Když byly děti malé, jezdili jsme do Telče na vánoční prázdniny, aby viděly, jak vypadá sníh. Vzpomínám, jak jsme jednou ani nemohli do domu, protože sníh byl až nad vrata.

 V Brně sice také občas napadl, ale během pár hodin roztál. Vůbec se mi nelíbily americké filmy, kdy na Štědrý den chodili lidé v tričkách po ulici a mezi nimi Santa s dárky. Žádná sváteční atmosféra, kterou uměl úžasně vystihnout pan Lada a z jeho obrázků na nás dýchá dodnes. A vypadá to, že už nám asi zbydou jen ty obrázky, protože sníh prostě není. O bílých Vánocích si můžeme nechat jen zdát. Naštěstí děti vyrostly a už netouží stavět sněhuláky nebo sáňkovat a koulovat se. Ušetříme za topení a nemusí se řešit zamrzlé auto a sníh před domem.

Ale…. Kdo namaluje na okna ty krásné obrazy, které umí jen mrazík? Kdo zabílí stromy a ulice? V obchodním domě sice vyhrávají koledy, ale vyjdete ven a tam sluníčko a teplo jako zjara. Takže sundáte kabát a jdete jako v americkém filmu v tričku, ruce plné dárků a kapra v síťovce.

Tak to ne, to se mi opravdu nelíbí a proto se přimlouvám za sníh, aspoň na těch pár dnů, aby jiskřil, když na něj zasvítí sluníčko a křupal, když na něj šlápnete. Aby stály zase sněhuláci v zahradách a aby mohl Ježíšek přijet na saních. Aby za okny padaly vločky, a když natáhnete ruku, aby tály na dlani.

 To vše bych si přála, ale hlavně přeji všem hodně zdraví a spokojenosti, radosti a vánoční pohody. Žádné spálené cukroví, ani kost v krku, aby vše bylo tak jak má být a jak si přejete. A i kdyby ten sníh nenapadl a nejiskřil, však to jiskření uvidíte v očích svých blízkých, když se budete dobře dívat.

 A nemáte na dlani sněhovou vločku? To je dobře, protože třeba někdo čeká, že ho právě tou dlaní pohladíte.