Kulturní mydélka aneb o tom, co všechno může inspirovat

O Antidepresivní rybičce inspirované Vypsanou fixou jsem Vám tu již psala... Už jsem Vám ale asi nepsala, že jsem si těhle rybiček chtěla vyrobit děsně moc a potom je na koncertě házet po Fixe jako správně šílená fanynka...

No, ale to není právě to, o čem chci psát v tomhle blogu...

Má mýdlová Antidepresivní rybička totiž není jediné mydélko v mém obchůdku, které by vzniklo na základě inspirace určitým kulturním dílem.

Tento víkend my přibyla hned dvě taková kulturní mydélka. A tak jsem uznala za vhodné jim vytvořit i vlastní kategorii.

Prvním kulturním mydélkem tohoto víkendu jsou Kameny Šankara. Jestlipak víte, čím se toto mydélko inspirovalo?

Já se Vám hned bez mučení přiznám, že pojmenovat toto mýdlo Kameny Šankara, do kterého jsem zalila dva fotoluminiscenční kamínky, které ve tmě svítí, byl nápad mého přítele, neboť (jak sám říká) Indiana Jones je jeho velkou srdeční záležitostí. A já jsem film Indiana Jones a chrám zkázy úspěšně prospala, takže si jen matně pamatuji na svítící kameny, o které tam jaksi šlo.

Na druhém kulturním mydélku má můj přítel už jenom ten podíl, že k našemu mýdlování jednou pustil Sonatu Arcticu. A když jsme se při jejím poslechu tak bavili o severském metalu (ne že bych byla drsná metalistka, ale občas si ráda něco poslechnu), napadlo mě, proč nevyrobit takové seversky metalové mýdlo? A protože na mě Sonata Arctica rozhodně nepůsobí jako temná hudba, ani tohle mydélko není temné. Jen v sobě má trochu té polární záře...

A musím říct, že by mě samotnou docela zajímalo, jaké další kulturní mydélko se objeví v mém obchůdku. Tahle mydélka totiž nejdou jen tak vycucat z prstu, ale člověk musí čekat, až se rozhodne jej políbit múza... Tak mě snad brzy zase políbí, protože tyhle kulturní mýdla jsou asi ta má nejoblíbenější...