Všechny blogy »
Domů »
Jak se ždímou kočky
U Devíti Koček, 8. Červen 2011 - 20:21
Kočky, jak je obecně známo, nemají rády vodu. Existují výjimky, potvrzující pravidlo - za mého dětství údajně jedna z našich koček chodila plavat na zahradě do staré vany, kterou jsme tam měli místo sudu na dešťovou vodu.
Ale je fakt, že obyčejně odvázané z vody nejsou. Tedy ne z té stojaté - dokud teče, tak to je velká legrace a chytat pramínek z vodovodu zkusila někdy v životě každá.
Někdy se ale kočky musí vyprat. Třeba když mají moc starostí se svojí hřívou, se kterou si ještě neumí moc poradit...
Pak se přitulí ke kámošce a schne.
A když uschne, je zase krásně čistý:
(mimochodem, trochu nám od té doby povyrostl - to bude asi tou dostatečnou zálivkou...)
Nebo se kočky musí vymáchat, když projdou čerstvě a přírodně pohnojeným polem; Vendula tenkrát tak hrozně smrděla, že proti koupání ani moc neprotestovala:
Dneska během průtrže mračen přišla domů Mařenka. A protože jak víte, je to už stařenka, nebyl čas na focení, musela jsem jednat. Byla zmoklá jak slepice a fakt vypadala, že drkotá zubama. Honem jsem ji zabalila do ručníku a vydrbala jsem ji, ani se nebránila. A pak jsem vytáhla topeníčko a nahřívali jsme kočičku:
A co vůbec není zdokumentováno, ale naštěstí dobře dopadlo - dnes v noci přesvědčily moji mamku její dvě feny, že by se fakt měla jít podívat na zahradu. A tam, v bazénu (mamčinými slovy) "kraulovala" jedna její kočka, vlastně ještě trochu kotě... Mamka ji chytla, prý zrovna plavala kolem schůdků - kočičku vyždímala, usušila, kočka se prospala a snad si dá příště majzla.
A co vaše kočky a voda?
»
- Blog uživatele U Devíti Koček
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Předevčírem jsme zapříčinili plavbu jedné Micky na Cínovci, kam jsme jeli za rodovými kořeny - šla v klidu po silnici, po kraji, já jela pomaloučku, ale i tak se strašně lekla a okamžitě uskočila do pangejtu. Jenže vrcholky Krušných hor jsou samé rašeliniště a jezírko, a kočka se samozřejmě trefila do jednoho z nich, takže z běhu přešla plynně na čubičku. Chudinka, ještě štěstí, že nerozumíme kočičí řeči - asi nám neblahořečila... :-)
nejlíp se má asi Mařenka, tak hlavně, že jsou všichni zase suchý
Všechny naše kočky aspon jednou spadly do jezírka s rybičkama a přísahám, že kočky umějí chodit po vodě! Nohy se jim roztočí jak v kresleným filmu a po vodě vyběhnou z jezírka zase ven. Náš nejmladší Prcek se od hladiny odrazil a vyskočil zas na břeh téměř suchý.
děkuju:-)))
Náš starý maiňák,dnes už bohužel nebožtík,jednou přišel domů jako čuně a nebylo zbytí, než ho vykoupat. Všechno jsme s mamčou pečlivě připravily a milého kocoura postavily do vany(kterou jinak miloval). Byl to boj, protestoval jako lev a najednou úplně "zhadrovatěl", upadl asi do šoku, nebo nevím jak si to vysvětlit. Pečlivě jsme ho sušily v ručníku, ale vůbec nereagoval a vypadal jako mrtvý, tak jsme ho zabalily a čekaly co bude-asi ani nemusím psát, jak jsme byly uřvaný a fakt jsme si myslely,že to je jeho konec. Trvalo to tak hoďku, kocour se zvedl a důstojně odkráčel,aniž by nám věnoval pohled. Dožil se krásného věku 14 let a chodila ho obdivovat celá vesnice.
Ta druhá fotka je úplně stejná jako sestava mojí mamky-rezavý maiňáček a briťák, dohromady na fotce bohužel nemám, tak aspoň Pat s naší Valčou
Naše známá žila mnoho let v Austrálii, dva roky z toho cestovala s manželem karavanem a s nimi sprchovací kočka. Sprchovací proto, že se náruživě každý den se svoji paničkou sprchovala. A další zajímavost - kočku nikdy nijak nehlídali - zastavili na nějakém místě, kočka odešla do přírody a vždy poznala, kdy budou odjíždět a včas se do karavanu vrátila.
S různými zvířaty toho tam zažili mnoho. Jeden čas měla ta moje známá malý obchůdek a měla také klokana. Klokan miloval, když mu panička pravidelně lakovala drápky na předních nožičkách (pěkně narudo, jako měla panička nehty) - hrdě si pak sedl (opravdu sedl jako člověk) před obchůdek a lákal návštěvníky.
naše micky rozhodně ještě s koupáním žádnou zkušenost nemají (taky nemají možnost courání po polích...)
blog je bezva