Dnes je něco víc, než jen pouhý Silvestr

Poslední den v roce je  pro mne důležitý, ale jiným způsobem. Po pravdě řečeno Silvestr jako takový příliš nemusím. Bojím se totiž nehorázně všech těch třaskavin. V době, kdy ještě žil manželův pejsek jsme se pravidelně po půlnoci scházeli v nejzazším koutě bytu, kde jsme se chlácholili navzájem. Bohužel už se nemám s kým chlácholit.

Poslední den v roce má však pro mne jiný význam. Je tím největším hřebem, který se pro mne a mou rodinu začíná na svatého Martina, kdy se narodil můj tatínek. Od té doby jedeme v oslavách až do konce roku. Nutno říct, že nejvíce obstřílené máme Vánoce, a jak to bývá, to nejlepší nakonec - maminka.

Silvestr je pro mne velice nostalgickým momentem ne pro špunty, prasata, kominíky, plastové čtyřlístky, obžerství a mnohdy nudné programy v televizi, ale je to dnem, kdy slavíme narození mojí maminky.

Ona se ve skutečnosti narodila podle vykládání mé babičky pár minut po půlnoci, ale  když děda běžel k tehdejšímu matrikuláři ( v pohorské slovenské vesnici) nalezl ho samozřejmě namol a vůbec neschopného někde vyštrachat novou knihu. Tož co minut pár tam, či zpět a fouknul nám maminku na poslední den v roce.

Tehdy se ještě žádné dudlíky a jiné akce za prvenství narozeného miminka nerozdávaly, tudíž se vlastně nic hrozného nestalo, jen my máme jednu historku k dobru k vyprávění.

Ať je pro Vás důvod slavení konce roku jakýkoli, ať z důvodu, protože je to možnost k veřejnému veselí anebo máte narozeniny a i Ti kteří neslavíte všem přeji to nejlepší, abychom se tu zase za rok sešli kompletní, maximálně ještě více rozrostlí v ještě větší pohodě, větším klidu a po menších dramatech, s nimiž nás  ten letošní rok příliš nešetřil.

Mějte se dobře, buďte šťastní, prožijte spoustu malých radostí, milujte se (množte se) a hlavně buďte vy i všichni vám blízcí ZDRAVÍ!!

Mám Vás ráda

Laivae