Jak se scrapbookuje bez k tomu určených pomůcek a doplňků?
Těžko.
Ale jde to.
Mám vlastnost, těžko říci jestli špatnou (proto to nenazývám neřestí), snažit se u nových technik, které mám chuť zkusit, neriskovat finanční újmu (v případě, že by mi daná technika nešla nebo mě nechytla) a snažím se poradit si strategií „co dům dá“. Nejinak tomu bylo tentokrát, kdy jsem se rozhodla vyzkoušet scrapbooking.
Myšlenka obdarovat mou kamarádku fotkami v albu, které bude trochu jiné než je zvykem, přišla prakticky ihned v momentě, kdy se mi do ruky dostaly vyvolané fotky. O scrapbookingu jsem četla již dříve, líbilo se mi to, a tak s pořádným obrazovým materiálem v ruce přišla chuť zkoušet.
Od myšlenky k realizaci však uběhlo téměř třičtvrtě roku. Album jsem dokončila přesně rok a den nato, kdy jsme fotky fotily. Mezitím jsem alespoň čerpala trochu inspirace a nápadů. Při tomto čerpání jsem (k mé nelibosti) zjistila, že mít přes 30 fotek ve formátu 10 x 15 není zrovna ideální. Ale budiž, nenechám se zastrašit.
Fotky bych měla, pár nápadů taky… teď jen zbývalo doladit, jak nahradím všechny ty skvělé fajnové scrapové kytičky, rámečky, obálčičky, papíry, atd. Nuž, jak jsem řekla na začátku, použila jsem, co dům dal… takže čtvrtky, barevné papíry, balicí papíry, nějaké to lepidlo, stuhy, knoflíky, pastelky…také notnou dávku trpělivosti a smíření (to, když po nainstalování nové barevné náplně do tiskárny se tiskly barvy naprosto jiné, než měly – takže z červené byla růžová, z modré fialová, atp.).
V první řadě jsem řešila problém „co použiji jako album“ – no vyhrály to plastové desky s čtyřúchytem na papír. Na ty jsem ušila obal s vloženým textem a plstěnou ozdobou (broží).

A dále už zbývalo prázdné album naplnit. A tak jsem lepila, stříhala, šila, aranžovala a maskovala.

Tak takhle to tedy dopadlo… jakožto na svou prvotinu jsem na toto album hrdá, nicméně 100% spokojená nejsem. Amatérnost materiálu je vážně znát. Metodou, co dům dal se scrapbookovat dá, ale jistě ne v té správné kvalitě. Ušetří se peníze, avšak vrazí se to do času, kdy se musí vystřihánkovat, apod. a bohužel se tím nedosáhne takové kvality, jako když si zakoupíte např. vyseknutá písmenka.
Za mě tedy, do scrapbookingu hurá… ale já si příště nasyslím nějaký profesionální materiál a vhodné doplňky… a dobré lepidlo.:)
- Blog uživatele ZICHR
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.









Albumko máš moc povedené, kamarádka bude určitě nadšená
. Je skvělé, že dokážeš využít co najdeš kolem sebe. Mám pocit, že stylem "co dům dal" snad začínala většina scrapbookářek, mě nevyjímaje. Dnes sice mám scrapbookingové papíry a pomůcky, ale nikdy nepohrdnu ničím, co dům dává i dnes. Moc dobře si pamatuji na své první stránky a jak jsem projížděla nejrůznější dětské časopisy, jen abych našla nějakého šikovného čerta s Mikulášem
... Nejdůležitější je mít fantazii a každý si svůj styl časem najde a zjistí, co mu vyhovuje. Hlavní je mít radost z tvoření a z výsledku. Každá do toho dáme něco ze sebe, tvoříme s určitou myšlenou na něco nebo někoho a díky tomu mají duši i naše výtvory. Nemusí ji mít pro všechny kolem, důležité je, že ji mají pro nás...
Přeji ti, abys měla spoustu kreativních nápadů a hlavně kupu času k jejich realizaci
Zichr, nečetla jsem všechny komenty, takže se možná budu opakovat, ale album je krásné, takové "opravdové". Já se scrapbookem začínám a rozhodla jsem se jít zlatou střední cestou- tedy kvalitnější papíry, různé průmyslové ozdoby, ale i obyčejné "domácí" knoflíky, korálky, malůvky, obrázky...Líbí se mi i schovávání různých letáčků, vstupenek nebo vizitek- jako vzpomínka na určitou událost.
Používám na lemování fotek třeba stužky, které odstřihnu z nově koupeného trička, staré krajky, sušené listy...
Myslím, že doma kařdý má spoustu materiálu na scrap a ani o něm neví ;-)
ZAJITKA: moc děkuji za milý komentář... a s tím úslovím souhlasím :)
ola scrap: no, mají to tam vůbec jednodušší v té Americe na ty materiály v různých oborech - to jim docela závidím... je to tam dostupné a za fajnové ceny... ale tak nezbývá, než se spolehnout na zlaté české ručičky ;) děkuji za nahlédnutí :)
Inu já se nedivím, používat co dům dá je celkem logické, když v našich podmínkách stojí papíry od 20 Kč výš. Ale ty Američanky to právě mají pod nosem za velice velice příznivé ceny, to se jim pak nedivím, že mají celé místnosti plné materiálu :) taky to tam má samozřejmě delší tradici.
Mně se album líbí moc, taky mám jedno takové a nejvíc mě baví na tom to, jak jsem si dokázala poradit s minimem zdrojů a využít kreativně jakoukoliv maličkost, třeba cedulku od trička. Teď už jsem trošku zlenivěla :)
Pindruše_verulin: moc děkuji za nahlédnutí a milá slova :) Člověk, když se do techniky dostane hlouběji, tak pak si rád připlatí za kvalitu - vím to podle šití, kdy pořádné látky se dají sehnat akorát v zahraničí a nebo za nemalý peníz. Navíc u toho scrapbooku je to taky dánou povahou těch profi materiálů - že neničí fotky, neblednou v čase a tak, že?
Millie:
no, šlo by to určitě i lépe, ale děkuji moc za koment, potěšil mě :)
lenika: to mě těší, že nejsem jediná, která v počátcích vyznává "co dům dal" taktiku :)
Já nevím, jak komu, ale mě Tvé album přijde lepší než ta dokonalá z profi koupených materiálů. Takhle má tvoření vypadat - pro radost. A ta tady nechybí
Millie
To je ale prima album :-)))
Já se dnes scrapbookingu věnuji profesionálně, pracuji s profi materiálem denně, píšu o něm tutoriály, lektoruji kurzy atd... mé první album však vypadá zrovna tak, jako to tvé... úplně se vžívám do tvých pocitů, taky mi bylo líto peněz, dát 20 Kč za jeden papír a pak ho ještě k tomu rozstříhat mi přišlo šílené a dušovala jsem se, že touto cestou já nepůjdu, protože jsem holka šikovná a poradím si... :-))) Myslím, že to je něco, co nás odlišuje od Američanek.... A i když jsem své mínění po čase přehodnotila a dnes s radostí scrapbookové čtvrtky řežu a stříhám, to své první album mám stejně nejraději... :-))
Hlavní je, že jsi začala, s výsledkem jsi spokojená a bavilo tě to... jen tak dál.. přeji spoustu nápadů a neutuchající inspiraci..
Navíc má neocenitelné a originální popisky - viz. "Mladá ambiciózní žena..."
Já se na scrap (ten nepřeslazený :-D) chystám už dlouho a počet fotek neustále roste. Asi mám v důchodu co dělat...
..taky skrabůůůkuju bez scrapbooku ;)
Je to bezva způsob ukládání vzpomínek a fotek.. "klasický" přezdobený scrapbook nemám moc ráda, zdá se mi, že tam forma vysoce přesahuje obsah ;) Pro mně jsou základ ty fotky, věci okolo potěší, ale stěžejní nejsou.
Puntíku, hezky napsáno a souhlasím, že pro tu osobní potřebu se člověk leckdy ošulí o profesionální materiál, ale pak vznikne něco, z čeho je opravdu nadšen od začátku do konce, i kdyby v tom druhý člověk nic neviděl.
sim: Miluju nedokonalost :) neříkám odfláknutost, nebo tak, ale nedokonalostí myslím něco úplně jiného, zajímavého, jedinečného - zkrátka to, co se necpe do lidí jako to "dokonalé". I proto jsme tady na Fleru, protože ruční práce nebude nikdy tak dokonalá, jako strojová, ale zato má mnoho plusů a dokonalá je z úplně jiného pohledu.:)
desejka: však každý má svou cestu a dneska už bych si ty spešl pomůcky zajistila (zajistím) taky... ať se dílko podaří a těším se na výsledek, pokud zveřejníš :)
Canavi: asi záleží na tvůrci... přesladit se dá leccos :)
Moje M: fíha, tak takové sešítky tedy neznám... já si při tom čtení tvého komentáře vzpomněla na památníky, a jak jsme jim ohnuli vždy růžek a pod něj něco napsali, aby to bylo schovné a tajem :) Ať se tvoření zadaří a blízcí to ocení.:)
lentilki: není zač, já děkuji za nahlédnutí :)
Taky se mi líbí!
Navíc když je člověk aspoň trochu tvořivý a jde o osobní dárek (třeba právě jako tady), je určitě zábavnější používat materiály, které nebyly primárně ke scrapbookingu určené.
Ta obálka mi připomněla velký hit ze základky - dárečkový sešit, kam se lepily nejrůznější fotky a vzkazy a zakončilo se to ukrytým dárečkem, který se mohl rozbalit, až teprve byl sešit úplně plný. Díky za připomínku a inspiraci! Už přemýšlím, co pro koho udělám!
Hezký den!