Dva magoři na cestě stopem po Skotsku a dva týdny zázraků - Jeden den v Obanu

Pokračování blogů Začátek cesty a Bonnie banks of Loch Lomond.

Oban je nádherné přístavní město. Když si na něj vzpomenu, vybaví se mi dvě barvy, modrá a bílá. Modré bylo nebe a moře, na nebi bílé mraky, v přístavu bílé lodě a kolem nich bílí rackové.

Měli jsme celou dobu neskutečné štěstí na počasí. Typické skotské počasí je spíš déšť než modrá obloha... Jak řekla holčina, kterou jsme stopli za Edinburghem, skotské počasí je „Some rain, some sun, some rain, some sun, some rain, some more rain, some other rain, some sun..“:) Když nepočítám propršený den, který jsem prospala ve Stirlingu, první větší přeháňka nás potkala až cestou do kempu za Obanem. Vybalili jsme pláštěnky, zabalili jsme se do nich a čtvrt hodiny seděli u silnice a čekali, až slejvák přejde. Opravdu přešel a za chvíli zase svítilo slunko. Kemp byl celkem daleko za městem, ale v krásném údolí, kde na zeleném podkladu svítily bílé ovečky...

Postavili jsme stan a vypravili se zpátky do Obanu.

Jestlipak víte, proč rackové tak vykřikují a skřehotají? No přece z nadšení z ryb a mořských plodů :) Stejně jsem totiž málem vykřikla já, když jsem viděla v přístavní restauraci, jak k vedlejšímu stolu nesou talíř plný mušlí..a pak ještě jednou, když přinesli jídlo nám :).

Dali jsme si lososa se sýrovou omáčkou, krevetama a fazolkama a tresku v těstíčku se salátem a hranolkama....a večer se prošli po přístavu, kde na šňůrách i na stožárech lodí svítila barevná světýlka.

Druhý den ráno jsme se sbalili brzo, protože jsme v Obanu zahlídli plakát, na kterém nabízeli vyjížďky lodí k tulení kolonii. Ještě nikdy jsem tuleně neviděla, natož takhle volně v přírodě. Vyjížďka sice stála 10 liber, ale kdoví, kdy se tam zas podíváme... Tak jsme ráno našli loď a nasedli na ní...A opravdu těch deseti liber nelitujem :)

Když jsme se vrátili, koupili jsme si u stánku „fish and chips“, jídlo, které se v Británii prodává doslova na každém rohu. Britové ale mají podivné zvyky, například si polévají hranolky octem. My jsme to celou dobu odmítali a radši jsme zůstali u tatarky. Je celkem i škoda, že něco takového není i u nás, protože ta ryba byla opravdu výborná :) A „chips“ nejsou klasické hranolky jako u nás, jsou daleko větší a těm malým hranolkům se říká french fries.

Další na programu byla Obanská palírna whisky. Já bych se bez toho obešla, ale nakonec jsem celkem ráda, že mě tam muž zatáhnul. Prohlídli jsme si zařízení a dostali ochutnávku. Mě se stačilo si k tomu přivonět a málem mě to položilo, tak můj muž ochotně vypil i mojí dávku:). Dostali jsme na památku skleničky, praktický to dárek na cestu stopem s krosnou na zádech...a můj milej si tam pořídil flašku místní whisky. Naštěstí jak flaška, tak sklenky přežily šťastně cestu domů. Místní whisky zraje 14 let v dřevěných sudech a při zrání se část odpaří. Říká se tomu úlitba andělům a vzhledem k produkci je prý nebe nad Obanem plné opilých andělíčků :).

Pokračování...někdy příště :)