Blog uživatele heda design

Co na fleru nejspíš bude :-)                   

nebo-li moje porcelánová cesta pokračuje.

Točení porcelánu jsem vzdala. Tenké nevypálené hrnky praskají pod rukama, když je obrázkuji, tlusté jsou pro změnu těžké a mizí z nich prosvítavost a ladnost porcelánu, kterou tolik miluji. Uf. To byl zápas. Myslím to rozhodnutí :-) Začala jsem tedy novou etapu. Dobu plátovou.

Moje odvaha o čemkoli se rozepsat zakopne hned po uvedení nadpisu. Zase musím řešit, do kterého šuplíku patřím a zase nevím a nejraději bych sloučila dva a stejně jako posledně nakonec rezignovaně konstatuji, že je to jedno.

Tak jo. Slíbila jsem, že řeknu, jak to bylo s Karlem. V létě bude rok, co se objevil. Bylo to neobvyklé léto. Dlouho jsem byla pryč, v jiném světě, daleko a protože realita kolem mne byla tolik jiná, jakoby ten čas neexistoval a ten svůj způsob léta jsem pak ještě dlouho, dlouho hledala. A bylo to poprvé, co jsem s podzimem pocítila úlevu, protože mne vrátil do rámce ročních dob a dal mi jistotu v poznání, že hledat léto je marnost, že je čas očekávat ochlazení a dlouhé večery.

Tak nevím, osobní zápisník nebo reportáž? Je to osobní reportáž!! Ale do kolonek se já snad nikdy nevlezu...

Původně jsem fotky vložila do Fotogalerie. Jsem z ní trochu nešťastná. Neřadí podle postupu vkládání, asi bych musela s každou fotkou přijít vždy další den...nebo alespoň půlden... nevím. Říkala jsem si dobře, dáme jim čísla, všichni pochopí, že si mají zapnout řazení podle názvu. A vzniklo něco ještě bizarnějšího, za číslem jedna stála desítka, jedenáctka, dvanáctka a pak teprv dvojka a dál!! A tak jsem tady. Přeci ten tucet fotek nevyhodím :-)

Tedy -                Tucet Hedymakokoní a první jarní putování, zpráva z cest :-)

1 Stádo se houfuje, nastalo velké sčítání, hledá se vůdce.

Co na fleru nebude :-)                   

nebo-li moje porcelánová cesta.

Psala jsem, že mne hlína dostala. Definitivně, napořád. Porcelán je ještě jakoby vyšší stupeň. Tedy samozřejmě pro mne, zcela subjektivní postoj. Porcelán mi učaroval, uhranul, obdivuji ho a jsem schopná vzít jakýkoli kousek a objevovat jednotlivé krásnosti, které jiný materiál nemá, velmi dlouho... Odlévaný porcelán se mi líbí, někdy, někdy moc...,  o něm teď ale vůbec nemluvím. Okouzluje mne ten absolutně hand made, ten uplácaný, utočený, vyválený a vykrajovaný..., protože jenom ten ve své jemnosti zachytí každý dotek rukou, každou nerovnost, nepravidelnost, člověčí otisk...

Duhové mosty mi vyšly k Vánocům. Skutečně jsem je v nakladatelství vyzvedávala poslední pátek před týdnem svátků. A měla jsem pocit dárku, měla jsem radost, chuť číst a sdílet. Musela jsem stihnout s dárkem potkat lidi blízké...