...aneb mé vyznání z lásky k domovu a co z ní vzniklo...
...andělé nejsou jen ta bílá křídlatá mlžná stvoření, jak si je představujeme...pro mně jsou to dobří duchové, průvodci, ochránci, bytosti upředené ze snů a jemných pavučin kouzel a tich...a ti můžou vypadat různě - a někdy ani ta křídla nepotřebují...
...a jedno takové stvoření mám doma...A JAK TO BYLO??
...nejprve se musím vyznat ze své lásky k místu, které mně utvořilo a díky němuž mi srdce plesalo nad balíčkem, který mi v srpnu 2011 přišel a který měl pro mně velkou cenu...
...tady jsem vyrostla - v malebném údolí Boberského potoka, v hvozdech Lužických hor, v malé vísce, kde byste tehdy stálé obyvatele spočítali na prstech...
"Morgenthau" - neboli ranní rosa - jak výstižné :-)
...každý den jsem chodila kolem těchto chalup...a v některých jsem měla i nějaké kamarády, ač jsem byla spíš tichý samotář bloumající po lesích,lukách a kolem potoků...
...a protože vlastní celkové foto našeho tehdejšího domu nemám, vkládám alespoň jedno historické - bydleli jsme v tom velkém domě dole vlevo za sadem...
...a jedno z rodinného alba...
...dům , kde opravdu dávaly lišky dobrou noc..."větší liškárna snad není"...:-) - v říjnu nás uspávalo troubení jelenů, kvetlo tu zlaté kapradí, v ranních mlhách tančily víly a na sněhu ztrácely své třpytivé knoflíky, a v rododendronu se schovávali skřítci - to tehdy byl celý můj svět...bylo to divoké, byl to underground, byl to punk - alespoň pro naše rodiče, pro mne začátek vnímání života.
...vím, že už dávno je domovem někomu jinému, přesto v mé duši a mém srdci zůstane napořád...hodně let jsem nemohla projet ani kolem okolních kopců,aniž bych nebrečela jak želva a srdce mně nebolelo...
...fotky "mých míst" jsou sice staré, ale mám je ráda, nejen proto, že jsou historické, ale hlavně proto, že se tam od těch dob skoro nic nezměnilo...
...na tuhle louku jsem se dívala ze zahrady, pásl se tam náš kůň a bejk...navlíkala jsem tam korále z jeřabin v prvních podzimních mlhách a tak...
...díky internetovému prostoru jsem se seznámila s jednou milou duší, s holkou z Rousínova, s kterou jsme si měly tolik co říct a do jejíž Jabloňové víly jsem se na první okamžik zamilovala, že jsem ji musela mít...a tak už ji mám doma, svou Rousínovskou vílu Calenndulu:-))
...přišla mi společně ve stejný den s jablíčkovým drátovaným věšáčkem od JEDELANKY , který jsem si objednala speciálně pro tuhle malou jabloňovou vílu:-))
...hned se u mně zabydlela a je tak hezká, milá a teplá (nejen materiálem, ale hlavně životem, který do ní Hanka svýma rukama vtiskla), že se musím usmát pokaždé, když se na ni kouknu...a vzpomenu si tím hned na Rousínov, na Hanku -a tak se mi to všechno spojí dohromady...kruh se utavřel...a místo slz je tu úsměv..:-)
...a na závěr jsem si dovolila půjčit si fotky od Calennduly z blogu...
...loučí se s vámi moje-naše dredíkatá-větvičková-jabloňová rousínovská víla Calenndula..:-))
...oběma hoklám tímto moc děkuji, že vyhověly všem mým přáním a výmyslům, a přesto v tom je jejich skvělý vlastní rukopis a duše!!...:-)
...jsem moc ráda,že jsem tím Calenndulu probrala z jejího zimního spánku a ona zavítala na fler,kam vtrhla s dalšími Jabloňkami a kde nám začala předkládat samou vlněnou krásu...:-)!
