloužit i pro další podobně postižené veverky-toto postižení je u veverek velmi časté.

Stavba této speciální voléry byla pro naši stanici velmi potřebná, až nezbytná a proto tímto velmi děkuji všem aktivním členům klubu Zvíře v nouzi, Veverkomyšího klubu za jejich pomoc a svému příteli, který voléru postavil. Jmenovitě také děkuji velmi Janině 13 za materiální pomoc ve formě krmení a komponentů k výrobě šperků!!!Bez pomoci vás všech by "moje veverčí dítě"  nemohlo již tuto středu dostat krásný nový domov, ve ktrém se konečně bude moci pořádně vyřádit....a teď pár fotek..

Chci jen říct všem, kteří se možná až tolik o pomoc a zvířecí záchrannou sféru nezajímají a připadá jim tento druh pomoci nedůležitý, někdy slýchám i názor, že zde "hrajeme lidem na city" , že pro ten třeba i jeden zvířecí život to je pomoc velmi podstatná.

Nemůžeme a nedokážeme zachránit všechna zvířata, která pomoc potřebují, ale děláme, co je v našich silách.