Když přichází jarní tání...

Venku zavonělo jaro a v Recyklačním klubu vyhlásili soutěž Z hloubi šatních skříní. A tak jsem zalovila hluboko přehluboko v jedné z málo otevíraných skříní u našich... a objevila hotový poklad - maminčiny třicet let staré, ale téměř nenošené těhotenské šaty.. Plus jednu vestičku ze stejného materiálu. Mamču evidentně tvoření tehdy bralo stejně jako mě.

Z objevu jsem měla radost, protože ačkoliv těhotenské šaty zatím neunosím, skýtala se mi možnost využít celkem hodně materiálu na přetvoření do úplně jiné podoby. A protože jsem už kdysi v sedmnácti zkoušela z jiných maminčiných šatů stvořit košili na indiánské táboření (výrazně jednodušší), vrhla jsem se na to celkem s chutí. Tentokrát se souhlasem mamči, u toho mého prvního pokusu ji málem omylo, když zjistila, kam se poděly její krásné ručně modrotiskované šatičky :-D Holt jsem byla nezvedená dcera.

A tak jsem neváhala a pustila se do práce. Udělat si střih docela šlo, ale poskládat ho tak, aby se vešel na tu látku, kterou jsem měla k dispozici, byl docela problém :o) Nakonec jsme to s mamkou, kterou jsem si přizvala coby konzultantku, zvládly - asi v jedenáct v noci. Další den jsem stříhala, špendlila a stehovala. Protože jsem se vracela z práce docela unavená, práce na košili mi trvala 14 dní, po chviličkách. Tmavé části košile jsem vyrobila ze zbytků z patchworkové deky, které už jsem na deku nijak využít nedokázala. A knoflíčky, ty pochází z mojí skautské košile, kterou jsem nosila ve svých dvanácti letech ;o) Všechno se pěkně dalo zužitkovat..

Dost jsem se zapotila u límečku a na konci paradoxně u toho nejmenšího.. knoflíkových dírek. Vlastně to byla moje dírková premiéra :o) Něco jsem stvořila, asi by to mohlo být i hezčí, ale funguje to :o)

A jak to dopadlo? Nakonec, když jsem si košili oblékla, abych zjistila, jestli je všechno v pořádku, jsem naznala, že je to košile na mě :o) A tak nakonec místo na fleru skončila u mě ve skříni a čeká na nějakou fajn jarní akci :o)

Název mě napadl ve chvíli, kdy jsem venčila hafíka a sledovala hlínu deroucí se zpod zledovatělých hromad sněhu.. Je to prostě taková jarní košile a připomíná mi voňavou, čerstvě probuzenou jarní hlínu.. :o)