Malé ohlédnutí nejen za vánočními svátky

Vánoční svátky se u nás přehrnuly jako lusknutím prstu.  Ani nemůžu věřit, že už to je všechno za mnou. A tolik příprav to stálo. Stejně jako loni a vlastně stejně jako pokaždé. Když všechno to lopotění skončí, pokaždé si říkám, že příští rok začnu se vším dřív, abych se zase nemusela honit jako každoročně. No a jak myslíte, že to dopadne? Od doby, co prodávám na Fléru je to o to horší, že samozřejmě chci vyjít vstříc všem mým zákazníkům a splnit jejich vánoční přání a ty rodinné odsouvám, vždyť času bude dost.

Letos jsem byla ale opravdu důsledná a od začátku prosince, až na drobné vyjímky, jsem začal pracovat na splnění přání mých blízkých. Dcery opět předložily sáhodlouhé seznamy dárků. A protože náš Ježíšek nepatří k nejbohatším, musíme  mu různě vypomáhat. A tak jsem si vzala na starosti šaty a pyžamka pro princezny. Sestře a mamince kabelky a tatínkovi jsem vyrobila tričko. A spolu s dcerami jsme chystaly dárečky i všem kamarádkám, učitelkám ve školách a kroužcích. A že jich dcery hojně navstěvují, měly jsme dost práce. Celkem 20 plněných srdíček potištěných vlastnoručně vyrytými razítky (inspiraci jsem našly u Kosích sester) a 20  zpívajících andělíčků ručně malovaných (tady nás inspirovala Ivka-Lehkoživka).

Když byly dárky hotové, čekalo nás pečení cukroví, tady se to rok od roku zlepšuje, protože mně přibývají pomocné ruky. Letos jsem některé druhy nechala zcela na mých dcerách. A šlo jim to opravdu moc dobře. S cukrovím jsme to nepřeháněly, měly jsem snad 8 druhů a stačilo to, stejně se po něm akorát tloustne a kazí zuby.

A jsme na konci. Vánoce jsou fuč a je tu poslední den tohoto roku. A tak mi nedá než bilancovat. Letošní rok byl pro mě velmi zásadní. V říjnu mi skončila rodičovská dovolená a rozhodla jsem se pokračovat v práci, která mě baví a naplňuje. Není to jednoduché, najednou tu není finanční podpora státu a stát ještě po mně nemalé peníze chce v podobě záloh na zdravotní a sociální pojištění. Spoléhám na manžela a doufám, že než se pořádně rozjedu, dokáže mně i naše tři ratolesti uživit.  A tak je jasné, co je mé největší přání do příštího roku. Neztrácet naději v sebe a nevzdát to.

A tak dovolte, abych i ostatním odvážným ženám, které se rozhodly pustit do podnikání, ať je jakékoliv, popřála hodně štěstí a odvahy, víru v sebe sama a někoho, kdo je podrží, když víra slábne.

A všem i těm méně odvážným ženám i mužům přeji hodně osobních úspěchů, zdraví a lásky. Nebuďme na sebe nároční. Někdy stačí málo, aby bylo člověk šťastný.