Moje barevná věda aneb pestřenky a renesanční šály

Ruční barvení je pro mě dobrodružství. Miluji experimentování s barevnými tóny a jejich kombinacemi a ještě víc miluji nečekané interakce mezi barvami, které znamenají, že žádná dvě přadýnka nejsou stejná.

Na druhou stranu není úplně od věci někdy se opřít také o trochu teorie při výběru té nejzajímavější barevné kombinace, aby působila přesně takovým způsobem, jaký si představuji. Je to věda, na kterou mám někdy náladu...a někdy taky ne.

Když tedy tu náladu mám, musím uznat, že kolo (nebo taky kruh) barev je skvělým nástrojem, který pomůže převést instinktivní pocit „hmmm, tohle by dohromady docela šlo" do finální volby barev a jejich tónů a odstínů.

Teorii barev mnohé nejspíš dobře znáte. Úplně nejstručněji shrnutá mluví o barvách primárních (žlutá, modrá, červená). Tyhle barvy nevznikly smícháním žádné jiné barvy, proto primární. Pokud smícháme dvě primární barvy, dostaneme barvy sekundární (oranžová, zelená, fialová či purpurová).

No a když nám ani ty nestačí, můžeme pokračovat v míchání a tentokrát dát dohromady jednu primární a jednu sekundární barvu - a ejhle, máme modrozelenou (tyrkys), žlutozelenou (olivová), žlutooranžovou, lila, purpur...a všechny ty barvy, o kterých mužští prohlašují, že jsme si je vymyslely, abychom je mátly :-)

Podle toho, kde se pak barvy na barevném kole nacházejí, jsou jejich vztahy vzájemně různě harmonické. S pomocí znalosti všech těch záhadných nuancí pak můžete vybírat kombinace, které budou působit dramaticky, něžně, nostalgicky nebo tajemně.

Ovšem konec se suchou vědou, tady jsou dva příklady, zmiňované v nadpisu:

Pestřenka měla působit vesele a optimisticky.

Sáhla jsem proto po barvách středně sytých a středně světlých.

Základem je primární modrá, ke které jsem přidala dvě sekundární komplementární barvy - žlutooranžovou a sytě oranžovou. To zní vědecky, což? Ale hlavně, že to k sobě opravdu ladí.

To renesanční šál, to byla jiná výzva. Toužila jsem po temných, ale bohatých tónech, jaké vídáme na starých tapisériích nebo šerosvitových obrazech renesančních malířů. Volba proto padla na tmavé, hodně tlumené tóny, které nenabízejí výrazný kontrast, zato působí klidně a meditativně. Zároveň jsem pro barevnou kombinaci zvolila složitou harmonii pěti barev, tvořících na barevném kole moji oblíbenou "motýlkovou" sestavu. Vědecký název to, pravda, není, ale hezky vystihuje tvar.

Mám takové kombinace ve zvláštní oblibě, připadá mi, že v sobě mají tajemství a trochu napětí, vzniklého tou jednou barvu "v opozici" proti silné čtyřce na protější straně barevného kola.

Ale jinak čistě mezi námi...většinou stejně barvy míchám naprosto instinktivně, kolo nekolo a teorie neteorie.