Všechny blogy »
Domů »
Jak se rodí ponožkožrouti
saturnin, 14. Únor 2011 - 22:08
Ten úplně první vlastně vznikl v hlavě mého muže. Máme dvouletého syna a každý večer mu vykládáme pohádky na usnutí. On tomu sice ještě úplně nerozumí, ale nám se z toho stal pěkný rituál. A jednou, tuším to bylo v úterý, tak asi o půl osmé večer si můj manžel vymyslel ponožkožrouta. Já vím, asi namítnete, že tento tvor je už známý dloho, a že žije snad v každé rodině, ale kromě toho, že je zodpovědný za mizející ponožky se o něm vlastně nic neví. Ale ten úterní večer vznikl již zcela konkrétní ponožkožrout Béďa. Má rád ponožky bavlněné nebo vlněné a nejvíc mu chutnají dětské a červené. Utekl od chlapečka, který si nemyl nohy a tak jeho ponošky byly špinavé a vůbec nevoněly. Po pár dnech toulání po ulicích si Béďa našel rodinu, kde měli čistotného chlapečka a móóc dobré ponožky ;) |  |
A mě napadlo, že Béďa by neměl s odejít tímto jedním příběhem a rozhodla jsem se Béďu ještě více materializovat.
Takže se nejdřív musí vymyslet, jak se vůbec takový ponožkožrout rodí.
No...
Ponožkožrouti se rodí uprostřed hromady lichých ponožek. Čistých. Jakmile se jich nasbírá kritické množství (zatím se tedy neví jak velké je toto kritické množství), tak za jednoho pěkného teplého odpoledne, to začne uprostřed té hromady vrnět a brumlat. Pak se to celé začnet vrtět a třepat a najednou na svět vykoukne ponožkožrout.
Tááák. To bysme měli. Ponožkožrout se narodil. Teď by to chtělo ještě nějakou podobu.
HM...
No nic, vezmu tužku a papír a počkám co přijde ...
Něco se začíná rýsovat ...
Pomalu se vylupuje celá podoba ...
Tak, a ponožkožrout je na světě, ale přece nezůstane černobílý ...
A najednou jako bych slyšela ... nos mám oranžový, jinak jsem cééély zelený, tričko prosím pruhované, červenobílé a každou ponožku jinou ... no tak když to takhle Béďo chceš ...
Tak a takhle Béďa vypadá. Sama jsem čekala, že bude úplně jiný, ale on si o to sám řekl.
A teď už budu jednom čekat, co zase Béďa zažije. Jenom doufám, že toho bude hodně, aby bylo prckovi co vyprávět ;)
»
- Blog uživatele saturnin
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
asi jen pro mého syna, ale určitě bude ;)
Sehnala jsem si Lichožrouty na cd, perfektně se u toho uklízí a tvoří. Ale Béďa se mi moc a moc líbí, ten se opravdu narodil v kupě dětských ponožek. :) A určitě by se mu líbilo v nějaké knížce pohádek. :)
musí být na první pohled jasné, že je to ponožkožrout ;)
Ouška nejsuprovější!
my už taky začínáme s pohádkama typu - o míči, který nechtěl být kulatý; o hvězdičce, kerá nechtěla svítit; o sklápěčce, která se nechtěla vyklápět....
a říkám si přesně co ty, že bych si je měla aspoň ve zkradce poznačit, že je škoda je zapomenout
jinak moc pěkné poučné pohádky, hlavně o dětských nešvarech napsala Betty MacDonaldová - o paní LáryFáry - je to skvělá kouzelnice co umí napravovat lecjaké dětské nešvary ;) - doporučuju
jsem vůbec netušila že nějaký lichožrouti existují - ještě jsem na ně nenarazila
Johanko - to je jasné, že jsou si podobní, je to stejný druh, a přitom jiní, každý se rodí se specifické kupky ponožek a tak každý vypadá trošku jinak ;)
Parádní ! A trefila ses přímo do našeho lichožroutského období, přímo do černého i s tou malůvkou! Předevčírem naše Pepina rozhodla, že musíme vymyslet, jak lichožrout vypadá a taky se dala do kreslení! Náš je trošku jinačí, to bude asi tím, že bydlí v jiné čtvrti :-)) Najdu-li ten obrázek ve změti jiných, pošlu foto.
Máme na cédéčku fantastiké příběhy o lichožroutovi jménem Hihlík, vypráví Bára Hrzánová a bavíme se u toho celá rodina. Ponožkožroutům zdar, zdraví Johana :-)
Povedenej kámoš!
Už se těším, co bude vyvádět...
Béďa :)
četli jste Lichožrouty? :-) já k maturitě a i v tomhle věku se mi to moc líbilo:-)
Sat
, neboj Béďa toho zažije spoustu. Úplně jsi mi připomněla jak jsme s manželem vymýšleli pohádky na dobrou noc pro naši tehdy malou Báru. Náš hrdina bylo kůzle, jmenoval se Barboráček (jak jinak, že 
) a vyváděl všechno možné (kvůli tomu, že se nechtěl mýt dokonce skákal o tyči přes potok ). Pohádky vznikaly bez přípravy před spaním a reagovaly na události, které jsme řešili během dne. Někdy jsme se fakt hodně nasmáli. Teď mě mrzí, že jsem si pohádky nepsala, bylo by to dnes asi bezva čtení, kolikrát to byly pěkné ptákoviny 
Krásný příběh
