Bylo by asi slušností nejdříve se představit než vám tady začnu něco vypisovat...

"38" není číslo mé poštovní schránky, ale věk mé schránky fyzické....v duši se pořád cítím být dítětem....

Jmenuji se Marcela, ale už dlouho mi nikdo neřekne než zkráceně Ema....zdá se, že jsem změnila identitu a z občanského jména, které mi bylo dáno do vínku se stalo eMa (Ema)...Ema je moje umělecké já a zdá se, že za ta léta, kdy ji nebylo řádně dopřáváno sluchu už se naštvala na Marcelu a řekla: „Tak holka dost tý komedie...teď to tady začnu řídit já, páč ty nejsi šťastná a já jediná vím, co tě šťastnou udělá: to, že začneš být eMou na plný životní úvazek....tím, že přestaneš být Marcelou – maminkou, manželkou, zaměstnankyní......která občas ve volném čase fušuje do výtvarna...“

„Staneš se umělkyní/výtvarnicí, která je maminkou dvou děvčat a je i zaměstnaná.....“

Tak je to správně.

Něco vám nesedí? Ano, máte pravdu, z výčtu vypadlo slovo manželka.

A o tom to asi celé dneska je, už nejsem ničí manželka...něco končí a něco nového snad na mě čeká na Marcelu i na Emu.....Právě jsem se zcela zaslíbila Múzám a Múzákům.

V proudu času jsem si tedy nějak přirozeně vytvořila umělecké jméno, prozradím vám ho celé: Ema Frodo, ale to civilní i to vyvdané už mi zůstane. Zůstane mi, protože je součástí mé historie, a stejně se jmenují moje děti a protože moje příjmení znamená veselá a šťastná, ač je to vlastně paradox...a tak doufám, ač už nejsem vdaná za pana Veselého a Šťastného, že já jednou naplním význam svého příjmení až po okraj......A k tomu mi dopomáhej Múzo!

Takže hlavně slyším na to Frodo....A vy víte, kdo byl Frodo, že.....Tahal se s prstenem těžším než největší šutry světa.....

Já už svůj prsten odevzdala do Hory Osudu a odjíždím na dobrodružnou cestu...

Jmenuji se tedy Ema Frodo a těší mě, že Vás poznávám :-)

Víte, když něco končí, pokaždé najdete někoho, kdo vám řekne, že se nemusíte bát, že konec vlastně znamená začátek. Ale když jste na začátku toho „konce“ nechcete to slyšet – bolí vás to, truchlíte, jste v šoku, trpíte....slovo konec trhá vaše srdce na kusy....ale uběhne nějaká doba a vy pomaloučku začnete zjišťovat, že je to pravda: už méně myslíte na něco, co končí (i když to stále bolí) a začínáte otáčet hlavu jako ta pověstná slunečnice za sluncem, za něčím co začíná.....

stejně jako v životě i v tvorbě je důležitý úhel pohledu a bod zájmu

Údělem člověka není bloudit temnotami, i když si to často myslí (někteří to mají i jako zaměstnání na celý úvazek, nevěříte? já takových pár znám..)......

Údělem člověka je jít za sluncem....

A co je pro mě to slunce? Jsou to mé čtyři děti (dvě lidské dvounohé a dvě kočičí čtyřnohé) a je to tvorba. A v neposlední řadě je to samozřejmě klubko mých milovaných přátel, což je má adoptovaná rodina :-)

Tvorba je něco, co k životu prostě potřebuju, od dětství jsem ten pocit milovala, vzít si tužky a kreslit si, nebo vzít plastelínu a „vysochat“ z nich sochy......ale nebyla mi dána podpora zvenčí, abych šla za svým snem....A tak jsem na chvíli zbloudila, abych opět a znovu nahlédla, že bez té pastelky či tužky prostě žít nemůžu. Trhejte mě na kusy, jak chcete, že nesplňuju vaše představy, ale to jsem já....A tak jsem tady a kreslím si, abych se vyléčila ze srdcebolu, abych naplnila svou nádobu štěstím po okraj, a abych třeba potěšila a oslovila svou obrazotvorností ostatní, Vás...

Vždycky jsem měla pocit, že se potřebuju vyjádřit obrazem a slova jsem tak nějak upozaďovala, tímto blogem se snažím nastolit jakousi komunikaci a využívat všech prostředků a krásy slov !-)

Děkuji Vám za pozornost. Vaše Ema Frodo<3

P.S.: Představuji Vám mého uměleckého asistenta Shellyho, který se stejně nejraději válí v mých peřinách