Jak jsem poznala kočky

Polštářoví mazlíčci i pouliční rváči.Jak nenápadně a přitom sveřepě se dokáže kočka vetřít do našich srdcí a domovů!

Nerys Hughesová

Adélka

Můj otec byl myslivec, vyrůstala jsem se psy a kočky byly škodná. Před 18 lety, bydlím v paneláku, přišli sousedi, že potřebují někoho hodného aby se ujal kotěte, které si pořídili, protože jejich syn má alergii na chlupy. Byla to pro mne absurdní žádost, ale ukecali mě. Oni si do 14 dnů pořídili pudla, ten neškrábal nábytek.

Začalo naše seznamování s Adélkou a kočičí přirozeností. Pes je váš přítel, ochránce a snaží se splnit všechna vaše přání, pokud je k tomu řádně veden. Kočku se můžete snažit ovládnout jak chcete a stejně vás ve vašem bytě bude jen shovívavě trpět pokud neovládáte cirkusovou drezúru.
Přesto je velmi vnímavá, cítí vaše nálady, pozná kdy jste nemocni a snaží se vám pomoci. Zavrněním, pohlazením nebo jen letmým dotykem čumáčkem.

S Adélkou jsme se seznámili a sžili velmi rychle, bylo to hravé, milé kotě i když ji nesmírně bavilo vybafnout zezadu a chytit mě za nohu právě když jsem nesla třeba hrnek kafe. Líbilo se jí, jak jsem zapištěla a poskočila. Lovecká vášeň se nezapřela.

Po 2 letech přišel známý, že potřebuje aby si někdo hodný vzal jejich kocourka. Bude se ženit, jeho nastávající kočky nesnáší a rodiče se odstěhovali daleko a kocourek s nimi nemůže. Zase mě ukecali a bylo nás víc. K perské želvovinové přibyl perský bílý s rodokmenem na 3 strany. Netrvalo dlouho a bylo nás ještě víc o 2 krásná koťátka o která bylo vzorně staráno, maminka je nosila spinkat do mé postele aby byla v teploučku. Miminka prospívala, rostla, máma už jich měla dost, nechtěla se nechat kousat, šplh po záclonách, skoky na skříně a schovávání do skříní bylo oblíbenou zábavou. Došlo na loučení a slzičky i když noví pěstouni byli pečlivě prověřeni. Zanedlouho se původní majitelé kocourka přihlásili, že by si ho vzali zpátky a protože jsem se právě stěhovala nebyla jsem proti.

Adélka dostala nového společníka aby jí nebylo samotné doma smutno, bylo to morčátko. Nijak ji nenadchlo, ale brala ho na vědomí, nikdy mu neubližovala, jen když jí začalo okusovat vylezla na židli a asi si říkala…“jsem tu sama, jsem tu sama“. Stárla a začala být hodně nemocná, prodělala 2 velké operace a i když měla bolesti byla stále trpělivá, tichá a snažila se dávat najevo svoji náklonnost.
Bohužel po 15 letech života Adélka odešla do kočičího nebe.