Kdo šetří, má za tři

Blog, který se, myslím, dnes hodí mnoha rodinám i jednotlivcům, kteří musí opravdu počítat, aby měli na konci měsíce co jíst. Dobrý nápad to tu popsat!

je to hruza, kdyz clovek nema ani jistotu, jestli bude mit praci. ale v praze snad neni jeste az tak hrozna situace, ze by se nedalo pripadne sehnat neco jineho..... i kdyz je jasne, ze je idealni, aby cloveka prace aspon trochu i bavila, a z toho asi moc co vybirat neni....

tak preju, at vam to misto zustane a at se i nejak vylepsi vase situace.

Rozumím. :-)))

Já jsem si s kamarádkami nabízela hlavně těhotenské oblečení a oblečení na děti. Takový nadbytek, že bych měla hezké boty nebo kabelku na výměnu, to jsem snad neměla nikdy. Občas něco dostanu od tchyně :-) To je jasné, že to vždycky není můj šálek, ale darovanému koni...

No a taky mají lidé v našem okolí takový docela hezký zvyk, dávají na jedno místo všechno, co se jim už nehodí. Dřív jsem tam nosila obnošené věci (ale opravdu obnošené, nebo takové které jsem nikdy moc nenosila, protože mi neseděly. Pokaždé to zmizí, rozeberou si to místní žebráci, bezdomovci a nebo i ostatní.

Teď jdu občas kolem... :-)

já s tebou v podstatě souhlasím. Ale je to těžké... Dcera dárky dostává, ostatní v rodině si musí vystačit s tím, co vyrobím, já jsem řekla, že letos dárky nechci a upřímně, pro mě bude největším dárkem, když si konečně našetřím na řidičák a budu mít práci i v září. Teď jsem zjistila, že to zase není jisté, přitom na hledání něčeho nového je skoro možná pozdě. Byla jsem na nějakých pohovorech od té doby, co práci mám, ale nebylo to nic moc, takže jsem si přála, aby mi to jinde nevyšlo, že jsem spokojená. Tak uvidím, no.

Každopádně mi také občas chybí takovéto jít okolo cukrárny a dostat chuť na zákusek... Takže teď opravdu nemůžeme být spontánní, ale věř mi, že i v téhle situaci máš radostí pořád dost... Třeba jenom to tvoření, komentáře a srdíčka tady na Fleru :-)), zaplacené složenky :-))) atd.

nejsem na tom zle, šla jsem cestou kombinace bodů 1 a 2, jak píše Puntík…ale už bylo i hůř a paměť mám dobrou.  Moc mě potěšil Tvůj postoj k rodičům…já od rodičů nikdy nic nedostala (ani moji sourozenci ne), považovala a považuji za normální, že bohatě stačí dovést děti do dospělosti (ono taky kde nic není ani čert nebere…byly jsme 3 děti a máma doma), ale občas jsem si s tímhle názorem připadala jako exot. A vážím si i toho, že nezabředáte do kolotoče půjček…párkrát jsem viděla v televizi jakýsi pořad o krocení dluhů..a nad uvažováním některých lidí, kteří si evidentně žijí nad poměry a čekají, že za ně problémy „někdo“ vyřeší, mi zůstával rozum stát. Moc vám oběma držím palce, aby bylo  líp.

Nejsem na tom financne spatne, rada si obcas koupim nejakou luxusni vec,ale nepohrdnu ani secondhandem, rada lovim poklady na blesacich... Snazim se neplytvat, pokud to jde, dokupuji veci, ktere se daji doplnit (z nahradniho obalu do originalniho) a peru ve slizu. Vyrabim ho rada, manzel sice nechape,ale neprotestuje:-) Avivaz nepouzivam vubec. Myslim ekologicky. 

Taky obcas s kamaradkama organizujeme "Vymenny vecer". Kazda prinese obleceni, doplnky, sperky, kabelky...co uz nesedi velikostne, nelibi se nebo treba byly nevhodnym darkem. Vse dame na hromadu a pak si vybirame z veci, co prinesly ostatni. Odchazime domu spokojene a s "novymi" vecmi a to vse zadarmo. Ale chapu, ze i na vymenu musi clovek mit co nabidnout. Nenosime tam veci, ktere se rozpadaji nebo jsou jinak znehodnocene, jen pekne veci, ktere se nam uz proste nehodi... 

...aby si ostatni pujcovali od rodiny, ja mluvila o moji neukaznenosti.

obleceni kupuju prevazne v sekaci, je to vyzkousene a kvalitni, kdyz se to nerozpadlo doted, hned tak se to nerozpadne. nove kupuju dziny, boty.....tak nejak obecne, ale i to je ruzne. a spodni pradlo, ja mam z drivejska par drazsich kousku, a drzi doted. a od vietnamcu uz mam asi dva roky nekolikery kalhotky, a nerozpadly se taky, a staly tak 40,- kc, to mi teda neprijde nedostupny.... taky byvaji vsude slevy (i kdyz v dobach, kdy vetsinou nemam ani na to:)

ja jen, aby se nevytratila z zivota spontannost a chut delat sobe a druhym radost, pak (to je ale muj pohled) to usili je vsecko k nicemu. ale kazdy ma ty hranice snesitelnosti jinde.... a samozrejme, ze prekvapeni a darky se daji vyrobit...i kdyz nekdy i koupit:)

ja tu kazen na jednu stranu obdivuju, na druhou me desi. ale to je jen moje vnimani, nikomu to v zadnym pripade nevnucuju:)

já vím, už jsem to využila ;-)

Ještě jednou všem děkuju a opět přeju hezkou dobrou noc.

Děkuji moc za přání.

error.ig - já vím, ale stejně děkuji za připomenutí.

pevino - také moc děkuji, za Váš krásný příspěvek, hodně mě povzbudil.

Angel Cat - i tobě moc děkuji za přání. Samozřejmě tyhle akce u nás nikdy nepřijdou zkrátka. Ale to víš, je to změna. Já jsem jedno období pravidelně jezdila do Benátek na Bienále, u nás chodila na výstavy současného umění. Už sto let jsem nic neviděla, cena vstupenky mě spolehlivě odradí. A co kdyby se mi to nakonec nedejbože nelíbilo ;-), což se stává často :-)). Chodila jsem s dcerou pravidelně na miminkovské plavání. Já vím, je to hrozně předražené, ale vidím, že jí to docela chybí, protože stejně jako my nebude zkrátka sportovní typ a bude třeba ji do sportovních aktivit víc nutit. Tak si občas zajdeme alespoň spolu my dvě do obyč. bazénu a já s ní proberu to málo, co jsme ještě z kurzu nezapoměli :-)

Ale některé věci mi nevadí. Třeba jídlo v restauraci je pro nás naprostou vzácností, ale když se občas někam dostanu, tak zjistím, že mi to vlastně ani nechutná. Naučila jsem se vařit neinstantně a zjistila jsem, že je to nejen výhodnější a zdravější, ale také chutnější. Vřele doporučuji kuchařky Pavly Momčilové.

A nebo ty noviny a časopisy, mám pocit, že speciálně časopisy píší pořád dokola to samé :-) Akorát to má jinou úpravu, jinou grafiku a jiné fotky. Třeba ty časopisy pro mladé matky: jak je důležitý zinek, péče o zuby, problémy s kojením, dávat dudlík nebo ne?... :-)))) atd.

Nebo zase ty jídelníčky - to je náhodou prima věc. Nakoupíš jednou, a pak máš od toho pokoj. Když jdeš domů z práce, nemusíš se obtěžovat vymýšlením toho, čím právě dnes nasytíš rodinu a na co tak asi máš právě teď chuť. Je to úspora nejenom peněz, ale i času. Akorát se všichni musí naučit, že neni nutný "sežrat" ihned všechno, co je v lednici.

Jinak strašně ráda bych také vydělávala jako OSVČ, ale momentálně nemám ani z čeho začít. Přišlo by mi to i hrozně nezodpovědné.

Jangirmaa - a nemůžu si na koníček zapůjčit v rodině, poněvadž jednak už by mi bylo stydno, dostala jsem dost, nemůžu si stěžovat a momentálně jejich situace není také nijak růžová. Manželovi rodiče jsou již oba v důchodu a já jsem obvykle zásadně proti tomu, abychom se na ně stále obraceli ve finančních záležitostech. Nejsme přece malé děti. Jednou tady třeba nebudou, a člověk se prostě nesmí pořád spoléhat...

Herminko - o mýdlovém slizu jsem také hodně slyšela, ale musím se přiznat, že ač mé body o šetření se někomu zdají příliš militantní, představa, že bych se strouhala s mýdlem děsí i mě :-) Já jsem hlavně chtěla omezit plýtvání pracími prostředky, protože když jeden levnější, ale slušný stojí nějakých 100Kč, těžko se potom dodržuje ten cca 800,- Kč limit, že. Takhle prášek nemusíme kupovat tak často. A potom, už vidím, jak by se na to tvářil manžel :-)))

Na akce pro děti se vstupem zdarma pochopitelně chodíme, také samozřejmě v rámci našich časových možností. Knížek máme doma hromady a hromady, i z knihovny, je to naše úchylka ;-)

alespoň mám možnost si popovídat o tom, co mě pálí.

Naprosto souhlasím s puntíkem, také doufám, že to jednou budou vtipné historky, jenom abysme si je nevyprávěli, až budem v důchodu :-) A máš pravdu také v tom, že nouze může působit napětí ve vztazích a také působí. Teď je situace, řekla bych, konsolidovaná :-), ale mnohem horší to bylo, když jsem byla bez práce a nebylo jasné, kdy, jestli vůbec něco a co a jak z toho konečně vybřednem. Musím konstatovat, že to je tak hrozné, že vytečou nervy i normálnímu člověku. Mě se toho sešlo tolik, že jsem si musela zajít i za dr., ale moc mi to nepomohlo, dr. spíš dala ve finále za pravdu manželovi, že žádné problémy nemám, jen je toho na nás moc.

Hodně z Vás, třeba Jangirjarmaa mi vyčítají bod 19. Znovu dodávám, že to není doporučení, já naprosto chápu, že pokud někdo se svými penězi dobře vychází, nemusí takto vůbec uvažovat a připadá mu to jako přitažené za vlasy.

Spoustu lidí si myslí, že nemá peníze, a nebo že mají málo peněz, že by potřebovali více. Já jsem chtěla napsat blog o tom, jaké to je, když člověk opravdu nemá peníze. Pak jsou právě ty dvě možnosti. Buď být otrokem, a nebo pánem své situace. Padlo tady slovo vězení. Jenže to není vězení. To je prostě o tom, že pro chuďase je lepší a čestnější, když není otrokem svých pudů, pocitů a momentálních nálad (a budoucím klientem pochybných zapůjčovacích ústavů), ale má svou situaci pevně pod kontrolou a nedovolí, aby klesl níže.

Jenže chudoba má ještě jednu stinnou stránku, a sice že je dnes hrubě vysmívána. Můžete být sebelépe vychovaní, vzdělaní, být umytí, mít umyté a upravené vlasy, čistě oblečení, ale někteří lidé, když vidí už jenom to, že Vaše šaty poněkud vycházejí z módy, začínají být oprané, rozpadají se Vám boty (a chválabohu netuší, že se Vám páře dokonce i spodní prádlo), už zdálky se Vás štítí.¨

V této situaci je těžké si hledat práci. Chápete, já jsem tři roky strávila na rodičovské dovolené a pak dostala výpověď. Celou tu dobu jsem šetřila, protože jsme plánovali rekonstrukce v bytě a další přebytky investovala hlavně do dítěte. Koupila jsem si pár kousků na sebe, ale bylo to těžké, protože váha mi pořád létala nahoru dolů, když jsem pracovala, velikost 38, když jsem byla doma, hned zase skoro 42, takže dneska paradoxně ty nejmladší kousky jsou mi největší, což není ideální. A hlavně nic nevydrží. I to drahé a tzv. kvalitní se často rozpadne dřív, než to vyjde z módy. U Vietnamců textil zásadně nekupuju.

.. že my jsme si nikdy žádný jídelníček nesestavovali. Kupovali jsme si k jídlu v mezích možností to, na co jsme měli chuť. Výhoda nedostatku peněz je ta, že nikdy nemůžeš utratit moc

Lze to brát jako hroznou prudu, nebo si to užít jako "veselou bídu". Nemám na divadlo? Nevadí, mé děti viděly tolik představení pod širým nebem, tolik venkovních instalací různých výstav, tolik procházek parky, účastí na lampioňácích, na Muzejní noci.. atd., atd. Je to pracné, ale je to dobrodružství. V Národním muzeu jsme byli každé první pondělí v měsíci, to mají volný vstup. Známe tam každého vycpaného tchoře. Kolik z těch, co na ty vstupenky normálně má peníze, tam jde aspon 1x za 5let? ;)

Motiff, nezoufej :) 

Hluboce smekám před Vaší kázní, i když jsem pochopila, že zřejmě není jiné cesty....chtěla jsem jen říct, že tuhle kázeň v obecné rovině byl měl mít v sobě tak trochu každý.....je to fakt hodně relativní a nelze úplně paušalizovat.....ačkoliv jsme na tom s manželem finančně dobře, oba máme dobré zaměstnání a oba ještě minimálně jednu duševní práci bokem (klepu na dřevo), stejně si pořád myslím, že 2000 Kč za kalhoty je prostě hodně peněz a že knížka za 300 Kč stačí jen jedna do měsíce......i když bych si mohla dopřát i víc, měla bych prostě ŠPATNÉ SVÉDOMÍ, že utrácím......když se neudržím, to špatný svědomí se stejně dostaví......

Peníze letí, pokud si jich "nevšímáte" i tam, kde je to vyslovené plýtvání nebo iracionální pochybná touha "něco vlastnit", tenhle blog je účinným lékem na marnivost.....děkuju za nakopnutí a za ukázku toho, že to taky jde, i když je to někdy těžký......přeju hodně sil.

Nevím, jak je tomu v Praze, ale mnohé knihovny v menších městech pořádají nejrůznější přednášky i akce pro děti, které bývají zdarma, případně za dobrovolné vstupné. O možnosti půjčovat si knížky v knihovně nemluvím, to je snad všeobecně známé.

precetla jsem si to se zajmem, protoze finance, ty nas taky dost pali. vim, ze hlavne proto, ze neumime setrit (teda penize, jinak se snazime). mne ty body pripadaji jak vezeni, ja si nemuzu pomoct... ja nejak nejsem ustrojena na to, abych planovala jidelnicek na tyden dopredu, abych nemohla do cukrarny nebo si koupit obcas casopis....... no a manzel teda taky ne, v tom jsem se dobre (i kdyz pro financni situaci nestastne) sesli.

zatim nam to nejak jde. ale priznavam, ze nemame asi AZ tak malo, a v nejhorsim mame rodinu, ktera muze pujcit...... uplne nepokryte priznavam, ze bych asi driv skoncila pod mostem, nez umela dodrzovat vase body. ale zase se tolik nezatezujeme pocitanim, a co jde, si uzijem, ostatni odeprem..... casto se rozciluju nebo je mi smutno, ze nemame dost na tohle a tohle, ze ke konci, pred vyplatou maji prednost plenky a mliko, ze je svet plny krasnych veci za penize. ale jsem vlastne rada, ze to tak je, v chudobe je krasa (nemyslim tim hladovet, v tom je urcite taky krasa, ale neni pro to az tak misto v rodinnem zivote). ale je to rozpor, se kterym se (nekdy jen tezko) ucim zit.

Některé body pro mě dávají smysl a dělám je automaticky a již dlouho, některé mi přijdou trošku moc, ale to je jen úhel pohledu.

O domácí pekárně jsem snila a stále váhala. Pak můj muž objevil tenhle recept http://www.cuketka.cz/?p=788 a každý víkend peče chleba.

Doporučuji všem vyzkoušet.

Jinak přeji, milá motiff, ať se situace zlepší.

Tak jsem se tu taky zastavila :o)  (a to jsem před rozkliknutím myslela, že půjde o nějaký slevový akční blog :o)) )...

Tak jen vyjadřuji souznění, přidávám se k Angel Cat, že z tohohle budou potom ty správné historky "jak jsme začínali", "jaký to bylo" a bude se na to pěkně vzpomínat, protože jsou to léta, které utužují a budují, většinou :o)

A přidám jeden poznatek, co jsem si tak vypozorovala v životě, vyčetla a i ozkoušela sama u sebe... že i v tomto zodpovědném přístupu jsou dvě cesty, jedna takováto - uskromnit se, mít to všechno v merku, napočítané, vycházet z toho, co je - a pak se to zvládne, člověk si teoreticky moc nic navíc neužije, anebo i užije (bod 19 a 20, tedy nějaká zábava, kultura apod., nemusí být jenom o penězích navíc, spíš o času namýšlet co a jak a pokud možno zadarmo (a záleží na povaze (a na tom jestli dítě není v pubertě třeba :o)) ) zda to člověku bude i tak stačit nebo nebude))... V této cestě je akorát dobré mít nějak zajištěné, když by se něco stalo... protože když by se něco stalo, tak si pak s tím člověk neporadí. A taky to chce kázeň u všech - nejvíc hádek bývá právě z nouze a že třeba jeden "nemyslel a něco koupil" nebo že jeden "chce a není na to" atd. A hodně vztahů nouzi neustálo. Na druhou stranu máloco vybuduje tak kvalitní a pevný vztah jako nouze...

V tomto jsem vyrůstala - a jako dítěti mi to vůbec nebylo na škodu, naučila jsem se všeho si vážit...

Druhá cesta je ne šetřit, ale vydělat. Což v dnešní době jde. Ale vyžaduje to totální změnu myšlení a taky rozhodnutí, že to stojí za to obětovat tomu různé - je ale potřeba aspoň jednoho rozumného, který zabrání, aby se zbytečně plýtvalo a šlo do nepřiměřených rizik, ale zároveň  ty peníze "luftují", čímž nemyslím utrácení, ale nepočítá se každá koruna.... Peníze obíhají - ony se totiž pak i vracejí a ve větší míře... Ale když je to napočítané, nic navíc nepřichází. Asi nějaké podivné přírodní zákony, ale mně se empiricky ověřily ;-)

A v tomhle jsem dospívala - a vím, že to funguje.

Sama teda aktuálně jdu stejnou cestou jako Vy, akorát jako oba OSVČ nevíme nikdy, z čeho přesně budem ten daný měsíc vycházet - tam se uplatňuje pak ta druhá cesta... a kupodivu často i když vůbec nechápu jak, tak nakonec vždy nějak vyjdem :o))

Natellko - větrání nám pomáhá šetřit plyn. V minulé topné sezóně jsme měli plastová okna téměř pořád na větračku a výsledkem bylo, že nám hodně, ale opravdu hodně zvedli zálohy. Zavedli jsme proto 2 opatření, jednak jsme snížili teplotu, na kterou vytápíme - na 18 stupňů, (to jsem vlastně zapomněla uvést, údajně se snížením teploty o jediný stupeň vytápění lze ušetřit skoro tři tisíce korun za rok, nejčastější teplota, na kterou vytápí většina domácností je asi 21 stupňů, ale někdo se nebojí ani 26 stupňů), a jednak jsme změnili systém větrání. Cílem bylo dosáhnout snížení záloh, abychom měli třeba na nové spodní prádlo :-)

Julie a Sharko - bod 19. není něco, co bych někomu doporučovala, ale něco, co bohužel plyne z naší situace. Smyslem blogu není vést polemiku, nebo někoho přesvědčovat, ale spíše si postěžovat, odhalit pravý stav věcí. Já bych ráda vyráběla, až bych brečela, ale nejde to. Zatím. Bod 20 trochu rozporuje ten předchozí, snaží se říci, že i my si občas něco dopřejeme, ale musíme si vybrat.

Iwo - fungujeme takhle skoro rok, a dosáhli jsme snížení záloh na elektřinu i na plyn. A opravdu se nekontrolujeme, kdo použil kolik pasty, víme, jak na tom jsme a víme co děláme.

 Také bych si hrozně ráda pořídila domácí pekárnu, už teď se na to těším, zároveň ale připomínám, že k nákladům na jeden bochník chleba je nutné připočíst také elektřinu, která se při jeho pečení propálí, ne pouze náklady na mouku a přísady :-) Samozřejmě, že kdo nemá hluboko do kapsy, toho to nepálí :-) To plně chápu. Prozatím mohu doporučit, pokud jste z Prahy vynikající hořovický chléb konzumní nebo také kmínový a hořovické rohlíky. Vydrží celý týden a je docela levný.

Když zbudou penízky od cesty, dám raději přednost potřebám své dcery, než potřebám svým ;-) (To je důvod, proč výtvarný materiál je na konci pomyslného žebříčku důležitosti.)

... když jsme jednu dobu opravdu hodně museli šetřit, tak šlehačka bylo cizí slovo Na jídle se šetří nejrychleji a jednoduše.. třeba chleba je mnohem levnější než pečivo. A tak. Držím palce, časem tohle budou vtipné historky z natáčení, na které budete nostalgicky vzpomínat

A k bodu 19/

Na zábavné aktivity doporučuju pořídit permice, třeba roční vstupenku do Zoo jsme mívaly tři ženy koupenou dohromady.. není problém se vystřídat a cena vychází příznivě. 

Další zdroj kultury (knih, hudby, filmů) jsou městské knihovny, v Praze platí karta do všech poboček, za pár peněz hodně muziky. 

Muzea mívají 1x měsíčně volný vstup, stačí si to sledovat. 

Celoročně se koná spousta kulturních akcí pod širým nebem, na které je volný vstup - opět, pokud máte přístup k netu, což viditelně máte, hledat, zjišťovat.