Blog uživatele Fearn

Dnes jsem se rozhodla uklidit v kuchyni, proto vznikl tento blog:) Na okně mi totiž už od podzimu leží vzorky obarvených látek a jedněmi z nich jsou i materiály obarvené mořenou barvířskou. Co se týká rostliny samotné, nebudu o ní psát, vše je řečené například tady. A pokud chcete více fotek, zkuste google. Co mě na ní zajímá a o čem chci napsat, jsou barvicí účinky jejích kořenů. Sehnat semínka mořeny není těžké, nicméně vypěstovat jí asi zas tak lehké nebude (mně osobně semínka nevyklíčily, ale třeba dělám něco špatně) a krom toho se kořeny k barvení sklízí až po několika letech. Protože z českých planě rostoucích rostlin je téměř nemožné získat červenou a já už chtěla zkusit i jiné barvy než žlutou, zelenou a hnědou, mořenu jsem si objednala. Není zas tak drahá a prodává se pod jménem kraplak.

Ráda bych představila prototyp jedné dětské látkové knížky. Zatím vznikla jen tato a není na prodej, je právě v testování u své nové majitelky:) Knížka je z několika důvodů šitá převážně ručně. Materiál je hlavně bavlna, filc, dřevěné a kovové knoflíky, dřevěné a svítící korálky, rolničky a plstěná vlna. Motivem na titulní straně a na rubové straně pexesa je malina, ale pokud budou vznikat další podobné knížky, motivy se budou lišit.

Jednotlivé stránky knížky. Na první dvoustraně je počítadlo z barevných dřevěných korálků a dvě kapsičky s dřevěnou kytičkou - knoflíkem.

Mezi odvahou a blbostí je někdy velmi tenká hranice. Já a můj muž se často pohybujem někde kolem ní, ale co se týká minulého víkendu, zřejmě už jsme jí silně překročili. Nicméně nelitujem:)

Už dlouho jsme nebyli sami dva na vandru, okolnosti nám nějak nepřály. Tak když se konečně naskytla příležitost, chtěli jsme samozřejmě vyrazit…na naše oblíbený místa, přesvědčit se, že tam pořád ještě jsou. Těšili jsme se na barevný podzimní lesy zrcadlící se v hladinách rybníků, žlutý listí bříz a červený jeřabiny, dravce kroužící nad pastvinama, modrý nebe, vřes podél cest… a další kýče:) Co se týkalo předpovědi počasí, stačilo nám, že nemá pršet, nicméně raději jsme sbalili stan a plno těžkejch vlněnejch dek. Původní plán byl strávit venku dvě noci.

Den byl opravdu krásnej. Vydali jsme se cestou kolem ohrady s krávama a posléze lesem a já si sbírala kručinku a houby. Bohužel říjen není červenec , už stíny stromů na pastvině byly nějak delší a když jsme zašli do lesa, byla tma jak v pytli. A začínala bejt pekelná zima. Vzdali jsme teda naplánovanou trasu a usídlili se na louce, na plácku hned u lesa.

Po dlouhé době vkládám nové zboží. Možná to vypadá, že nic nedělám, ale není to pravda:) Co se týká přírodního barvení, pořád zkouším nové rostliny, jen o tom nepíšu. Kromě toho vznikají například nápady na látkové knížky pro děti, bohužel knížka je zatím hotová jen jedna a tu právě testuje jedna malá holčička:) Dnes tedy zatím 4 tkanice ze 100% vlny, ručně tkané:

Možná ještě pamatujete na moje vandrovní blogy a možná vám i chybělo, že jsem dlouho žádný nenapsala...ale určitě to nikomu nechybělo víc než mně:) Každopádně ani dneska se vyprávění nekoná, ráda bych se jen podělila o pár fotek z jednoho krásnýho místa poblíž Bechyně - Židovy strouhy. Minulý víkend jsme tam strávili jeden den a jednu noc, k vyprávění toho moc není a myslím, že fotky toho řeknou mnohem víc.

Můstek u soutoku potoka s Lužnicí

Kapradí na skále:

Motýlice a pavouk na rákosí:

Probouzející se les:

Už je to více jak rok, co jsem musela přerušit tvorbu a nedávno jsem se k ní díkybohu mohla zase vrátit:) Do svého obchůdku začínám vracet zboží z dřívějška, ale co nevidět začne přibývat nové. Dnes jsem vložila tři "nové" kousky - tři šátky, které jsem barvila už loni, ale kvůli přerušení živnosti jsem je už nemohla poslat do prodeje. Jsou to první hedvábné šátky, na kterých jsem, po roce výzkumů, použila přírodní barvy. Protože se ale přírodními barvami nedá malovat a šátky by musely zůstat jednobarevné, zkombinovala jsem to s klasickými barvami na hedvábí a na šátky domalovala podzimní "krajiny", které jsem tehdy potkávala při sběru bylinek na barvy.

U přírodních barev bývá problém s jejich stálostí. Hlavně na světle, ale jsou barvy, které se změní i pokud jsou uložené ve tmě. Tyto barvy jsou ale vyzkoušené a navíc barvené už před rokem, takže při šetrném zacházení by případné změny měly být minimální.

A toto jsou ty šátky :)

Nikdy jsem neměla moc ráda podzim... Vždycky, když začalo žloutnout listí, kvíst zlatobýl a vzduchem voněla suchá tráva, kouř a přezrálý švestky, začalo mi být smutno z toho, že léto končí a já se budu muset od řeky a od lesů vrátit do města, do školy, kterou jsem nenáviděla a k rodině, kterou jsem nesnášela snad ještě víc... Přitom podzim je tak krásnej a ten odpor si nezaslouží. Poslední dobou se ho učím mít ráda, protože konečně i na podzim můžu být s lidma, s kterýma opravdu chci být a zjišťuju, že ty krásný místa, kde člověk tráví léto, jsou na dosah ruky i na podzim, jsou jiná, barevnější a kolikrát ještě krásnější než v létě. I tak je mi občas pořád smutno, ale jednou se snad budu na podzim opravdu těšit...to až budu mít stádo ovcí nebo bizonů a podzim pro mě bude znamenat konec práce se sušením sena a začátek večerů, kdy si můžu malovat:).

Určitě všichni znáte rostlinu jménem svízel a všichni, kdo ze sebe někdy museli obírat desítky malejch ježatejch kuliček, určitě tuší, kde se vzalo jeho jméno:). Já bych dneska ráda představila jeden druh svízele, a to svízel syřišťový. Syřišťový proto, že údajně obsahuje látku, která sráží mléko (syřidlo) a dříve se proto používal na výrobu sýrů. Jak přesně taková výroba sýra probíhala, je mi záhadou... kdysi jsem totiž zkoušela, co udělá svízel s čerstvým kozím mlékem a i po několika hodinách pokusů a louhování to bylo pořád jen mléko plné lístečků...

Svízel syřišťový můžete najít skoro všude, hlavně na okrajích polních cest, na loukách, na pastvinách a kolem kolejí. Kvete v podstatě celé léto a vypadá takhle:

Pokračování blogů Začátek cesty a Bonnie banks of Loch Lomond.

Oban je nádherné přístavní město. Když si na něj vzpomenu, vybaví se mi dvě barvy, modrá a bílá. Modré bylo nebe a moře, na nebi bílé mraky, v přístavu bílé lodě a kolem nich bílí rackové.

Pokračování blogu Začátek cesty.

Kemp v Luss byl malinký a přímo na břehu jezera. Bylo tam ticho a klid a po zelené posekané trávě poskakovali téměř ochočení „divocí“ králíci. Ráno jsme nařídili budíka asi na půl šestou, to kvůli východu slunce nad Loch Lomondem. Byla to nádhera, i když slunce vycházelo za mrak...byli jsme jediný široko daleko vzhůru, když tedy nepočítám divoké králíky a racky...prostě nádhernej začátek ještě hezčího dne, ale v tu chvíli jsme ještě netušili, co nás čeká... Voda byla jako led, ale můj muž se i přesto svlíknul a v jezeře se vykoupal.