image

 

Pootevřete se mnou malinko dveře, jen sfoukneme prach z krabičky po babičce, kde jsou staré knoflíky a škvírou v papírové krabici od prvorepublikových sušenek jukneme, jaké že stuhy se tam kroutí? V sešitě zkontrolujeme ještě čerstvé návrhy  a rukou jemně pohladíme štůsky látek, které čekají, až jim někdo vdechne život. A kam vás to vlastně zvu? Do mé zašívárny!

Pokud čekáte typickou pracovnu, kde je uklizeno, vše přehledně srovnáno a hodně místa, tak sem ani nechoďte. Je to pidi prostor, pro mě má však neocenitelnou hodnotu, zvláště po místech, která jsem k práci používala doposud. Záleželo, jak jsme se stěhovali, první moje pracovna byla židle v koupelně, abych nebudila večer miminko, jiné dveře totiž tehdy nebyly, posléze prostor pod schody, různé stolky, kus obýváku i s jídelním stolem, kdy se mě rodina minimálně rok každý den ptala, a kde budeme jíst mami aj. Čas běžel, léta utíkala a zde pracuji ted. Už nebudu povídat, a kdo tedy chcete, pojďte nakouknout .

image

 

imageimage

 

 

 

 

 

 

 

 

imageimage

 

 

 

 

 

 

 

 

Ráda sleduju, jak světlo háže odraz na sklenici s jedním z mých největších pokladů:

image

A hurá do práce....

imageimage

 

 

 

 

 

 

 

 

imageimage

Pokud možno se snažím, aby vše mělo kde bydlet,

tak tady je domeček pro výplň do hraček a polštářů

image

 

 

imageimage

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud jste zvědaví, co tady pod mýma rukama vzniká, jukněte ke mě do obchodu:

image

Děkuji za návštěvu Zuzka