Další povídáním o šité krajce je z hlediska její historie, aspoň tak trošku na seznámení s tímto řemeslem:
Technika šité krajky je jednou z nejstarších krajkářských technik, první zmínky o ní nacházíme již v dokumentech z 3. a 4. století př. l. Tato technika byla známá již ve starém Řecku a Byzantské říši, i když její tvary a postupy byly jiné než jak je známe dnes. Její znalost si uchovala Byzanc, odkud se tato technika dostala do Itálie a od 14. století se rozšiřovala do Evropy. Koncem 15. století se na obrazech v Benátkách objevují překrásné krajky - stávají se ozdobou oděvů, hlavně na velkých okruží límců a na rukávech, ale i na okrajích ložního prádla.
Šitá krajka pravděpodobně vznikla z původně jednoduše obšívaného okraje tkaniny. Jednoduché a čistě funkční obšívání se postupně stávalo zdobnějším, navíc se z tkaniny vytahovaly další nitě a vytvářel se vzdušný, obšitím zdobený pás - šitá krajka, která se později z tkaniny úplně uvolnila a vznikala samostaně na specielním podkladu, který se po ukončení krajky odstranil. Lze tedy tvrdit, že se šitá krajka vyvíjela společně s krajkou vyšívanou, od které se postupně odloučila, a je tedy starší než krajka paličkovaná.
Nejstarším typem šité krajky je Reticella. První reticelly vznikaly vytahováním a znovuobšíváním nití ve tkanině. Až do konce 16. stol. si italská krajka zachovala původní kostru tkaniny. Obliba krajky však stále stoupala, vzory byly stále bohatší a složitější. Okrajová zubatá krajka byla nejdříve složena ze základních geometrických tvarů v mnoha kombinacích, postupně se však vnitřní struktura krajky uvolňuje, mizí kostra tkaniny a nakonec se vytváří samostaně. V renesanci vzniká vzor symetrickým řazením stejných prvků vedle sebe a vzor je komponován tak, aby jej bylo možné provést v jakékoli technice.
Reticella, 16. století
V baroku se postupně vzor zvětšuje a zaplňuje celou plochu krajky, důležitá je působivost celku, nejen detailu. A vzor je nyní komponován specielně pro určitou techniku.
V 17. stol. dosahují svého vrcholu benátské krajky, proslavené svými bohatými květy a plastičností. Krajky flanderské sledují benátský styl, jsou však jemnejší a méně plastické. Ke konci 17. století se široké a bohaté květinové motivy zmenšují a skládají se z proplétaných obarzců.
Benátská krajka 17. století
V barokní Francii se s oblibou nosily krajky z Itálie i Flander, často byly dováženy také z Anglie, z čehož však vznikl nesprávný název anglická krajka, protože se vlastně jedná o krajku bruselskou, přes Anglii pouze dováženou. Jsou v takové oblibě a svádějí k takovým výdajům, že zejména Francie a Anglie vydávají téměř úplný zákaz jejich dovozu. Jako obrana proti pašování byla ve Francii ministrem Colbertem roku 1665 založena Královská manufaktura francouzských krajek, kde pracovaly benátské i flanderské krajkářky. Tak vzniká francouzská krajka, která získává věhlas a překonává tak krajku italskou a flanderskou. Má zálibu v symetrii, úponky se vinou kolem svislých os. Navzájem se ovlivňuje francouzská krajka se španělskou, kde šitou krajku nosila hlavně šlechta.
Benátská krajka, 18. století Francie pozdní 18. století
V této době se různá střediska odborně rozlišila. Každé velké krajkářské město označuje svým jménem druhkrajky, který vyrábí a toto jméno nesou všechny výrobky téže techniky, i když pocházejí z míst podřadnějšího významu. Jméno původu se tedy stává označením pro druh. Vznikají krajky bruselské, malinské, valencienské, bruggské, ...
V rokoku mizí důstojnost a hmotnost plastické šité krajky. Krajka se dále odhmotňuje a díky vynálezu stroje pro výrobu tylu v Anglii roku 1809 naprosto převažuje krajka na tylovém podkladě. V době Ludvíka XVI. se nosí krajky nařasené, dekor se přesunuje na okraj krajky.
Po francouzské revoluci krajkářství upadá, vznikají strojové nenápadité krajky a období 19. století přináší nanejvýš módu kopírování starých historických vzorů.
Německo (Krušné Hory), 1884
Nejznámější je šitá krajka evropská, o jejímž vývoji už bylo řečeno. K šité krajce je však řazena i krajka orientální, dále Tenerifa, krajka Hedebo, krajka Španělská a tzv. zákrutková, pásková práce, známá spíše pod názvem Bruselská krajka, která využívá paličkované krajkové pásky - líčka, která stáčením vytvářejí bohatý obloučkový vzor spojovaný krajkovými výplněmi a technikami šité krajky.
Orientální štá krajka
Tento typ krajky u nás není příliš známý. Ještě na přelomu 19. a 20. století se s ní pravděpodobně ještě pracovalo, ale protože je velmi snadno nahraditelná mnohem jednodušší technikou háčkování, přestala se zřejmě vytvářet.
Používá se obdobný materiál jako u krajky evropské - pevné nitě s hladkou povrchovou úpravou různé síly. Nejvhodnější je len nebo bavlna (perlovka).
Jde o krajku šitou ručně jehlou a nití přímo, bez podkládání. Stejně jako předchůdce pravé evropské šité krajky vychází ze základu, kterým je buď tkanina nebo jen jedna napnutá podlož, případně se šije přímo v ruce bez jakéhokoliv podkladu. Šije se pomocí několika málo prvků, které vycházejí z uzlíčkových stehů. Podle typu uzlíčku a způsobu jeho šití se dále dělí na krajku orientální, palestinskou a arménskou:
Orientální krajka - tvoří se vlastně jen stálým opakováním jednoho stehu, šitým zleva doprava a zpět. Je to krajka poměrně hustá, pevná, tvoří se řazením hustě šitých zoubků a obloučků, případně pavoučků. Vychází přímo z lemu tkaniny. Steh, kterým se tato krajka šije, se nazývá steh orientální.
Palestinská krajka - pracuje se orientálním stehem, je to však krajka řidší a vzdušná. Je tvořena volnou nití, jemnou síťkou, sloupky, obloučky a množstvím oček. Šije se buď na lemu tkaniny nebo na jedné napnuté podloži. Orientální steh se šije volně, mezi ním se tvoří očka. Krajka se šije zpravidla v řadách zleva doprava a zpět a využívá možnosti šití oček v řadách přímo nad sebou.
Arménská krajka - je vzdušná a vytváří velmi zajímavé křížení nití s uzlíky arménského stehu. Steh je variantou stehu orientálního a šije se zleva doprava. Na levou stranu se vracíme napnutím nitě. Stehy v dalších řadách umísťujeme do mezer mezi stehy předchozí řady a pod napnutou nit. Šije se opět na lemu tkaniny nebo volně z ruky. Je to krajka složitější než předešlé a vyžaduje zručnost a delší nácvik.
----------
Použitá literatura:
Kadlecová Eliška, Vybrané kapitoly z textilní technologie, Praha 1993
Kindlová Zdena, Šitá krajka, Praha 1993
Výstava belgické krajky od 16. stol. do dnešní doby, katalog UPM 1948
TENTO BLOG JE ZÁROVEŇ "STUDIJNÍM" MATERIÁLEM KLUBU SIEŤOVANIE, VÝŠIVKA NA SIETI, ŠITÁ ČIPKA A INÉ STARÉ TECHNIKY.
