Mlha umí být neobyčejná

Krásně si spím. Je neděle, jedna z těch, které jsou v plánu prolenošit. Líně pootevřu oči, po paměti hledám hodiny. Je sedm ráno.  Pokoj vyplňuje zvláštní světlo.  Je takové jiné, tajemné, zastřené, skoro stříbrné, jako když v noci svítí měsíc. V tom jako by mnou projel blesk. Venku je mlha! Okamžitě vystřelím a řítím se pro fotoaparát. Cestou smetu, co mi pod nohy přijde. Ještě oblíknout huňatý kabát. Zavřu za sebou vrzavou zrezlou branku a konečně se probudím. Voní tu dřevo. Smůla. Vzduch je ledový, čistý, skrz stromy prosvítá slabé světlo. Nechám se unášet pohádkovým světem víl, skřítků a bludiček.