Jak se tvoří...

I já jsem se rozhodla vytvořit tady svůj vlastní blog.Je to tak spíš pokus omyl,jelikož nejsem moc technický tip a s PC stále tak trochu zápasím.

Využívám malé chvilky,kdy děti ještě spí/světe div se,asi je to tím počasím/,abych Vám ukázala jak se tvoří třeba taková deka.

Všechno to začalo jednoho podzimního odpoledne,kluci se s tatínkem hádali o deky.Né,že by jsme jich měli doma málo,ale všichni chtěli ty ušité ode mne.Ani nevíte jak mě to potěšilo.Kluci mají svoje patchworkové zamilované deky a tatínek si při polední siestě jednu prostě zabavil a tak přišel nápad,/spíš mě to donutilo/začít přemýšlet nad tím,že i on by si zasloužil taky mít jednu jen a jen pro sebe.A jelikož je nadšený veteránista,měla jsem hned jasno,že deka musí být na toto téma.

A tak jsem začala postupně shánět látky.Pochopitelně motorky a ještě ke všemu ty několik let staré,bohužel na látce neseženete,aspoň mně se to tedy nepoštěstilo.Tak jsem si musela natisknout obrázky sama-zas mě to posunulo o kousek dál.

Tak tyto látky jsem vybrala a přiznám se,že to byla jena z nejnáročnějších věcí.

Všechno jsem musela pěkně nařezat na několikset dílečků,samozřejmě už jsem měla vymyšlený vzor a spočítáno kolik dílků bude potřeba.Stejně jsem počítala špatně,musela jsem přiřezávat,matematika nikdy nebyla moje silná stránka....

Tak a je nachystáno....

A teď se bude sešívat a sešívat a sešívat......

Srovnat vše,aby vypadal výsledek uspokojivě,byl taky pěkný oříšek.Obětovala jsem tomu celý jeden večer.

Pak se vše zas sešívalo.....

Po sešití se vrchní díl podloží vatelínem a spodní látkou.Vše se slepí speciálním lepidlem,které časem vyprchá.A hlavně se všechny tři vrstvy musí prošpendlit.Tuto práci nemám zrovna moc v oblibě,tak jsem si zavolala mé dva pomocníky.Těm to šlo moc pěkně od ruky,ale dlouho u toho nevydrželi...

A pak se zas prošívalo....Nacpat takovýto kus do šicího stroje je pěkná dřina...

No a tady je už celá deka ve své kráse...

Majitel je moc spokojený a já už nemusím poslouchat hádání o deky.No vlastně doufám,že mě občas tatin pozve k sobě pod deku,já totiž svoji ještě nemám....

Kdo jste vydrželi až do konce tak Vám děkuji za Váš čas a doufám,že jsem Vám zpestřila toto pošmourné sobotní dopoledne..

Marcela