Je mi pěkně na duši, část 2.

Už to bude rok, co jsem psala poprvé blog s tímto titulkem....a právě dnes přišla řada na druhou část. Každý z nás si musí ve svém životě projít nejedním úskalím, co naplat někteří z nás nedostávají nic zadarmo, ovšem o to víc si potom váží každého zdárného krůčku. Stejně životem procházím i já. Na každém rohu na mě čeká jeden pořádný klacek, který mi dá celkem zabrat překročit. Mám ovšem (kromě mojí super rodiny) spolu s tím i jedno velké štěstí - štěstí v dobré lidi. A tak se někdy stane i to, co se dneska stalo mě.

Zrovna s nadšením jsem neuvítala, že musíme jet na nákup. Po celém dnu, kdy jsme uklízeli a připravovali věci pro miminko, které se ještě pořád vrtí ve svém doupátku uvnitř mě a občas o sobě dá vědět pořádným kopnutím, mi už dává celkem zabrat. Vždyť termín porodu se blíží a tak už mám možná i nárok na únavu. Ale nebylo zbytí a tak jsme za chvíli tlačili vozík v supermarketu. Nakoupili potřebné věci, zaplatili a už jsme u "odstavné plochy" vraceli košík ve tvaru autíčka (po kterém náš čtyřletý syn vždycky tak hrooozně touží). Manžel ze sebe opět udělal tažné zvíře a všechny těžké tašky nabral na svá bedra a mě zůstaly dva sáčky s pečivem. Syn utíkal k manželovi a ještě ve spěchu natahoval bundu, když jsem se já otočila od košíku. Stála tam přede mnou starší paní - možná ve věku mojí maminky se sáčkem v ruce: "Mladá paní, nechcete blumy ze zahrádky. Mě se jich nějak moc urodilo a teď nevím co s nima. Nic za ně nechci, jen je mi líto to nechat jen tak." Na takové situace vždycky těžce hledám rychlou reakci a tak jsem jenom stála a s otevřenou pusou a hleděla. Chvíli jsem si myslela, že se mi to třeba zdá. Trvalo to než jsem se zmohla na slova díků - ono znáte lepší "dárek" pro těhulku než dobré ovoce :-) A tak jsem paní alespoň moc poděkovala a ještě pořád v údivu popřála hezký den. 

Kdyby se mi tohle opravdu nestalo, budu věřit, že to je třeba kouzelná babička z pohádky, ale ona ta milá paní opravdová. A tak se jen utvrzuji v tom, co jsem psala před rokem - dobrý člověk ještě žije, nikdy v to nepřestanu věřit.

A svojí kouzelné babičce ještě jednou moc děkuji, opravdu strašně moc chutnají