Byl jeden muž a jedna žena. Žena se trápila, že nemají děťátko. (Ta kůra, to je jako kolíbka, ano)

Muž chodil do lesa pro dřevo a jednoho dne našel pařez, podobný panáčku.

Sekyrkou pařízek otesal a přinesl jej ženě: "Můžeš mu říkat Otesánek."  Máma položila Otesánka do kolébky, zpívala mu a najednou Otesánek spustil: "Mámo, já bych jed´!"

Máma přinesla kašičku. Otesánek ji slupnul jako malinu. "Mámo, já bych jed´!" "Přinesu ti mlíčko, jenom chvilku vydrž!" A když se vrátila, byl Otesánek o kus větší a zase křičel: "Mámo, já bych jed´!" Máma doběhla pro hrnec mlíka. Než se vzpamatovala, spolknul Otesánek mlíko i s hrnečkem.

A zase spustil : "Mámo, já bych jed´!" Máma celá vyděšená přinesla bochník chleba (to je ten oříšek) : "Otesánku, vydrž, uvařím ti polévku." A než se nadála, Otesánek spořádal celý bochník a začal se hladově sápat na ženu. "Mámo, já bych jed´!"

A spolknul i mámu. Když se táta vrátil domů, hledal svou ženu.

Otesánek se hladově vrhnul na muže, chlamst... a vydal se hledat něco dalšího k snědku.

Po cestě potkal děvečku s jetelem. 

Děvečku snědl a šel dál. Potkal pasáčka s vepři.

Než se chudák stačil rozkoukat, spolknul ho i s prasaty (prasata jsou kamínky, ehm). Kráčel hladově dál a potkal ovčáka s jehňaty.

Snědl ovčáka i jehňata (taky bílé kamínky) a šel dál.

Na poli uviděl stařenku okopávat zelí.

"Copak mi tu děláš škodu, Otesánku?!" Otesánek spustil: "Jed jsem, sněd jsem kaši z rendlíka, ucháč mlíka, pecen chleba, mámu, tátu, děvečku s jetelem, pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty a tebe tAKY SNÍM!" Babička se ale nezalekla a bum! sekla Otesánka do nenasytného břicha. Z něho pak vyskákali všichni, které Otesánek spolknul.

A pak ten muž a žena šli domů a nestýskali si, že nemají děťátko.

Tak očekávaný hlavonožec je zde.
Otesánek bude v nejbližších dnech k prodeji.