Tohle je asi ta nejtěžší fáze "procesu". Než se nové obrázky dostanou přes sítotiskovou šablonu na obaly na notebooky, tablety nebo tašky, je potřeba je nakreslit! Prokousat se ale začátkem, kdy mnou zmítají pochyby, jestli to vůbec zvládnu, je to nejhorší. Tu si odběhnu umýt nádobí, vyluxovat, jdu ven se psem, nebo jen tak bloumám a koukám do blba. Prostě se mi do toho nechce, protože se bojím, že se mi to nepovede. Strach je prostě brzda jako hrom!

Většinou se ale nakonec "pochlapím", prokoušu se začátkem, během kterého ovšem stále odbíhám, odhazuji tužku a opět koukám do blba a říkám si, že to nezvládnu. Jakmile se ale dostanu ke stínování, kdy už obrázek začíná vypadat aspoň trochu nadějně, se situace se mění. Najednou už nikam neodcházím a plně se s vyplazeným jazykem a úsměvem na tváři soustředím. Teď už totiž vím, že to dotáhnu do konce a možná se to nakonec i povede.

Tak už jen nechat vyrobit síto, nové motivy přenést na látku a pustit se do šití. Ale to zase až někdy příště... :)