Dva magoři na cestě stopem po Skotsku a dva týdny zázraků - Bonnie banks of Loch Lomond

Pokračování blogu Začátek cesty.

Kemp v Luss byl malinký a přímo na břehu jezera. Bylo tam ticho a klid a po zelené posekané trávě poskakovali téměř ochočení „divocí“ králíci. Ráno jsme nařídili budíka asi na půl šestou, to kvůli východu slunce nad Loch Lomondem. Byla to nádhera, i když slunce vycházelo za mrak...byli jsme jediný široko daleko vzhůru, když tedy nepočítám divoké králíky a racky...prostě nádhernej začátek ještě hezčího dne, ale v tu chvíli jsme ještě netušili, co nás čeká... Voda byla jako led, ale můj muž se i přesto svlíknul a v jezeře se vykoupal.

Pak jsme úplně promrzlí zalezli ještě na chvíli do spacáků a usnuli. Vzbudili jsme až když slunko bylo docela vysoko a už nebyla taková zima. Dali jsme si snídani na břehu jezera, sbalili stan a vyrazili do Luss.

Luss je celkem malé městečko na břehu Lomondu. Jeho jméno pochází z jazyku gaelic, „lus“ znamená „lilie“. V městečku je starý kostel a okolo něj ještě starší hřbitov, kde se nachází mimo jiné vikingský hrob z 11. století, který vypadá jako převrácený člun.

Pokud by nestačily fotky, objevila jsem ještě stránky s virtuální prohlídkou městečka, kde se dá například pustit výhled z mola nebo prohlídnout interiér kostela.

Strop kostela vypadá zevnitř jako stavěný z lodi, ale ze skutečné lodi to není, je to jen imitace a postavili to tak na památku lidí, kteří utopili při plavbách na jezeře. Když jsme si kostel prohlíželi, dala se s náma do řeči nějaká starší paní. Zaslechla, jak se bavíme cizím jazykem, tak se ptala odkud jsme a jak se nám v Luss líbí. Můj muž si vzpomněl na mapu v Ballochu a zeptal se na tartanmakera. Paní, jak to slyšela, zasvítily jí oči a zeptala se, jestli s ní chcem seznámit. Pak vyběhla ven, my jí sotva stíhali...a s voláním „Rachel, Rachel!“ vběhla do domku naproti kostelu. Ven s ní vyšla ještě další paní, jak jsme se později dověděli, Rachel Hammerton. Zeptala se, jestli chem vidět její dílnu..No aby ne..:) Vzala nás do nějaké maringotky a když otevřela dveře, spadla nám brada a oči se nám rozsvítily jak malým dětem o Vánocích. V „chamber of treasures“, jak to nazval můj milý, stál ohromný a prý asi 150 let starý tkalcovský stav na tartan.

Všude kolem se válely pytle s čerstvě ostříhanou vlnou, s učesanou vlnou, špulky s upředenou vlnou...a plno různých propriet na zpracovávání - kartáče na česání, kolovrátky, člunky do stavu... Paní svítily oči zrovna tak jako nám dvěma...byla asi opravdu ráda, že má někdo o její práci zájem, navíc dva blázni z ciziny...Byla nadšená, když viděla, že o tartanech už něco víme a že ho nosíme. Nechala mě vyzkoušet si tkaní na obrovském stavu...ale než se mi to povedlo a člunek prolít na druhou stranu, chvilku to trvalo. Stav má totiž plno různých pedálů a táhel a pro mě to byla velká neznámá, skoro jako když mě poprvé posadili za volant auta:).

Rachel, tkalcovský stav a na druhé fotce ručně šitý kilt:

Dostali jsme plno dárků - kousky ostříhané ovčí vlny, hnědou z Shetland a bílou z ostrovů na Lomondu. Dva tartanové váčky a odstřižky místního tartanu. A ještě jeden dárek, ten nejlepší - právo nosit místní tartan, MacKessog. Je to sice jeden z nejnovějších a na počest světce, který založil kostel v Luss, ale i když nejsme křesťani a máme k tomuto náboženství spíš odpor, tartan je to nádhernej, má krásný barvy a ještě hezčí jejich výklad. Snad jsem ho přeložila správně: dva odstíny zelené symbolizují okolní kopce, pruh modré barvy je za jezero, fialová je vřes v kopcích, červená je za umučení světce a bílý pruh za skotský kříž.

MacKessog's tartan a detail tkalcovského stavu:

V obchůdku jsme se podívali na už hotový kilt a jeden rozpracovaný. Protože jsou to kilty ručně vyráběné od úplného začátku, kdy se stříhají ovce, až do úplného konce, kdy se ručně šijí, jsou pekelně drahé, ale můj muž už jiný nechce :) Takovýhle kilt vydrží tři generace, jak říkala Rachel: „Pro Tebe, pro syna a pro vnuka.“ Navíc, člověk potom ví, že byl jeho kilt vyrobený jen a jen pro něj, že vznikal v maringotce na břehu Lomondu na prastarém tkalcovském stavu a že ho vyráběla ta paní, které svítily oči :) Takže budem šetřit...můj muž na kilt a já alespoň na arisaid ( ženský šátek) ve stejné barvě. Když jsme se loučili, ptala se nás, jestli se ještě někdy uvidíme...Určitě:) To by ani jinak nešlo :) Už teď se mi po Skotsku a po těch lidech tam stýská. A protože jsme si s Rachel chtěli popovídat i o přírodních barvách (a moc to nešlo, protože jak se proboha řekne anglicky třezalka nebo kopřiva?:), tak mám alespoň důvod jí napsat. A hlavně konečně důvod naučit se pořádně anglicky.

Řeka v Luss:

V obchůdku v Luss jsme si koupili nějaké jídlo, rozeslali pohledy, aby doma věděli, že žijem a vydali se zase k silnici. Další cíl bylo město Oban na západním pobřeží Skotska a z Luss to byla pěkná dálka. Na místo k parkování jsme narazili poměrně rychle, napsali ceduli a čekali. Po chvilce, když nic nezastavovalo, jsme si řekli, že přece jen je to velká dálka, že nás tak daleko nikdo nesveze, protože tam asi málokdo jede a že se zkusíme dostat nejdřív do města na půl cesty. Jenže město na půl cesty mělo jméno Crianlarich a zkuste to napsat na jednu ceduli:) První cedule se mi nepovedla a zrovna když jsem se při druhém pokusu snažila vmáčknout na papír poslední písmenko, zastavila dodávka plná lodí. My dva měli vážně víc štěstí než rozumu :). Potetovaný řidič nás vzal až do Obanu.

Cestou na Oban:

Znáte písničku Loch Lomond? Jestli ne, zkuste si jí pustit (snad odkaz funguje). Mně zní v hlavě už několik dní:)

By yon bonnie banks and by yon bonnie braes,
Where the sun shines bright on Loch Lomond
Where me and my true love were ever wont to gae,
On the bonnie bonnie banks of Loch Lomond.

Oh! Ye'll take the high road, and I'll take the low road,
And I'll be in Scotland afore ye,
But me and my true love will never meet again,
On the bonnie, bonnie banks of Loch Lomond.

Pokračování: Jeden den v Obanu