Konečně "Vymalováno!"

Za svůj život jsem toho napsala už spoustu. Dopisy mamince z letních táborů, pubertální básně, nejméně čtyři slohy za každý školní rok, deník plný smutku ze zpackaného manželství, žádost o rozvod, několik desítek omluvenek do žákovských knížek mých dcer, dlouhé dopisy kamarádce, která emigrovala těsně před sametovou revolucí a už v Německu zůstala.V posledních třech letech jsem napsala snad tisíc esemesek a mailů, bakalářskou a diplomovou práci (uf!)

Zkratky nahradily slova a krátká sdělení jsou trendem doby. Snad právě proto čím dál víc lidí píše. Deníky, povídky  nebo román jen tak do šuplíku nebo "na potom". Máme hlavy plné myšlenek, naše srdce jsou zahlcená pocity, které ve zkratce nelze vyjádřit.

V knížce "Vymalováno", kterou nově nabízím ve svém obchůdku chankachanka,  se sešlo dvanáct autorek (jsem jednou z nich:), které se zúčastnily kursu tvůrčího psaní pod laskavým vedením Evy Hauserové a  záštitou vzdělávací instituce Serafin. Ženský pohled na současnost z trošku jiného úhlu, než jsme zvyklí, vám mohu jen doporučit.