Kočkopříběhy - Tonda

Nestává se tak často, abych si někde kočku sehnala, obvykle si kočky seženou mě. Ale Toníčka jsme si sehnali. Tátova kolegyně usilovně vzkazovala, že jejich jakoby egyptská kočka bude mít koťata, a že určitě po otci to budou obři, možná až osm kilo.. no kdo by odolal, když zrovna není dům plný koček.

Koťátka se narodila 7. září 2002.

Kývly jsme obě, já i mamka. Když jsme uviděli koš s klubkem koťat, byla jsem rychlejší a vybrala si jediné stříbřité - tu pravou egyptskou; k nepřehlédnutí na fotce vpravo dole. Paní majitelka mě ujistila, že je to kocour. Se synem jsme vybrali jméno Toníček a za několik týdnů jsme si ho odnesli domů. Moje mamka si vzala jednu z těch mourovatých, kočičku Andulu.

Toníček rostl do krásy, i když jsme poměrně záhy přišli na to, že to není kluk, ale holka. Ale jméno Toníček už mu zůstalo, nu což. Po období roztomilého koťátka se z ní vytáhla krásná slečna, která skutečně něco evidentně zdědila - ale spíše po mamince orientální rysy, než po tatínkovi vzrůst.

Už jste s ní tady na blogu měli tu čest - to ona tady předváděla, jak to vypadá, když kočka "spí, jako kdyby fcípla":

Ale jinak - posuďte sami, urozená krasavice! 

Bohužel, Toníčkovi nebyl přán dlouhý život. Na podzim roku 2007 začala mít problémy, o kterých se nebudu moc rozepisovat, protože to nebylo nic moc hezkého. Trvalo to tři měsíce návštěv doktorů, kteří vlastně hlavně celou dobu zkoumali, co jí je. Nakonec, aby na to konečně přišli, ji s rizikem (vzhledem k délce nemoci) přispali, abychom zjistili, že má nádor v tlamičce. Po té době jsem už mohla jen kývnout na doktorčin jemný návrh, že už ji z toho přispání nebudeme probouzet... 

Ale abych skončila pozitivně - Andulce se daří stále výborně, váží asi sedmadvacet kilo :-) (no dobře, tak šest), a je to trochu bulimička; prostě se většinou nažere víc, než kolik se do ní vejde. Ale vypadá moooc dobře!