Ex-klu-ziv-ní ba...ba....lí-cí pa-pír, aneb jak jsem nebyl okraden.

Okolnosti mě včera donutily navštívit blíže nejmenovaný super-hyper, aneb předvánoční dům hrůzy. Ne, že bych na poslední chvíli zoufale hledal, čím obdarovat své blízké. Právě naopak, dary jsem letos zakoupil s dostatečným předstihem a už pár týdnů se škodolibě dívám na ustarané tváře zoufale obhlížející výlohy a regály obchodů.

Do obchoďáku jsem vkročil se zdánlivě jednoznačným úkolem. Rodina potřebovala před svátky doplnit zásoby potravin a já jsem byl s hustě popsaným papírkem vyslán do předvánoční vřavy. Prodíral jsem se s nákupním vozíkem davy, občas jsem do někoho narazil, příležitostně někomu šlápl na nohu a mírně otráven jsem se seznamem pomalu prokousával k pokladnám.

V jednu chvíli jsem však zaslechl nějaké halekání, jakoby se někdo dohadoval. Zvedl jsem zrak a pátral odkud to pokřikování přichází a všiml si, jak přede mnou postupně řídne frekvence nakupujících, až jsem se takřka sám ocitl u skupinky povykujících příslušníků jedné blíže nespecifikované národnostní menšiny. Všiměte si, že pokud se dav nějakému místu obloukem vyhýbá, buď někde uprostřed leží člověk v bezvědomí, nebo se tam děje něco podobného, jako tady.

V duchu jsem se zarazil a zapřemýšlel, jestli se mám vystavit možnému riziku okradení zlodějským gangem. Když jsem si ale uvědomil, že s sebou nemám hotovost a kartu i klíče od vozu mám v hluboké přední kapse kalhot, převážila ve mně zvědavost.

Copak to tu ti extrémně přizpůsobiví asi provádí? Zastavil jsem opodál, tvářil se, jakoby mě náramně zajímalo nějaké zboží v regálu. Přitom jsem nenápadně sledoval ty křiklouny. Nejdřív jsem byl přesvědčen, že je to vážně jen divadlo k odvedení pozornosti, ale po chvíli jsem pochopil, že tahle by to nikdo nezahrál.

Skupinka (zřejmě početnější rodina) stála u krabic plných barevných rolí a přela se o to, zda se jedná o "papír na dárky", nebo o tapety. Po hodné chvíli rozsekla celý spor nejmladší účastnice - snad jediná gramotná. Přibližně dvanáctileté děvče kostrbatě přeslabikovalo velký nápis na boku jedné z krabic: "Ex-klu-ziv-ní ba...ba....lí-cí pa-pír." A výše zmínění přívrženci "papíru na dárky" propukli ve vítězný ryk...

Cestou k pokladně mě, bůh ví proč, napadlo, že možná na sebe a své nejbližší někdy mívám až přehnané nároky.