Hrátky s pergamenem aneb fotoseriál o PERGAMANU

Mám moc ráda blogy, které odhalují tajemství. Tedy...mám na mysli tajemství tvorby, samozřejmě :) Na Fleru je spousta nápaditých a obdivuhodných dílek, u kterých si kolikrát marně lámu hlavu, jak vlastně vznikla. Proto vždycky ocením, když se objeví blog, který poodhalí roušku tajemství a dá nám nezasvěceným možnost pochopit podstatu doposud neznámého tvoření.

Takto mě v poslední době oslovil třeba Puntíkův blog, díky kterému jsem konečně pochopila, jak vznikají půvabné plstěné kuličky. Zrovna tak objevný byl pro mě i blog od Ejby, který dal nahlédnout do zajímavých zakoutí fimotvoření. Je to krásné dobružství, když můžu pátrat po tom, jak se co dělá a jsem vděčná za to, že nám tvůrci dávají možnost nakouknout k nim pod pokličku.

I já se čas od času setkávám se zvídavými otázkami na svou tvorbu, tedy pergamano. A tak jsem se rozhodla vytvořit názorný fotoseriálek, který by věci pro mě samozřejmé zpřístupnil zvídavým hlavičkám :) Nebudu se zabývat historií ani různými druhy pergamana, jenom prostřednictvím fotek přiblížím zrod jednoho svého dílka.

Obecně se dá říct, že na pergamano potřebujete hlavně vhodný pergamenový papír, což je něco jako silnější pauzák. Další se odvíjí od toho, jestli si zvolíte jednodušší cestu a budete na pergamen motivy kreslit nebo dáte přednost složitější variantě a budete motivy do pergamenového papíru vytlačovat. V tom případě budete ještě potřebovat speciální rydla. A taky trpělivost! :)) Mě osobně baví více druhá varianta, i když někdy používám i jednodušší malování, případně oba způsoby kombinuju. Když se totiž motivy do papíru vytlačují rydlem, vznikají na lícové straně krásně plastické tvary a to je to, co se mi opravdu líbí. Moc ráda přejíždím prsty po hotových vytlačených motivech a vnímám jejich tvary nejen očima, ale i pohmatem.

Prozatím jsem tvořila převážně bílé pergamano, tedy takové, ve kterém jsou všechny motivy vytvořené vytlačováním. Ale život je změna a taky možná proto, že v letošní zimě jsme si bílé barvy užili ažaž :)), zachtělo se mi veselých barev. A tak jsem vyzkoušela něco trošku jiného - dárkové visačky s barevnými jarními kvítky. Pokud Vás zajímá jak vznikly, zvu Vás s pomocí fotek na toto pergo putování.

Nezbytné propriety k tvoření a můžeme jít na to. Nejprve nakreslím bílou pastelkou požadovaný motiv na pergamenový papír, v tomto případě to jsou modřence.

Potom za pomoci rydla, což je jakoby tužka s různě velkou kuličkou na konci začínám vytlačovat ty plochy, které chci mít plastické. Tady to budou květy. Pergamenový papír se tlaku rydla poddává, čím déle se plocha vytlačuje, tím bude více bílá a tedy i plastická. Jenom se nesmí spěchat, aby nedošlo k protržení pergamenu. Na druhém obrázku už jsou květy pěkně vypouklé.

Následně přichází na řadu malování barvami, tady jsem použila speciální fixy na pergo, jemnější detaily dolaďuju štětcem. Modřence už hýří barvami a teď hurá na vypichovanou a vystřihovanou bordurku.

Když mám vybraný motiv, šup s pergamenem na mřížku a začínám s vypichováním, tentokrát z lícové strany. Existují samozřejmě profi vypichovátka i mřížky, ale vystačíte si i s jehlou zapíchnutou v zátce a místo mřížky poslouží rozptylovač plamene ;-) Po vypíchnutí motivu obracím papír zase na rub a pomocí rydla dotvářím vypouklé tvary lístečků.

Takto vypadá polotovar z lícové strany. Teď přichází na řadu prostřihování vypíchnutých dírek do tvaru křížku. Jeden hrot nůžek do jedné dírky, druhý do druhé, opatrně prostřihnout a první zoubeček je hotový. Pootočit papír o 90 stupňů, zopakovat prostřižení a tak pořád dokola, dokud není křížek a posléze i všechny ostatní hotové. Ne, na spěch a netrpělivost opravdu není místo :))

To nejdůležitější je hotovo, teď už je čas na dokončovací práce. Vytlačuju rydlem tvar visačky, opět z rubu. Také stonky a listy na závěr lehce přejedu rydlem, aby byly trošku plastičtější.

Teď je ještě potřeba udělat vnější zoubkovaný okraj, který je jedním z typických prvků pergamana. Znovu používám zátku, tentokrát se dvěmi zapíchnutými jehlami vedle sebe, aby byly rozestupy pravidelné a vypichuju dírky kolem celého okraje visačky.

Potom už jenom prostříhat všechny dírky kolem dokola, systém je stejný jako u křížků, jen tady se nic nemusí otáčet, takže už to jde samo :) VOILÁ, modřencová visačka se vyloupla!

Na úplný závěr zbývá ještě vystřihnout visačku z tvrdého kartonu a hotové pergo k němu přilepit. Musím říct, že lepení je pro mě vždycky tou nejmíň oblíbenou součástí celého procesu. Je totiž hodně piplavé a člověk si musí dávat velký pozor, aby na závěr všechno nepokazil. V tomto případě bude naštěstí lepení spíše symbolické, protože visačka bude držet na kartonu hlavně díky stužce. Tak tedy ještě prodírkovat hotovou visačku, zavázat mašličku a je konečně hotovo. Všechny strázně náhle zapomenuty, teď už se jenom radostně kochám :))

Obdobným způsobem vznikly i další dvě visačky, krokus a narciska, tady se můžete podívat na výsledné jarní trio:

Postup, který jsem v tomto blogu popsala, není pochopitelně jediný možný. Existují různé varianty, každý má různé vychytávky a specifika, berte tedy tuto reportáž jako jednu z možností jak se dá pergamano uchopit. Doufám, že Vás moje povídání nenudilo a že pro Vás bylo aspoň trošičku zajímavé. :)

P. S. Ještě se omlouvám za nevalnou kvalitu fotek, focení je pro mě bohužel prozatím stále oříškem a fakt, že jsem měla občas na focení k dispozici jenom jednu ruku tomu zrovna nepomohl. Zároveň děkuji Gabriele, která mi laskavě a ochotně pomohla vylepšit úvodní a závěrečnou fotku a stejně tak i všechny fotky visaček v mém obchůdku, díky moc!