Kočky, jak je obecně známo, nemají rády vodu. Existují výjimky, potvrzující pravidlo - za mého dětství údajně jedna z našich koček chodila plavat na zahradě do staré vany, kterou jsme tam měli místo sudu na dešťovou vodu.

Ale je fakt, že obyčejně odvázané z vody nejsou. Tedy ne z té stojaté - dokud teče, tak to je velká legrace a chytat pramínek z vodovodu zkusila někdy v životě každá.

Někdy se ale kočky musí vyprat. Třeba když mají moc starostí se svojí hřívou, se kterou si ještě neumí moc poradit...

Pak se přitulí ke kámošce a schne.

A když uschne, je zase krásně čistý:

(mimochodem, trochu nám od té doby povyrostl - to bude asi tou dostatečnou zálivkou...)

Nebo se kočky musí vymáchat, když projdou čerstvě a přírodně pohnojeným polem; Vendula tenkrát tak hrozně smrděla, že proti koupání ani moc neprotestovala:

Dneska během průtrže mračen přišla domů Mařenka. A protože jak víte, je to už stařenka, nebyl čas na focení, musela jsem jednat. Byla zmoklá jak slepice a fakt vypadala, že drkotá zubama. Honem jsem ji zabalila do ručníku a vydrbala jsem ji, ani se nebránila. A pak jsem vytáhla topeníčko a nahřívali jsme kočičku:

A co vůbec není zdokumentováno, ale naštěstí dobře dopadlo - dnes v noci přesvědčily moji mamku její dvě feny, že by se fakt měla jít podívat na zahradu. A tam, v bazénu (mamčinými slovy) "kraulovala" jedna její kočka, vlastně ještě trochu kotě...  Mamka ji chytla, prý zrovna plavala kolem schůdků - kočičku vyždímala, usušila, kočka se prospala a snad si dá příště majzla.

A co vaše kočky a voda?