Jak na ně?

Všichni je znáte. Létají si sem a tam po rozkvetlé louce, zahradě nebo dvorku a broukají si při tom hlubokými tóny. Hledají si ta nejkrásnější kvítka s tím nejhlubším kalichem s kapkou nektaru na dně. Ano, řeč je o čmelácích.

Všichni je známe. Mám přírodu velmi ráda a zdá se mi, že poslední dobou čmeláci z našich zahrad ubývají stejně tak, jako včely a jiný užitečný hmyz.

Loni na jaře jsem pozorovala krásného včelího medvídka, kterak létá nízko nad zemí sem a tam, bzučí, odlétá a zase se vrací. Nedalo mi to a začala jsem se o čmeláky více zajímat.
Dozvěděla jsem se, že to byla čmeláčí matka a že si hledala vhodné místo pro založení svého hnízda.

Při studiu čmeláčího života a zvyků mě moc překvapilo, že se čmeláci dají na zahradách chovat. Řekla jsem si: „To zkusím. Pomůžu čmeldům a v naší zahradě bude zase veseleji.“

Možná se tu najde i další nadšenec nebo nadšenci. Jim bych chtěla toto povídání se shrnutím zásad chovu čmeláků věnovat.

Není to samozřejmě jen tak. Nebudu zde rozebírat laboratorní chov čmeláků. To je kapitola úplně jiná. Chov přirozený by měl splňovat několik zásad:

* Musíme mít k dispozici zahradu nebo pozemek, kde poroste dostatek vhodných rostlin. Čmeláci navštěvují všechny hmyzosnubné rostliny – rybíz, ostružiník, maliník, jahodník, ovocné stromy, všechny druhy jetelů, mrkvovité i tykvovité rostliny. Čmeláci milují velké množství okrasných rostlin a keřů.

* Vyrobíme nebo zakoupíme pro čmeláky úl. Může to být dřevěná bedýnka o vnitřních rozměrech od 22 do 25 cm. Vchod bývá v dolním rohu o průměru 2,5 cm s chodbičkou. Nutné je větrání a otvírací stříška. Tak to byl popis z odborné literatury.

A teď, jak jsem na to šla já:
Pracuji s hlínou a to je materiál, ze kterého jsem vyrobila úlek . Je vytočený na kruhu. Má odpovídající rozměry i vletový otvor. Chodbička do úlku vede asi 10 cm a má průměr 3 cm. V horní části je větrací otvor, který je zabezpečen jemným pletivem. Střecha je sundavací a z vnitřku vyložena 0,5 cm silným polystyrenem (izolace). Uvnitř je úl režný, zvenku glazovaný se zřetelným vletovým otvorem. Pro čmeláčí maminku je v úlu do 2/3 připravena jemná suchá tráva, bavlněné nitě, ovčí rouno. Základ hnízda má vypadat jako hnízdo myší. Úl stojí na cihlovém základě ve výšce asi 15 cm nad zemí v polostínu.

Pozor na mravence. Mravenci, kteří se do úlu dostanou, hnízdo vyplení a zcela zničí. Stojan (cihla, pařez, apod.), na kterém je úl umístěn, zabezpečíme proti mravencům lepovým pásem a pečlivě osekáváme trávu i větve kolem úlu.

* Jak vlákáme samičku do našeho úlu?
   - Můžeme to ponechat náhodě. Samička na jaře bude hledat místo pro své hnízdo a třeba  
se jí v našem úlu zalíbí. V takovém případě  je lepší mít na zahradě úlků víc. 
   - Můžeme také samičku odchytit. Pozor! Potřebujeme ale pouze samičku, která místo na hnízdo teprve hledá. A jak to poznáme? Létá nízko nad zemí, prohlíží skuliny. Chytit ji můžeme třeba do staré záclony. Chytejte velmi opatrně. Čmeláci jsou chránění. Samičku, která má na nožičkách pyl okamžitě pustíme. Ta již hnízdo má! Máme-li vhodnou matku, umístíme ji do připraveného úlu a otvor uzavřeme. Asi po hodině nebo navečer otvor uvolníme. Matka, která chce v úlku zůstat, udělá pečlivý orientační let, aby si místo zapamatovala. Asi za 4 dny provedeme kontrolu, jestli se samička v úlku zabydlela. Stačí sejmout střechu  a lehce zahýbat materiálem v úlu. Samička se ozve varovným bzučením.
   - Čmeláčí matka se dá zakoupit v chovné laboratoři.

Sama jsem již úl postavila na zahradě. Pokusím se o odchov čmeláků a dám vědět, jak se daří.

Zkusíte to také?  Máte s chovem nějaké zkušenosti? Můžete přispět radou? Ozvěte se!

Ještě bych chtěla upozornit na to, že všechny druhy čmeláků jsou chráněny a k jejich případnému chovu musíme přistupovat velmi zodpovědně.

Odměnou za naše snažení bude veselé bzučení na zahradě, dobře opylené ovocné stromy a jiné rostliny i dobrý pocit, že jsme přírodě alespoň trošku pomohli.